Hanoj v dubnu 1975

Zpráva o úplném osvobození města Buon Ma Thuot, odvysílaná v poledne 11. března 1975 v rádiích Voice of Vietnam a Hanoi Radio, se shodovala s dobou, kdy u jezera Hoan Kiem krásně rozkvetl strom kapok, což dále oteplilo atmosféru hlavního města.

Hà Nội Mới•30/04/2026

Lidé v Hanoji vyšli do ulic oslavovat vítězství 30. dubna 1975. *(Archivní foto)*

Během tohoto období v severním Vietnamu existovaly pouze tři deníky: Nhân Dân, Quân Đội Nhân Dân a Hàn Nội Mới, ale pouze Hàn Nội Mới prodával noviny maloobchodně čtenářům. Přestože lidé slyšeli zprávy v rádiu, další ráno stály dlouhé fronty lidí u novinových stánků poblíž křižovatky Hồ Hoàn Kiếm Post Office , Hôm Market, Mơ Market a Ngã Tư Sở. Čtení novin bylo zvykem mnoha Hanojců.

Od státních kanceláří, továren a obchodů s nápoji až po čajové stánky na rohu ulice všichni mluvili a komentovali a dychtivě očekávali zprávy o dalším vítězství. Pak přišly zprávy o náborových oznámeních od okresních vojenských velitelství; všichni mladí muži narození v roce 1957 absolvovali zdravotní prohlídky. Mnoho středoškoláků, kteří složili náborové zkoušky , dostalo od ministerstva školství zvláštní výjimky a obdrželi maturitu. Cukrárna s krevetami na West Lake byla plná studentů, kteří pořádali rozlučkové večírky pro své kamarády.

Každé ráno domy s rádii ohlašovaly zprávy. Ti, kteří je neměli, postávali pod reproduktory a poslouchali zprávy, než se s rachotem vydali na kola do práce. Ženy a dívky, které se obvykle zajímaly jen o potravinové kupóny a lístky a mluvily jen o bílé rýži a černých nudlích, se na zprávy také vyptávaly, protože mnoho rodin mělo syny a dcery bojující na bojištích na Jihu, ve stavu smíšené radosti a obav.

26. března 1975 rozhlasová stanice Hlas Vietnamu oznámila, že naše vojska zcela osvobodila Hue. Obyvatelé Hanoje se radovali, protože hlavní město navázalo partnerský vztah s Hue a Saigonem. Nejšťastnější však byli obyvatelé Thua Thien-Hue, kteří se přestěhovali do Hanoje; všichni se těšili na blížící se den shledání. V tento den a v následujících dnech rozhlasová stanice Hlas Vietnamu a Hanojské rádio nepřetržitě vysílaly píseň „Binh Tri Thien v plamenech války“ od skladatele Nguyen Van Thuonga. Ministerstvo kultury pověřilo knihkupectví Hanoi-Hue-Saigon na ulici Trang Tien, aby připravilo mnoho knih a obrázků o severu a Hanoji. Ministerstvo kultury také požádalo nahrávací společnost Dihavina, aby připravila publikované nahrávky a čekala na schválení vyšších orgánů, aby je mohla do Hue zaslat jako dárky. Hanojské ministerstvo školství, které dříve vysílalo mladé učitele, aby učili v osvobozených oblastech Quang Tri, bylo nyní připraveno vyslat učitele, aby pomohli Hue znovu otevřít školy…

29. března 1975 zpráva o osvobození Da Nangu dále nadchla obyvatele Hanoje a posílila jejich víru, že úplné osvobození Jihu není daleko. Před Velkým divadlem, Výstavištěm na adrese Dinh Tien Hoang 93 a kanceláří Vietnamské tiskové agentury na adrese Ly Thuong Kiet 5 byly vystaveny propagandistické plakáty a transparenty s nápisy jako „Vpřed k ještě větším vítězstvím“ a „Vřele vítáme osvobození Da Nangu“. Nejšťastnější byli lidé z Jihu, kteří se přestěhovali do Hanoje. Klub Thong Nhat na adrese Le Thai To 16 byl vždy plný lidí, kteří četli noviny a poslouchali rádio a dychtivě očekávali zprávy od Výboru pro znovusjednocení.

Archeoložka Dr. Nguyen Thi Hau vyprávěla: „Její rodiče pocházeli z jižního Vietnamu, pracovali jako členové souboru jižní Cai Luong (tradiční vietnamská opera) a žili v bytovém komplexu Dai La na adrese 128C. Poté, co se její rodiče a další členové souboru dozvěděli o osvobození Hue a Da Nangu, přestali cvičit a s napětím očekávali den osvobození jižního Vietnamu.“

Spisovatel Tô Hoài vyprávěl, že v té době skladatelé Phan Huỳnh Điểu a Nguyễn Ngọc Thới, kteří se specializovali na skládání Vọng Cổ (tradičních vietnamských lidových písní) a žili v bytovém domě na adrese Phố Huế 96, chodili každý den do Trần Hưng Đạo 51 (Vietnamská unie literárních a uměleckých sdružení) na čaj a čekali na zprávy. Často se tam setkávali i skladatel Hoàng Hiệp a básník Phạm Hổ, kteří žili v bytovém komplexu Kim Liên. Umělci ze severního i jižního Vietnamu si povídali a vzpomínali na oblasti, které byly a měly být osvobozeny.

K překvapení všech ráno 9. dubna 1975 noviny Hanoi Moi informovaly, že kina Thang Tam, Me Linh, Bac Do a Dang Dung budou před hlavními projekcemi promítat dokumenty „Osvobození Hue“ a „Osvobození Da Nangu“. Tyto dva filmy natočili umělci z Ústředního filmového studia zpravodajských, dokumentárních a vědeckých filmů, kteří sledovali osvobozenecké síly a poté je poslali do Hanoje ke střihu.

Pan Nguyen Bac, ředitel hanojského ministerstva kultury (1954-1978), vyprávěl, že kvůli velkému publiku musel nařídit hanojskému státnímu kinu, aby upřednostňovalo prodej vstupenek lidem, kteří se tam shromáždili. Ve skutečnosti mnoho Hanojanů, kteří stáli ve frontě, ustupovalo těm s hueským nebo jižanským přízvukem a nechalo je koupit si vstupenky jako první...

Zprávy o po sobě jdoucích vítězstvích donutily obyvatele Hanoje na chvíli zapomenout na každodenní útrapy a nedostatek; všichni se radovali. Pak, v poledne 30. dubna 1975, začal „Bulletin vítězných zpráv“ rádia Hlas Vietnamu známým oznámením hlasatele Tuyet Mai: „Zveme všechny krajany a vojáky v celé zemi, aby si vyslechli zprávu, že Ho Či Minovo tažení dosáhlo úplného vítězství. Město Saigon je zcela osvobozeno. Vlajka Prozatímní revoluční vlády Republiky Jižní Vietnam vlaje na vrcholu Prezidentského paláce loutkového režimu.“

Hlasatel Nguyen Tho poté přečetl: „…Přesně v 11:30 dopoledne 30. dubna 1975 vlála vlajka Prozatímní revoluční vlády Republiky Jižní Vietnam na Prezidentském paláci loutkového režimu a po celém městě. Saigon, pojmenovaný po velkém prezidentu Ho Či Minovi, byl zcela osvobozen.“ Celý Hanoj propukl v radost. Úřady a továrny zastavily práci, lidé se hrnuli do ulic a spěchali k jezeru Hoan Kiem.

Skladatel Cao Viet Bach za svého života vyprávěl, že 30. dubna 1975 odpoledne, když odpočíval doma, za ním někdo přišel a oznámil mu, že ředitel rozhlasové stanice Tran Lam mu pověřil úkolem okamžitě nacvičit skladbu skladatele Phama Tuyena: „Jako by strýc Ho byl přítomen v den velkého vítězství.“ Cao Viet Bach studoval orchestrální dirigování v Sovětském svazu a složil mnoho písní, včetně „Písně z města pojmenovaného po něm“, kterou vymýšlel a dokončoval od března 1975. Píseň nazpíval a nahrál umělec Kieu Hung, ale nebyla vysílána, protože se obával, že je… příliš brzy! Protože mnoho zpěváků žilo v bytovém komplexu Dai La 128C, poblíž sídla orchestru, ale další byli roztroušeni po ulicích, jel na kole jako blesk, aby o této žádosti informoval ředitele Tran Lama. Přesně ve 14:30 začal sbor a orchestr zkoušet a za pouhou hodinu a půl byla píseň hotová a okamžitě nahrána.

Přesně v 17 hodin se píseň rozezněla v rádiu a byla odvysílána rozhlasovou stanicí, což mezi lidmi vyvolalo nadšení. Hanojské rádio také vysílalo písně jako „Saigonská dívka s municí“, „Saigon se povstává“... pochodové rytmy dále oživovaly hlavní město. V těchto letech se vlajky neprodávaly, ale pouze distribuovaly, takže rudou vlajku se žlutou hvězdou nebo napůl zelenou, napůl červenou vlajku Národní osvobozenecké fronty Jižního Vietnamu vyvěšovaly pouze agentury, podniky a továrny.

Jako obvykle, o svátcích, jako byl 1. květen, 2. září a lunární Nový rok, prodávalo ministerstvo obchodu maso navíc nad rámec standardní dávky. Odpoledne 30. dubna 1975 však rozhlas oznámil, že kromě dávky z 1. května bude ministerstvo prodávat i další maso prostřednictvím nákupních poukázek, v závislosti na počtu osob v domácnosti, s minimem 0,5 kg a maximem 1 kg. Obyvatelé Hanoje, kteří se radovali ze znovusjednocení země, byli ještě šťastnější ze slavnostní hostiny.

Uplynulo padesát jedna let, ale emoce z dubna 1975 zůstávají živé v myslích mnoha generací Hanojců.

Zdroj: https://hanoimoi.vn/ha-noi-nhung-ngay-thang-tu-nam-1975-747800.html