Ve hře Bài Chòi vede pan Hiệu hru různými humornými kousky, včetně hádanek, kde hráči znají název vyvolané karty. Tyto hádanky jsou někdy jednoduché a přímočaré, ale mnohé jsou také vtipné a humorné, což diváky rozesmívá.
Festival Bài Chòi během Tet v Phù Mỹ, bývalé provincii Bình Định
Foto: Dao Tien Dat
Původ bratrů Hieu.
V jižní centrální oblasti existuje strašidelný lidový verš: „Pojďme si zahrát Bài Chòi (tradiční vietnamskou karetní hru) / Nechme dítě plakat, dokud mu nevyleze pupeční šňůra.“ V Binh Dinh (dříve) to zní takto: „Když přijde Tet a máme volný čas, musíme si hrát / Bài Chòi je oblíbená hra všude / Lidé nadšeně křičí a jásají / Slyšíme bubny, které nás pobízejí, kolébáme svá miminka / Bez ohledu na to, zda narážíme do křoví / Uvidíme, co mistr hry zařve na nový rok.“
Mladé matky, některé nechávají své děti plakat, dokud jim nevyčnívá pupeční šňůra, jiné se vzpírají živlům a spěchají, jak nejrychleji to jde, aby stihly festival včas. Tyto mladé matky nejsou závislé na hazardních hrách; chtějí se ponořit do atmosféry festivalu Bài Chòi, nebo, řečeno upřímně, jsou okouzleny... zpěvákem a umělcem, panem Hiệuem. „Uvidíme, co bude pan Hiệu zpívat na Nový rok.“ Ten popěvek, který používá na festivalu Bài Chòi, má tak silné kouzlo. Odkud se pan Hiệu vzal, že dokáže okouzlit i vdané ženy s miminky v náručí?
Za starých časů mladí muži a ženy ve venkovských oblastech zpívali za měsíčních nocí písně svolávající a odpovídající na ně. Zpívali při tloukání rýže nebo nošení zeminy pro stavbu základů domů ve vesnici. Pokud samotná práce spočívala pouze v nošení zeminy nebo tloukání rýže, rychle se stala nudnou, a tak vymysleli umění zpěvu a svolávající a odpovídající na ně. Mnoho nejlepších lidových písní a přísloví, předávaných z generace na generaci, vzniklo z těchto „prácí doprovázených zpěvů“.
Pan Hieu (vpravo na fotografii) na festivalu lidových her Bài Chòi.
Fotografie: Tran Dang
Na lidových zpěvech, které se konaly během těchto pracovních dnů, se vždycky našel někdo se zvláštním talentem. Byli to lidé, kteří dokázali rychle improvizovat, inteligentně reagovat a přizpůsobit se situaci, kterou jim „vyzyvatel“ představoval. „Fénix letí kolem tržní chýše / Ptám se tě, máš už ženu? / Drží kus papíru, aby se ochránil před deštěm / Jak se mohu vyhnout zmoknutí? Odpovídám, že ještě nejsem ženatý.“ Dívka položila hádanku, protože moc dobře věděla, že chlapec ve zpěvné skupině nemůže odpovědět, protože jak by ho mohl kus papíru ochránit před deštěm? Ale tady zvítězil muž. Žena zpívala: „Mé tělo je jako pudinkové jablko / Na Buddhově oltáři, draci a baldachýn poskytují stín.“ Muž odpověděl: „Mé tělo je jako netopýr / Létá nahoru a dolů, hravě si s pudinkovým jablkem hraje a hraje si s ním.“ A tak pokračovali ve své výměně celou noc, někdy zapomínajíc na svůj hlavní úkol – srovnávat zem nebo za měsíčních nocí mlátit rýži.
Tito zpěváci „Hieu“ se budou postupně objevovat v takovýchto zpěvných setkáních typu „volání a odpověď“ a poté ovládnou prostor a čas na setkáních lidového zpěvu Bài Chòi.
Pan Hieu je velmi talentovaný.
Kromě rychlé a vhodné reakce na kontext soupeřovy písně musí být pan Hieu schopen také improvizovat verše v různých standardních básnických formách a správně je rýmovat, aby zaujal publikum. V tom spočívá přitažlivost hry. Může se hodiny nepřetržitě chlubit a vychloubat, ale pokud se tyto verše nerýmují nebo nemají rytmus, dopad hry se značně sníží. Pokud se však všechny verše, které ve hře „předvádí“, rýmují, ať už jde o šestosminový metr nebo jeho variace, nebo dokonce vtipné pětislovné básně, zábava bude nekonečná. Hráči pana Hieua „odmění“ neustálým potleskem. To je něco, co ne každý dokáže, dokonce i renomovaní básníci s tím mají potíže.
Festival lidového umění Bài Chòi ve středním Vietnamu
Foto: Dao Tien Dat
Pan Hieu nejenže ovládá různé formy poezie a lidových rčení, ale také sleduje aktuální dění a zpívá verše, které přesně odrážejí vylosované karty a zároveň jsou relevantní pro události v jeho rodném městě. Vede příběh k názvu vylosované karty rýmovanými a jednoduchými verši, které však obsahují hluboká životní ponaučení a morální postřehy. Verše, které pan Hieu ve hře přednáší, proto nejsou jen obyčejnými rčeními pro chvilkovou zábavu, ale mnohé z nich vedou posluchače k zamyšlení. V tom spočívá podmanivá a svůdná povaha pana Hieua ve hře Bài Chòi.
Flexibilita veršů
Každá karta, kterou pan Hieu ve hře Bài Chòi vyvolá, odpovídá jednomu nebo více rýmovaným veršům. To se liší od raných her Bài Chòi. V těch raných dobách, když byla karta vylosována, hráči jednoduše vyvolali její název. Například, pokud to byla karta se čtyřmi nohami, řekl jen: „Toto je karta se čtyřmi nohami.“ Každý v boxu, kdo měl kartu se čtyřmi nohami, ji zvedl. Hra by byla velmi nudná, kdyby se zastavila pouze u vyvolání názvu karty tímto způsobem. Pan Hieu musel čerpat z lidových písní a přísloví nebo skládat verše či básně odpovídající názvu karty, aby zvýšil napětí pro hráče. Například toto je rýmovaný verš odpovídající první kartě hry:
„I když to není lahodné, je to pořád jen lepkavý rýžový koláč zabalený v trnitých listech.“
I když je hloupý, je to pořád školák.“
Ve dvou výše uvedených větách se nachází slovo „tro“, které odpovídá kartě s názvem „nhat tro“ (první hra).
Nebo ryba ve tvaru misky:
„Můj drahý! Dnes večer je tu půlměsíc.“
„Ať jde nahoru a dolů, ať si můžeš naše dítě držet v náručí.“
Tyto dva řádky obsahují slovo „bồng“, které odpovídá „bát bồng“ (druh ryby). Ale talent pana Hiệua, který dokáže mnoho lidí rozesmát, spočívá v jeho neuvěřitelně zručném způsobu „flirtování“. Bez okolků přímo uvádí čas „novu“ a dává druhé straně najevo, že se už nebojí duchů ani klopýtaní ve tmě. Ještě odvážněji by mohl dokonce „darovat“ dítě! Nadšený potlesk hráčů ve hře bài chòi je vždycky díky takovým chytrým a vtipným poznámkám.
Nejenže zpíval sloky, které zmiňovaly názvy hracích karet, ale pan Hieu šel ještě o krok dál a přidal symbolický prvek:
„Včera večer jsem byl na kopci.“
„Když viděl, jak lituje ženy se čtyřma nohama zkříženýma“ (dítě se „čtyřma nohama“).
Hádanka výše obsahuje frázi „čtyři nohy zkřížené“, přičemž zcela vynechává slova „nohy“ a „čtyři“, přesto ji hráči stále chápou jako „čtyři nohy“, protože čtyři nohy implikují čtyři nohy – „čtyři nohy“. Tato flexibilita je také krokem vpřed pro pana Hieua ve vedení hry; ani autoři romantických románů se s ní nemohou rovnat.
Stejně jako mnoho jiných uměleckých forem se i Bài Chòi musí znovuobjevit, aby vyhovoval okolnostem. Například na festivalech pořádaných mnoha provinciemi má Bài Chòi vlastní scénář a někdy se místo hraní karet jen zpívá. Pan Hiệu už nemá prostor k vystupování jako dříve na vesnických dvorech; někdy musí stát na okraji představení.
Ačkoliv dnes existuje mnoho možností zábavy během třídenního svátku Tet, Bài Chòi (tradiční vietnamská lidová hra) nikdy nechyběla o hráče. Mezi nimi zůstává pan Hieu hluboce vryt do srdcí mnoha generací. Pro ně pan Hieu, bosá postava, vždy zůstával s nimi během Tetu vzhůru na vesnických dvorcích.
Zdroj: https://thanhnien.vn/nghe-anh-hieu-hat-bai-choi-185260130185454983.htm
Komentář (0)