Ponoření se do reality přibližuje literaturu životu.

Mnoho současných umělců a spisovatelů se raději ponoří do reality než do tvorby v uzavřeném prostoru. Dlouhé cesty napříč zemí, které se prolínají s životy pracujících lidí, poskytují spisovatelům mnoho cenných a jedinečných zážitků.

Dr. Nguyen Thuy Anh, doktorka pedagogiky a básnířka, se podělila o své myšlenky na panelové diskusi se zástupci železničního průmyslu.

V mnoha současných modelech tvůrčího psaní jsou pro spisovatele obzvláště inspirativní exkurze. Spisovatelé již nepíší s odstupem pozorování, ale přímo se ponořují do rytmu profesního života, naslouchají vzpomínkám, obětem a tiché kráse, která se skrývá za každým úkolem. Tato interakce se životem obohacuje tvůrčí materiál a dává dílům větší emocionální hloubku a jasnější současný nádech.

Nedávná exkurze podél centrální vietnamské železniční trati, kterou uspořádala Vietnamská železniční společnost a Vietnamský odborový svaz železničních dělníků, je toho ukázkovým příkladem. Během několika po sobě jdoucích dnů se umělci a spisovatelé účastnili seminářů, setkávali se s historickými pamětníky, komunikovali s dělníky a pozorovali realitu vlakových stanic, tras a horských průsmyků. Skutečně se vydali na cestu intenzivní literární a tvůrčí práce, kdy se emoce, data a tvůrčí proces odvíjely současně na každém úseku cesty.

Diskuse a sdílení zkušeností probíhaly v rámci praktických aktivit.

Skupina se skládá ze spisovatelů z různých generací. Patří mezi ně spisovatelé, kteří byli vojáky v těžkých dobách země, jako například Vu Ngoc Thu, Thai Chi Thanh a Nguyen Huu Quy; spisovatelé nové generace, kteří zanechávají dojem na literární scéně: Nguyen Xuan Thuy, Nguyen Thuy Anh, Nguyen Quang Hung, Le Vu Truong Giang, Nguyen Van Hoc, Phung Thi Huong Ly, Dau Thi Hoai Thanh a Le Thuy Bac; a fotografové jako Quang Tuan a Tran Vu Thanh, kteří vytvářejí rozmanitou skupinu spisovatelů s různorodým profesním zázemím a bohatými uměleckými perspektivami.

Během diskusí mnoho umělců a spisovatelů přiznalo, že před cestou bylo jejich chápání železničního průmyslu a života pracovníků v mnoha profesích obecně omezené, založené především na povrchním vnímání. Teprve když to zažili přímo, setkali se s traťovými inspektory, strojvedoucími, signalisty a průvodčími železničních přejezdů a byli svědky nočních směn v horských oblastech nebo obtížných pracovních podmínek, skutečně pocítili hloubku, tlak a tiché oběti, které se za všemi těmito operacemi skrývaly.

Setkejte se s pracovníky a shromažďujte informace z první ruky.

Rozdíl mezi prvotním vnímáním a reálnou realitou dále zdůrazňuje nutnost exkurzí, a to jak k obohacení tvůrčího materiálu, tak k přiblížení literatury pracujícím lidem v dnešním životě.

Během cesty vlakem si umělci a spisovatelé téměř neodpočinuli. Dny trávili neustálým přesouváním mezi mosty, nádražími a výrobními závody. Večer, před přestávkami, sdíleli příběhy s pamětníky a dělníky. Mnozí také využívali krátkých přestávek ve vlaku k načrtávání nápadů, psaní a dokončování svých děl, zatímco delegace pokračovala v cestě.

Spisovatel a veterán Vu Ngoc Thu byl dojat, když recitoval báseň během rozhovoru s úředníky a pracovníky železničního průmyslu.

Toto tempo se liší od tradičního modelu spisovatelských táborů, který byl známý před mnoha lety. V současném kontextu, kdy jsou žurnalistika i literatura pod tlakem inovovat svůj přístup k realitě, se mnoho spisovatelů rozhodne jít rovnou do „horkých míst“ pracovního života, místo aby čekali na inspiraci v izolaci.

Je zajímavé, že starší spisovatelé, ti, kteří zažili válku nebo měli dlouholeté praktické pracovní zkušenosti, se novému pracovnímu tempu velmi rychle přizpůsobili. Přinesli si s sebou bohaté životní zkušenosti, bystré pozorovací schopnosti a pozoruhodnou profesní odolnost.

Během rozhovorů s železničáři ​​se mnoho spisovatelských ostřílů podělilo také o své vlastní vzpomínky na dobu, kdy vlaky spojovaly domácí frontu s bitevní linií. Mnoho úředníků a dělníků v důchodu i v aktivním stavu bylo hluboce dojato poslechem literárních děl předčítaných nahlas a přálo si mít od umělců ručně psané kopie nebo autogramy na památku.

Spisovatel a novinář Nguyen Van Hoc (uprostřed) situaci vyšetřuje na vlastní kůži.

Jeden starší spisovatel ze skupiny žertem řekl: „Tento druh výletu je únavnější než staromódní spisovatelský tábor, ale je také osvěžující, protože do nás život prostě vniká.“ Mladší generace mezitím do takových výletů vnáší novou energii. Rychle se přizpůsobuje multiplatformním pracovním metodám, současně natáčí, fotografuje a dokumentuje a zároveň v reálném čase aktualizuje své emoce. Cenné je, že se nezastaví u povrchního nadšení, ale proaktivně se ponoří do osudů jednotlivců, specifik jejich profesí a sociálních a historických změn v jejich kontextu.

Umělci a spisovatelé si na základě zkušeností uvědomují, že dnešní dělníci již nejsou zobrazováni jako jednorozměrné postavy. Čelí tlaku obživy, jsou ovlivněni technologickými změnami a potřebují uznání své duchovní hodnoty. Železniční dělníci, stejně jako ti, kteří pracují na tratích uprostřed vysokých, mraky pokrytých horských průsmyků, nebo obsluha na malých vlakových nádražích, jsou skutečně individuality s vlastními jedinečnými vzpomínkami, pocity, nadějemi a profesní hrdostí.

Fotograf Tran Vu Thanh se s dělníky podělil o své myšlenky.

To je oblast reality bohatá na literární potenciál a aby umělci a spisovatelé mohli psát autenticky, musí změnit svůj přístup. Nemohou psát pouze na základě představivosti nebo starých vzorců; potřebují se vrátit k dechu života, dlouhým cestám, upřímným rozhovorům a přímému kontaktu s realitou své profese.

Podle paní Duong Thi Mo, místopředsedkyně Vietnamského železničního odborového svazu, je doprovázení umělců a spisovatelů na exkurzích cennou příležitostí k hloubějšímu šíření profesních hodnot a tichých obětí pracujících prostřednictvím literatury, umění a žurnalistiky.

Na základě výše uvedených zkušeností doufá organizační jednotka, že se dočká více autentických a emocionálně bohatých děl o životě pracujících, která přispějí k podpoře profesní hrdosti a inspirují mladší generaci k pokračování ve svém úsilí o toto odvětví. Jednotka je vždy připravena podporovat a vytvářet nejlepší podmínky pro umělce a spisovatele, protože když se literatura a umění přiblíží realitě práce, humanistické hodnoty tohoto odvětví se zachovají déle v životě.

Napsáno přímo tady ve vlaku.

Za těmito inspirativními exkurzemi se skrývá značný organizační tlak na hostitelské organizace. Na rozdíl od tradičních rezidenčních táborů pro psaní tyto skupiny cestují neustále, s nabitým programem a mnoho destinací se nachází daleko od městských center, v drsných povětrnostních podmínkách nebo přímo souvisí s produkcí a provozem organizace. To vyžaduje, aby se organizační výbor připravil velmi vědecky , pečlivě a flexibilně, od dopravy, pracovní doby, propojení s předměty, pořádání seminářů až po zajištění bezpečnosti skupiny po celou dobu cesty.

Aby umělci a spisovatelé skutečně mohli proniknout do hlubin života dělnické třídy, organizátoři se nemohou jen prezentovat svými úspěchy nebo povrchními obrazy. Důležitější je, že musí existovat otevřenost a ochota sdílet profesní těžkosti i tišší příběhy, které se za každou prací skrývají. To není něco, co je ochotno udělat každé povolání nebo organizace, protože otevření dveří do života dělnické třídy pro spisovatele vyžaduje opravdovou společnost, důvěru v literaturu a umění a touhu ctít profesní hodnoty prostřednictvím hluboké a lidské perspektivy.

Plukovník a básník Nguyen Huu Quy se s potěšením znovu setkal se svým učitelem a básníkem Dang Hieu Danem – významným spisovatelem v železničním průmyslu.

Během nedávné cesty do středního Vietnamu přispěla úzká spolupráce mezi Vietnamskou železniční společností, Vietnamským železničním odborovým svazem a místními jednotkami k významným výsledkům. Efektivita cesty se postupně projevila v řadě kvalitních literárních, publicistických a fotografických děl, která sloužila specializovaným publikacím, tvůrčím soutěžím a kulturnímu a duchovnímu životu pracujících.

Mnoho zúčastněných spisovatelů se neomezilo pouze na jeden žánr. Někteří spisovatelé psali eseje, povídky, básně a novinářské poznámky, jako například Nguyen Xuan Thuy; jiní, jako Nguyen Quang Hung a Nguyen Van Hoc, našli po cestě inspiraci pro četné sbírky básní o železnici. Atmosféra tvůrčí práce panovala po celou dobu cesty.

Pan Tran Ngoc Tien (zcela vlevo), strojník v týmu pro tlačení strojů v průsmyku Hai Van, měl možnost pracovat po boku umělců a fotografů.

Ještě důležitější je, že cesta pomohla objevit a ocenit mnoho talentovaných a kreativních osobností v železničním průmyslu. Ukázkovým příkladem je básník Dang Hieu Dan, lektor a magister strojního inženýrství, který v současné době pracuje a řídí pobočku železniční školy Da Nang. Za jeho profesionální technickou prací se skrývá bohatý literární život s mnoha básněmi, které odrážejí hluboké myšlenky, tiché, ale trvalé, stejně jako povaha jeho profese.

Nebo si vezměte Tran Ngoc Tiena, strojvedoucího v železničním týmu Hai Van Pass. Obvykle se podílí na projíždění zrádných horských průsmyků, ale když neřídí, vezme si fotoaparát a doprovází pracovní skupinu, aby zachytil autentické okamžiky ze života svých kolegů a trasy ve středním Vietnamu. Jeho fotografie jsou působivé díky svému intimnímu pohledu a bohatým profesionálním emocím, které lze získat pouze od někoho, kdo skutečně žije v pracovním prostředí.

Flexibilita praktického tvůrčího prostředí usnadnila vznik uměleckých schopností, které dříve v tomto odvětví dřímaly. Pracovníci se stávají námětem mnoha děl a často jsou sami tvůrci, kteří vyprávějí příběh svého povolání s bohatými životními zkušenostmi.

Efektivita těchto exkurzí, spolu se systémem prací, spočívá také ve směru, který demonstruje pozoruhodný model propojení mezi podniky, organizacemi a umělci. Díky tomu se zaměstnanci stanou subjekty vzpomínek, inspirace, tvůrčích aspirací a profesních kulturních hodnot, které je třeba šířit a oslavovat.

MAI LU

Zdroj: https://nhandan.vn/tham-nhap-thuc-te-de-van-chuong-gan-hon-voi-doi-song-post965364.html