„Hon Dat“ a hrdinská sestra Su

U paty památníku v historické a malebné lokalitě Ba Hon (obec Tho Son, okres Hon Dat, provincie Kien Giang ) jsem se uklonil a nabídl kytici čerstvých květin k náhrobku s vyrytým obrazem a jménem hrdinky Phan Thi Rang.

S největší úctou a láskou vzpomínám na řádky z "Hon Dat": Podívejte, jemně se usmívá a mlčky se usmívá. Podívejte, její štíhlá oválná tvář je doširoka otevřená a odhaluje její krásné, upřímné oči. Podívejte, její lesklé vlasy jsou něco, na co je každý na Hon Dat hrdý...

Román a skutečný život

Historická a malebná lokalita Ba Hon (Hon Dat, Hon Me, Hon Queo) se rozkládá na ploše několika stovek hektarů a je místem, kde se moře setkává s pevninou. Příroda na těchto ostrovech vytvořila systém stovek propojených jeskyní a tunelů, které tvoří ideální obrannou pozici pro nerovné bitvy během války proti Američanům.

Toto místo bylo kdysi dějištěm bitev, které trvaly dny i noci mezi našimi silami a nepřítelem, a hrdinka Lidových ozbrojených sil, Phan Thị Ràng, statečně obětovala svůj život v jedné z takových bitev.

Portrét mučedníka a hrdiny lidových ozbrojených sil Phan Thị Rànga

Z vrcholu jeskyně Hon, rozhlédne-li se všemi směry, vidí člověk bujnou zelenou plochu stromů a ovoce, mořský vánek nese slanou vůni jako nekonečný šepot příběhů. Když poprvé stál na hrdinské hoře Hon Dat, nyní legendě, každé slovo a fráze ze stejnojmenného románu spisovatele Anh Duca se vracely zpět, jako by byly přítomny ve skutečném životě: Jak moc sestra Su milovala toto místo, kde vyslovila své první výkřiky, kde dozrály sladké plody a její růžová pleť. Právě na této zemi jí matka zpívala ukolébavky... Právě zde zvedla svou malou pěst, aby vzdala stranickou vlajku...

Chvíli jsem tiše stál u hrobu Phan Thi Rang, poslouchal vítr svištící jeskyní a představoval si, že jsou to její vzdorovitá, neochvějná slova z doby před lety, pronesená tváří v tvář brutálnímu mučení ze strany nepřítele. Její hrob leží na úpatí jeskyně Hang Hon, přitisknutý k útesu, směrem k silnici, kde se nachází rušný trh Tho Son. Před hrobem je velký rybník plný lotosových květů. Při pohledu na tuto scenérii je těžké si představit, že toto místo bylo kdysi rovinou, kterou nepřítel zpustošil nespočtem kráterů po bombách.

Cestou sem jsem se ptala na hrobku hrdinky Phan Thi Rang, ale několik lidí kroutilo hlavou, že to nevědí. Až když jsem potkala starého muže v malé čajovně u řeky Kien Binh, dostala jsem podrobný návod. „Ptáte se na cestu k hrobce sestry Su? Jděte další 2 km a tam je odbočka na západ; jděte rovně směrem k ostrovu asi 10 km a dorazíte,“ řekl nadšeně.

Hrobka hrdinky Phan Thị Ràng (sestra Sứ) na historickém a scénickém místě Ba Hòn.

V zemi hrdinky Phan Thi Rang lidé chápou, že Rang je totéž co Su v literárním díle „Hon Dat“ a Su je skutečná postava. Cestou jsem míjel školu s názvem Phan Thi Rang, do níž je v závorkách uvedeno „Sestra Su“. V pamětním domě historické a scénické lokality Ba Hon, pod portrétem mučednice Phan Thi Rang, je také jednoduchý vzkaz: „Sestra Su“.

Stát vzpřímeně až do smrti

Xăm zaváhal a těžce oddechoval. Podezřívavě pohlédl na čepel. Ale to nebylo proto, že by americký nůž nebyl ostrý! Bylo to proto, že Sứiny vlasy byly tak husté. Bylo to právě proto, že se čepel dotkla těch nejkrásnějších, bujných vlasů, vlasů sedmadvacetileté dívky, hladkých a hustých zároveň, skládajících se z tisíců silných pramenů kaskádovitě padajících z té neústupné hlavy až k jejím neústupným patám...

Když stál před portrétem Phan Thi Rang, hleděl na její odhodlané oči a husté černé vlasy a pak si vzpomínal na živé, realistické pasáže z díla „Hon Dat“, i ten nejstoičtější člověk by jen těžko zadržoval slzy.

Literární dílo líčí sestru Sứ, jak umírá ve věku 27 let, ale ve skutečnosti Phan Thị Ràng zemřela ve věku 25 let – v nejkrásnějším věku mladé, svobodné ženy. Ve skutečnosti byla Phan Thị Ràng pouze zasnoubená a zemřela, aniž by kdy držela svého milence za ruku, kvůli drsné realitě války. V románu byl manžel sestry Sứ přemístěn na sever a ona zůstala doma, aby vychovávala své malé děti a účastnila se revolučních aktivit.

Dnes klidný kout v Tho Son.

Podle Phan Van My (Sau My), mladšího bratra hrdinky Phan Thi Rang, byla čtvrtým dítětem v rodině, takže doma byla často nazývána Tu Rang. Jejím rodným městem je obec Luong Phi, okres Tri Ton, provincie An Giang , ale její jméno je úzce spjato s hrdinskou zemí Hon Dat.

Phan Thi Rangův otec zemřel poté, co byl zatčen a brutálně zbit francouzskými kolonialisty za účast ve Viet Minhu. V roce 1953 se její matka znovu vdala za pana Nguyen Van Hoa, ředitele vojenské továrny č. 18, a přivedla k němu své děti do obce Binh Son v okrese Hon Dat.

Po Ženevských dohodách, 20. července 1954, se pan Ho spolu se svým nejstarším synem a mladším bratrem paní Tu Rang přestěhoval na sever. V obavě z odvety nepřítele musela od konce roku 1954 spolu se svou matkou Sau My a nejmladším bratrem Binh Sonem putovat z místa na místo. S šicím strojem Singer, který si koupila za peníze, které po ní zanechal její strýc Ho, pracovala jako švadlena, aby pomáhala matce s výchovou sourozenců...

V roce 1957 se čtyři matky s dětmi vrátily do Tri Ton, kde Tư Ràng představil její strýc stranické pobočce Núi Dài. Pan Sáu Mỳ uvedl, že fotografie Tư Ràng na jejím náhrobku byla pořízena, když jí bylo pouhých 20 let. Od té doby používala pseudonym Tư Phùng.

Aby se paní Tu Phung vyhnula sledování nepřítelem, musela neustále měnit oblast svého působení v oblasti Ha Tien, ale vždy s sebou nosila svou mladší sestru Sau My a šicí stroj. Na konci roku 1958 byla převelena zpět do Binh Son, aby pracovala v oblasti mobilizace a styku s mládeží. Poté byla poslána na kurz porodní asistentky a poté přidělena na práci referentky pro záležitosti žen v okrese...

V lednu 1962 nepřítel soustředil přes 2 000 vojáků a zahájil vleklou ofenzívu proti oblasti základny Ba Hon. Sestra Tu Phung působila jako spojka mezi jednotkami v oblasti základny a zároveň organizovala a mobilizovala lidi k boji, koordinovala vojenské operace... což způsobilo, že nepřítel selhal a opustil ofenzívu.

Za úsvitu 9. ledna 1962, během služby, necelých 50 metrů od místa setkání se svými spolubojovníky, padla Tư Phùng do nepřátelské léčky a byla zajata. Mezi nepřátelskými vojáky byli dva přeběhlíci: kapitán Khen (poručík Xăm v románu „Hòn Ðất“) a Tạo. Poznali ji jako Tư Ràng.

Sestru Tư Ràng pověsili na tamarindový strom, aby ji mučili, a donutili ji prozradit úkryty svých soudruhů a revoluční základny. Když z ní nic nedostali, odvedli ji na úpatí hory Hòn Đất, pověsili ji na mangovník za její vlastní vlasy, probodli ji celou plochu ostrými kůly, uřízli jí uši a zmrzačili jí maso...

Přestože paní Tu Rangová podstoupila extrémně brutální mučení, nepřiznala se ani neprosila o slitování. Kolem 14:00 9. ledna 1962 obětovala svůj život v mladém věku 25 let...

„Jestli zemřu já, zemřete i vy všichni.“

„Ti, kteří pracovali s paní Tu Rang a obyvateli Tho Son, vyprávěli, že když ji vojáci zajali, střídali se v jejím mučení a vyptávali se jí, kde je, kdo jsou její vůdci, koho zná a s kolika lidmi žije... Pověsili ji na tamarind a bili ji pažbami pušek, jako by bili pytel rýžových slupek. Když omdlela, postříkali ji mýdlovou vodou, aby ji oživili, a pak v bití pokračovali.“

„Sestra Tư Ràng se nepřiznala, ale místo toho přímo křičela na Khenův gang: ‚Jestli zemřu já, zemřete i vy všichni!‘ Pak to odpoledne vydechla naposledy. Když zemřela, pověsili její dlouhé, husté a hedvábné vlasy na strom na 3–4 dny a čekali, až někdo přijde a vyzvedne její tělo, než ji zastřelí. I teď si obyvatelé Thổ Sơnu a její kamarádi nedokážou udržet slzy, když si vzpomenou na okamžik, kdy se obětovala,“ vzpomínal s dojetím pan Sáu Mỳ.

Autor DUY NHÂN (Người Lao Động noviny)

Zdrojový odkaz: https://baoangiang.com.vn/van-hoa/tac-gia-tac-pham/hon-dat-va-chi-su-anh-hung-a361574.html