Zpověď Velkého lesa

Tým Gong z etnické internátní střední a vysoké školy Bu Gia Map v provincii Dong Nai se připravuje na vystoupení na maratonu Binh Phuoc - Truong Tuoi Group v roce 2023.

V dnešní době, kdy moderní tempo života smete mnoho tradičních hodnot, je dojemné znát mladého muže, který tiše „udržuje oheň“ pro svou etnickou identitu. To je Dieu Hai, narozený v roce 2001, žijící ve skupině 1, osada 23 Lon, obec Tan Quan, provincie Dong Nai . V srdci tohoto mladého muže stále hrdě zní zvuk gongů kmene Stieng.

Udržujte kulturu Stieng jasnou

Pana Dieu Hai objevila choreografka Ha Nhung, když se zúčastnila rekonstrukce místního festivalu modlení za déšť.

„Když se Hai účastnil tance Co – jednoho z tradičních tanců kmene Stieng, byl jsem překvapen, protože tančil velmi krásně, stejně jako staré dámy. Poté, co jsem se dozvěděl více, jsem zjistil, že Hai nejen tančil pružně, ale také uměl hrát na bubny a gongy a dokonce vlastnil brokáty s kreativními a jedinečnými vzory,“ vyprávěl choreograf Ha Nhung.

Pan Dieu Hai se nezastavil u talentů, které jsou zřídka vyhrazeny jen mužům, a také aktivně vyjádřil paní Ha Nhung své přání přispět k zachování kulturních hodnot lidu Stieng.

Pan Dieu Hai se podělil o to, že k gongu přistupuje s hlubokým obdivem: „Umím hrát na gongy, protože jsem velmi vášnivý pro hudební nástroje mého lidu. Příležitost se mi naskytla přirozeně. Během rodinné svatby mi prarodiče dovolili zkusit se gongů dotknout a od té doby mi zvuk gongů zní v mysli.“

Ačkoli Dieu Hai neprošel žádným formálním vzděláním, jeho láska ke gongům stačila k tomu, aby přesvědčila choreografa Ha Nhunga, aby ho přivedl do komunitního kulturního klubu Stieng, kde se tam naučil tradičnímu způsobu hry.

Pan Dieu Hai je také spjat s řemeslem tkaní brokátu. Sdílel: „Tkaní brokátu je tradiční řemeslo, které je určeno pouze ženám ze Stiengu. Když však viděl, jak se na tradiční řemeslo jeho lidu zapomíná, byl odhodlán ho obnovit. Tkát se naučil od své babičky, která mu předala nejen techniku, ale i lásku ke vzorům a barvám na brokátu.“

Nová vitalita z gongů

V roce 2005 byl kulturní prostor gongu v Centrální vysočině oceněn organizací UNESCO jako „mistrovské dílo ústního a nehmotného dědictví lidstva“; v roce 2008 byl oficiálně uznán za nehmotné kulturní dědictví lidstva. Jedná se o druhé nehmotné kulturní dědictví Vietnamu, které bylo uznáno organizací UNESCO. Uprostřed moderního života, kdy dominuje kultura tržní zábavy, se však zvuk Stieng gongu postupně stává méně populárním a hrozí mu zapomnění. Výuka mladší generace čelí mnoha obtížím, protože mladší generace má tendenci se odklánět od tradičních hodnot a starobylých gongovských písní. Toto znepokojení se netýká jen starších obyvatel vesnice, ale i celé komunity a těch, kteří se v provincii Dong Nai zabývají ochranou kulturního dědictví.

Ve snaze zachovat posvátné zvuky kmene Stieng se internátní střední a vyšší škola Bu Gia Map Ethnic v provincii Dong Nai stala „malým kulturním prostorem“ pro dědictví gongu. Výuka se zde nezastavuje u mimoškolních aktivit, ale také zapaluje oheň touhy v srdcích mladých lidí.

To, co dělá Stiengské gongy jedinečnými ve srovnání s mnoha jinými etnickými skupinami, je technika provedení. Místo použití tvrdých dřevěných nebo měkkých bambusových tyčí k úderům Stiengové raději používají pravou ruku k přímému úderu do vnější strany gongu, zatímco levou rukou blokují úder a pauzují. Tato technika vytváří charakteristický alikvotní tón, díky kterému gong zní neurčitě tajemně a „bum bum“, nikoli zdrsněně šustícím nebo praskavým zvukem mědi. Vytváří tak zvuk hlubokých lesů, podzemních potoků a epických příběhů.

Učitel hudby Le Van Cong se celým svým srdcem zasazuje o oživení zvuku gongů ve školách. Aby pan Cong učil studenty hrát na gongy, věnoval čas rozhovorům a navazování kontaktů s místními umělci. Od monotónních gongových písní věnoval mnoho úsilí a aranžování a kombinoval je s lidovou písní S'tieng (stejného tónu), čímž je učinil živějšími a atraktivnějšími pro studenty. Když si studenti začali zamilovat zvuk gongů, pan Cong je vedl k naslouchání kráse a umění v každé gongové písni, aby mohli být hrdí na svou etnickou kulturu. Pro pana Conga není výuka hry na gongy jen učením studentů hrát hudbu, ale také učením je chápat společnou povahu tohoto hudebního nástroje. Každý člověk hraje na jeden gong, ale musí se spojit do společné písně, projevující solidaritu a jednotu.

Thi Xuyen, studentka 7.A na internátní střední škole Bu Gia Map Ethnic, si tento hudební nástroj oblíbila ještě více od dob, kdy byla zapojena do kurzu hry na gong. Xuyen řekla: „Pokaždé, když slyším zvuk gongů, mám pocit, jako bych se vracela do vesnice, domů během festivalu, kdy starší hrají na gongy kolem velkého ohně. Zvuk gongů je slavnostní i jedinečný a pomáhá mi ještě více milovat kulturní tradice mého lidu.“

Od vřelé a láskyplné internátní školy Bu Gia Map Ethnic Boarding Secondary School, kde se pod vedením pana Conga každý den ozývá zvuk gongů, až po tiché, ale houževnaté úsilí Dieu Hai, plamen gongů Stieng stále hoří na zemi Dong Nai. Zvuk gongů již není jen zvukem minulosti, ale stal se zvukem budoucnosti, naděje. Je to silné potvrzení národní identity, vyznání velkého lesa, které se šíří rukama a myslí mladé generace.

Phuong Dung

Zdroj: https://baodongnai.com.vn/dong-nai-cuoi-tuan/202512/loi-tu-tinh-cua-dai-ngan-d9e0f9f/