Profesor Nguyen Duc Khuong: Vietnamské dějiny pokračuje současná generace

(Dan Tri) - Podle profesora Nguyen Duc Khuonga není současná pozice Vietnamu náhodná a země je světem v rámci svých globálních partnerství vysoce ceněna.

U příležitosti 80. výročí státního svátku se profesor Nguyen Duc Khuong podělil s Danem Triem o své pohledy na rozvojovou cestu země, roli vietnamských intelektuálů a poslal mladé generaci vzkaz, aby i nadále psala slavnou historii národa.

Reportér deníku Dan Tri hovořil s profesorem Nguyen Duc Khuongem a vyslechl jeho hluboké názory na rozvojovou cestu země. Zdůraznil, že vlastenectví není něco vzdáleného, ​​ale projevuje se konkrétními činy, od těch nejmenších dobrých věcí až po přispívání ke společnému rozvoji.

Jeho příběhy nejen inspirují, ale také vysílají smysluplné poselství mladé generaci, která bude i nadále psát slavné stránky historie národa.

Pane profesore Nguyen Duc Khuongu, u příležitosti 80. výročí Dne státního svátku, velmi důležitého historického milníku národa, mohl byste se podělit o své největší emoce, když se ohlédnete za dlouhou cestou země? Jaký obraz se vám v tuto chvíli vybaví jako první?

- To je velmi smysluplná otázka a vyvolává ve mně mnoho emocí. Když přemýšlím o 80 letech země, mou největší emocí je hrdost. Je to hrdost, protože Vietnam od prvních dnů nezávislosti překonal mnoho výzev a obtíží a stal se moderní, přátelskou a mírumilovnou zemí.

Vietnam je dnes světem vysoce ceněn za svá partnerství ve všech oblastech, od politiky , ekonomiky, společnosti, bezpečnosti a obrany.

Myslím, že je třeba zdůraznit tento bod. Respekt, který dnes máme, není náhoda. Je výsledkem dlouhé a namáhavé cesty.

Představte si, že od prvních dnů nezávislosti až do současnosti jsme museli čelit mnoha obtížím, mnoha překážkám, mnoha bariérám v diplomacii , politice a ekonomice. V těchto chvílích mnoho zemí stále nechápalo vizi, činy a aspirace Vietnamu, stejně jako vietnamského lidu.

Ale po celou tuto cestu máme vždy silnou aspiraci. Aspiraci po povznesení, aspiraci po nezávislosti, svobodě a cestě rozvoje k vybudování civilizované, stabilní a prosperující společnosti pro všechny. To je ideál národa.

Chceme jen stabilní mír, abychom se rozvíjeli a budovali prosperitu. Každý občan se může na této prosperitě podílet a přispět k ní a zajistit, aby si naše země Vietnam získala respekt, kterého se jí dnes těší od mezinárodních partnerů.

Jak vaše vzpomínky na dětství ve Vietnamu formovaly vaši osobnost a vaši touhu bádat a přispívat později?

- Dá se říci, že jsem se narodil v době, kdy země dosáhla míru po desetiletích odporu proti Francouzům a Američanům. Ačkoli jsme poté prošli i pohraniční válkou, mé první vzpomínky na válku pocházely pouze z vyprávění mého otce.

Můj otec byl v té době vojákem a v roce 1979 se přímo účastnil pohraniční války na ochranu hranic vlasti. Tyto příběhy jsou skutečně posvátné a jsou to první vzpomínky na vlastenectví.

Dětství jsem prožil v prostředí, kde, ačkoliv se země stále potýkala s problémy, panoval mír. Válka na hranicích trvala až do začátku 90. let a já nemusel žít v období zuřivé války, bez bomb, bez evakuace.

Když se teď ohlédnu zpět, vidím, že to bylo velmi zvláštní dětství. Moje dětství bylo plné smíchu dětí na polích, mých přátel, kteří stavěli školy, uklízeli okolí. Bylo to velmi krásné, velmi laskavé a zajímavé, protože jsem si nemusel dělat moc starostí, když byl v zemi mír.

Později, když jsem se poučil z dějin, jsem si postupně uvědomil, že k dosažení tohoto míru musel národ projít mimořádně těžkým obdobím. Spolu s aktivitami mládežnického svazu jsem cítil odhodlání předchozích generací. Udělaly vše pro to, aby mladší generaci daly tuto nezávislost a mír.

Říkal jsem si, že přijde čas, kdy se budu muset zapojit do práce, abych sloužil rozvoji země, přispěl k rozvoji obce, organizace.

V té době jsem neměl moc konkrétních představ o tom, co budu v budoucnu dělat, ale mým největším přáním bylo jít na univerzitu, poznávat okolní svět a najít způsoby, jak více přispět své zemi.

Jaká náhoda vás přivedla do Francie a rozhodla se pro finance, obor, který má zásadní vliv na prosperitu země?

- Byla to opravdu náhoda. Dá se říci, že v té době jen velmi málo mladých lidí jasně vědělo, co chce a co bude dělat. Částečně kvůli nedostatku informací, částečně kvůli omezenému propojení a sdílení mezi regiony a se světem.

Když jsem zpočátku skládal přijímací zkoušky na univerzitu, rozhodl jsem se stát ropným inženýrem a mohl jsem studovat na Vysoké škole báňské a geologické. Pak mě ale napadla myšlenka, která by se dala v 17-18 letech označit za dost „naivní“.

Myslel jsem si, že když se mi na ropné škole podaří, budu mít dvě možnosti: Jedna je pracovat v předních výzkumných ústavech ve Vietnamu, druhá je jet do Vung Tau těžit ropu. Obě tyto možnosti se zdají být trochu omezené, co se týče mobility a přístupu do světa.

Zároveň jsem měl v úmyslu složit přijímací zkoušku na Obchodní univerzitu, abych se dozvěděl o ekonomice a fungování podniků. Zkoušku jsem složil a patřil jsem mezi nejlepší studenty s nejvyšším skóre. Škola mi nabídla stipendium od frankofonní komunity, které mi dalo možnost studovat ve Francii.

Změna se stala během pouhých dvou dnů. První den jsem si vzal kufr na autobusovou zastávku, abych se zapsal na Univerzitu hornictví a geologie. Ale když autobus měl přijet, rozmyslel jsem si to a rozhodl se vrátit. Druhý den jsem se zapsal na Obchodní univerzitu. Toto rozhodnutí mě dovedlo do Francie a do této země na 25 let od absolvování univerzity ve Vietnamu.

Měl profesor po svém příjezdu do Francie nějaké takzvané „osvícenské“ momenty, kdy si uvědomil, že jeho posláním není jen osobní rozvoj, ale že musí být spojeno i s přispěním k rozvoji Vietnamu?

- Když jsem přijel do Francie, byl jsem opravdu zmatený. Myslím, že největší šok nebyl kulturní, protože Francie a Vietnam mají docela podobné kulturní koridory. Největším šokem byl rozdíl v úrovni znalostí, životních zkušeností a chápání světa mezi vietnamskými studenty a zahraničními studenty.

Pamatuji si, jak mi učitelka po první hodině mého prvního předmětu řekla, že mi domácí úkoly pošle e-mailem. V té době jsem ve Vietnamu měl přístup k počítačům jen na učení programování a na procvičování jsem měl jen velmi málo času. Musel jsem se zeptat tuniského kamaráda, co je e-mail a jak se používá.

Po 15 minutách mi zařídil e-mailovou adresu, která ukazovala, jak daleko jsem byl v roce 2000 technologicky od rozvinutého světa.

Tato mezera mě motivovala k neúnavnému studiu. Uvědomil jsem si, že musím vynaložit velké úsilí, abych rozdíly v profesní úrovni zmenšil, a pak je musím překonat, abych mohl pokračovat ve studiu na vyšší úrovni. Myslím, že snaha o zmenšení těchto rozdílů je nesmírně důležitá pro to, abychom se mohli posunout vpřed.

Druhou věcí je, že vidím, že vietnamská studentská a intelektuální komunita ve Francii roste. Je to obrovský zdroj. Myslím, že tato síla je plně schopna pokračovat v odkazu velkých předchůdců, velmi úspěšných generací, jako byl pan Tran Dai Nghia.

To mě motivovalo k tomu, abych se připojil k Vietnamské studentské asociaci v Paříži a poté k Vietnamské studentské asociaci ve Francii. V roce 2008 jsme vybudovali síť s více než 20 pobočkami ve všech provinciích Francie.

Nejdůležitější je, abyste měli úzké spojení s Vietnamskou studentskou asociací v zemi a s Ústřední svazem mládeže. Lze to považovat za nedílnou součást Vietnamské studentské asociace v zemi.

Jak členové asociace vyrůstali a stávali se odborníky a intelektuály, znovu jsem si pokládal otázku, jak se propojit, vzájemně si pomáhat a přispívat Vietnamu. To vedlo v roce 2011 k založení Asociace vietnamských vědců a expertů Global (AVSE Global).

Profesor jednou řekl, že aby se Vietnam stal silným, musí začít tím, že bude dělat dobré malé věci. Z jakých zkušeností ve vaší kariéře jste tuto filozofii čerpali?

- Tato filozofie je mou životní filozofií. Uvědomuji si, že když čelíme problému, pokud neuděláme první kroky, nikdy neopustíme startovní čáru. Jakmile tyto kroky uděláme, postupně dosáhneme cíle. Na této cestě budou velké i malé věci. Zkušenosti získané z malých věcí nám obvykle pomohou utvářet, jak dělat velké věci.

Velký úkol nelze dokončit přes noc. Musíme ho rozdělit na menší úkoly. I to je cesta k úspěchu. Když se podíváme zpět na celou historii Vietnamu, tento příběh se vietnamskému lidu téměř vžil do krve. Je to přirozená věc.

Také si myslím, že cíl nikdy není limit. Pokaždé, když dosáhneme cíle, stává se to výchozím bodem pro nový cíl. A pokaždé máme malé věci, které musíme udělat. Dnešní malé věci budou mnohem větší než ty minulé.

Jak profesor, intelektuál žijící a pracující v zahraničí, vyjadřuje koncept vlastenectví prostřednictvím konkrétních činů?

- Když jsem nastoupil do letadla a opustil Vietnam, měl jsem jiný pocit z vlastenectví. Když jsme v zemi, přirozeně předpokládáme, že vlastenectví už v nás je. Ale když jedeme do zahraničí, uvědomuji si, že každý z nás je téměř „velvyslancem“.

Když se lidé dívají na Vietnamce v zahraničí, dívají se na tvář Vietnamu. Musíme promítat obraz mírového, silného a dynamického Vietnamu, připraveného k mezinárodní spolupráci.

Náš vlastenectví se projevuje také neustálou touhou udělat pro Vietnam něco konkrétního. Pro vědce to může být práce hostujícího přednášejícího na vietnamských univerzitách, spolupráce s podniky a výzkumnými ústavy na vývoji projektů. Pro mě je to účast na přispívání nápady a tvorbě politik, které Vietnamu pomohou prosperovat.

Podílel jsem se na poradenství pro bývalou provincii Yen Bai. Spolu s místními představiteli jsme zkoumali a vybudovali unikátní model rozvoje, který kombinuje růst a štěstí. Tento model se nezaměřuje pouze na ekonomická čísla, ale měří také spokojenost lidí v mnoha aspektech, jako jsou veřejné služby, zdravotnictví, vzdělávání a životní prostředí.

Strávili jsme týdny v Yen Bai, včetně těch nejobtížnějších oblastí, jako je Mu Cang Chai, abychom s lidmi přemýšleli o budoucím modelu rozvoje. Díky tomuto projektu jsem cítil, že to, co dělám, je skutečně užitečné a prospěšné pro rozvoj země.

V kontextu dnešního nestabilního světa, geopolitické konkurence, klimatických změn a rychlého rozvoje umělé inteligence, co je podle profesora hnací silou pro další rozvoj představivosti a kreativity Vietnamců?

- Dříve se často říkalo, že vietnamská inteligence a kreativita se projeví, když budeme postaveni do pasivní pozice, tedy „čekáme, až nám voda dosáhne nohou, než skočíme“. Ale teď, kdy se světový kontext neustále velmi rychle a nepředvídatelně mění, už nemůžeme čekat, až nám voda dosáhne nohou, než skočíme. Potřebujeme vybudovat plán, dlouhodobější vizi.

Vzácné je, že celý vietnamský lid má společnou vizi, a to vizi pro rok 2045, kdy země oslaví 100 let nezávislosti a stane se rozvinutým národem. To není jen touha vůdců, ale také touha každého občana. Tato dlouhodobá vize je pro nás hnací silou, abychom byli připraveni reagovat na všechny výzvy.

Abychom toho dosáhli, musíme si vybudovat dostatečně silnou vnitřní sílu v kombinaci s mezinárodní integrací, abychom přilákali zdroje. Vnitřní síla země, soběstačnost jejích obyvatel, schopnost řízení rizik... to vše vytvoří společnou sílu. Věřím, že abychom mohli stát na bedrech gigantů, musíme být nejprve soběstační. Teprve pak můžeme využít toho nejlepšího, co nabízejí.

Pane profesore, můžete poslat vzkaz mladší generaci, která bude i nadále psát příběh národní síly?

- Moje poselství je pravděpodobně velmi stručné a zaměřuje se na jednu myšlenku: dějiny Vietnamu jsou pokračovány současnými lidmi. Každá generace má své vlastní úkoly a odpovědnost za rozvoj země.

Myslím, že mladší generace si toho prostě musí být vědoma. Musíme spojit naši vnitřní sílu, tradiční sílu s dostatečně silným mezinárodním zdrojem. Pak budou všichni pracovat na společných cílech, aby se Vietnam stal cílem inteligence, cílem vědy a techniky, inovací a cílem všech programů, které mohou pomoci světu stát se mírovějším a stabilnějším. Toto je značka Vietnamu v další fázi rozvoje.

Rozvoj Vietnamu bychom měli začlenit do společné prosperity světa. Pak budeme mít podporu celého světa, stejně jako všechny vesmíry se sbíhají k rozvoji Vietnamu. Věřím, že mladá generace se svými silnými stránkami bude podporovat tento jedinečný rys Vietnamu.

Děkuji pane profesore, že jste si na tento rozhovor udělal čas!

Obsah: Nam Doan, Bao Trung

Design: Tuan Huy

19. srpna 2025 - 05:17

Zdroj: https://dantri.com.vn/cong-nghe/gs-nguyen-duc-khuong-lich-su-viet-nam-duoc-viet-tiep-boi-the-he-duong-dai-20250817100502925.htm