Prosinec v historických záznamech

VHXQ - Prostřednictvím starověkých textů, od oficiálních historických a neoficiálních zpráv až po záznamy o cizincích, kteří kdysi vkročili na vietnamskou půdu, je patrné, že Tet je „živován“ po celý dvanáctý lunární měsíc pečlivými rituály a silným smyslem pro společenství.

Tradiční trh Tet. Archivní fotografie.

Dokončete kruh nebem a zemí.

V díle *Lịch triều hiến chương loại chí* od Phan Huy Chú je dvanáctý lunární měsíc zaznamenán jako čas pro „zametání hrobů, opravu rodinného domu a přípravu obětí“. Úklid domu tam nebyl jen hygienou, ale aktem očisty.

Lidé se očišťují od starých a nedokončených aspektů uplynulého roku, aby přivítali novou vitalitu. Mnoho rodinných genealogií a vesnických předpisů stanoví, že od poloviny dvanáctého lunárního měsíce je třeba se vyhýbat sporům a soudním sporům; vesnice by měly upřednostňovat usmíření, „aby všichni mohli vstoupit do nového roku v míru a harmonii“.

Vydání novin Starý Tet (lunární Nový rok).

Tento způsob myšlení se jasně odráží ve slově „rok“ (歲), které je vždy spojováno s myšlenkou uzavření kruhu, a dvanáctý lunární měsíc je okamžikem, kdy se tento kruh uzavírá. Proto jsou rituály, jako je uctívání boha kuchyně (23. den dvanáctého lunárního měsíce), považovány za důležité milníky, které označují oficiální vstup rodiny do období příprav na Tet (lunární nový rok).

V textech, jako je Vân Đài Loại Ngữ od Lê Quý Đôna, je dvanáctý lunární měsíc líčen jako rušné, ale spořádané období: pečení koláčů, nakládání zeleniny, porážení prasat, sušení rýžového papíru a opětovné barvení oblečení. Tyto úkoly se řídí známým harmonogramem, který se opakuje po generace, až do té míry, že se stávají „kolektivní pamětí“ komunity.

Je pozoruhodné, že mnoho textů zmiňuje přípravu obětin nejen pro rodinu, ale také pro vesnický společný dům. Obřad konce roku ve vesnici se obvykle koná na konci dvanáctého lunárního měsíce ve velkém měřítku, s rituály, hostinami a rozdáváním požehnání. Tet (lunární Nový rok) proto není jen soukromou záležitostí každé domácnosti, ale vyvrcholením úsilí celé komunity.

Filtrační dvířka

Od 17. a 18. století zanechalo mnoho západních obchodníků, misionářů a učenců cenné záznamy o životě ve Vietnamu. V díle *Vztahy k Tonkinskému království* Alexandre de Rhodes popsal, že „více než měsíc před Novým rokem se trhy změnily a přetékaly svátečním zbožím“.

Vydání novin Starý Tet (lunární Nový rok).

Překvapila ho pečlivá příprava Vietnamců na Tet, která se vyznačovala vysokou mírou trpělivosti a rituálů, na rozdíl od tehdejšího evropského zvyku, kdy přípravy na festival obvykle trvaly jen několik dní. Jean Baptiste Tavernier při cestování po jižním regionu také poznamenal: „Na konci roku se téměř veškerá práce zastaví a lidé věnují svou pozornost rodině, hrobům předků a rituálům spojeným s novým rokem.“

Toto pozorování naznačuje, že dvanáctý lunární měsíc je „časovou nárazníkovou zónou“, kde se ekonomické , administrativní a společenské aktivity zpomalují, aby uvolnily místo duchovnímu životu. Zajímavým detailem v zahraničních záznamech je raný výskyt trhů Tet.

Portugalští a holandští obchodníci a mořeplavci živě popisovali vietnamské trhy na konci roku a o Tetu (lunárním Novém roce) a zdůrazňovali davy, rušnou atmosféru a hojnost zboží. Texty také naznačují, že tyto trhy byly centry vietnamské kultury a duchovního života.

Pro cizince je trh dvanáctého lunárního měsíce symbolickým místem, kde se prodává staré a kupuje nové, čímž se připravuje nový začátek. V mnoha čínsko-vietnamských textech je dvanáctý lunární měsíc také obdobím „vyřizování účtů“ – shrnutí pozemků, daní a dluhů.

Ale vedle toho existují aktivity jako vypouštění zvířat do volné přírody, dávání almužny a konání dobrých skutků, jako způsob „splacení“ morálních dluhů před novým rokem. Toto smýšlení povyšuje Tet nad rámec pouhého festivalu.

Společným rysem čínsko-vietnamských textů a zahraničních popisů vietnamského svátku Tet je skutečnost, že přípravy na tento festival nejsou pouze materiální. Dvanáctý lunární měsíc je časem záměrného zpomalení, přeskupení života z rodiny do vesnice, od jednotlivců k jejich vztahům s předky a božstvy.

Při čtení starověkých spisů lze vidět, že Tet (vietnamský Nový rok) skutečně přichází až tehdy, když lidé uzavírají starý rok. A dvanáctý lunární měsíc je ve vietnamské kulturní paměti branou k očistě a pročištění, připravuje lidi na vstup do nového životního cyklu.

Předchůdce novin Tet

Ve své knize „Radost ze sběratelství knih“ badatel Vương Hồng Sển tvrdí, že předchůdcem časopisu Nam Phong, „číslo Tet z roku 1918“, byly první jarní/tetské (lunární novoroční) noviny ve Vietnamu. Časopis Nam Phong (Jižní vítr) byl měsíčník založený L. Martym, Francouzem plynně vietnamsky hovořícím, a jeho redaktorem byl badatel Phạm Quỳnh. Jen několik měsíců po svém vydání vydal Nam Phong své „číslo Tet z roku 1918“ s charakteristickou prezentací: nečíslované jako obvykle, se světle oranžovožlutou obálkou s obrázkem dvou starých mužů, jednoho světlého a druhého vybledlého, držících větvičky broskvového květu, symbolizující dva vysoce postavené úředníky roku, Mậu Ngọ (držící větev čerstvého broskvového květu) a Đinh Tỵ (držící větev bez květů), jak si vyměňují pečeti. Klíčovým rysem „čísla Tet z roku 1918“ z Nam Phongu bylo, že všechny články byly zarámovány do květinových rámů, obsahovaly četné ilustrace a neobsahovaly žádné reklamy. V předmluvě redaktor Phạm Quỳnh uvedl důvod pro vytvoření čísla Tet: „Svátek Tet je jediný radostný den v roce.“ „Tuto radost sdílejí všichni, radost, která prostupuje společností, radost, která se šíří po celém národě; nikde jinde na světě není tak naprosto radostná oslava. I ti, kdo jsou smutní, musí být během Tetu šťastní: radost z Tetu je snadno „nakažlivá“...“

Společnost

Zdroj: https://baodanang.vn/thang-chap-trong-thu-tich-3322847.html