 |
| Delegace č. 13 – „loď národní jednoty“ u památníku suverenity ostrova Truong Sa. (Foto: Hong Chau) |
Když mi redakce přidělila úkol zúčastnit se cesty do Truong Sa, kterou pořádalo námořní velení ve spolupráci se Státním výborem pro vietnamské zámořské vietnamské obyvatele (Ministerstvo zahraničních věcí ), cítil jsem zároveň nadšení i trochu úzkost. Nadšení, protože jsem poprvé vkročil na posvátné ostrovy naší vlasti, ale také obavy, zda budu mít dostatek sil, abych se přizpůsobil ostrému slunci a větru v čele vln.
Naštěstí bylo moře během těchto dubnových dnů klidné a vlny mírné, i když slunce začínalo intenzivněji svítit. Naše pracovní skupina č. 13 vyplula z Da Nangu 20. dubna na palubě rybářské hlídkové lodi KN390 a zahájila naši cestu k návštěvě, setkání a předávání darů důstojníkům, vojákům a obyvatelům ostrovního okresu Truong Sa (provincie Khanh Hoa) a platformy DK1/8 Que Duong na jižním kontinentálním šelfu naší vlasti.
Tato cesta s názvem „Vlak národní jednoty“ svedla dohromady 160 delegátů z různých agentur, obcí a jednotek. Mezi nimi bylo 17 delegátů z 15. Národního shromáždění, 67 Vietnamců ze zahraničí z 26 zemí a teritorií a 4 členové Ústředního výboru Vietnamské vlasti.
Po třech hlasitých zatroubení klaksonu se loď KN390 rozloučila s pevninou, prořízla vlny a zamířila na moře, kde zahájila týdenní plavbu (20.–26. dubna), jejímž cílem bylo navštívit šest ostrovů (Da Thi, Sinh Ton, Len Dao, Co Lin, Da Tay A, Truong Sa) a jednu pobřežní plošinu.
Přibližují srdce daleko od domova k jejich národním kořenům.
Pro ty z nás, kteří pocházejí z pevniny, byla cesta do Truong Sa posvátná a emotivní. Pro Vietnamce v zahraničí, kteří jsou mnoho let daleko od domova, však „Loď národní jednoty“ nejenže zaveze na přední ostrovy vlasti, ale také představuje cestu domů celým jejich srdcem – návrat blíže k jejich národním kořenům, k jejich milované vlasti.
Paní Hoai Thuong – prezidentka vietnamské komunitní školy Osaka Bamboo, která je součástí Vietnamské asociace v Kansai (Japonsko), sdílela stejné pocity jako mnoho dalších cizinců a byla hluboce dojatá a hrdá na svůj příjezd na toto přední stanoviště vlasti. „Když jsme byli na vlastní oči svědky životů, práce a tichých obětí námořních důstojníků a vojáků, kteří jsou dnem i nocí umístěni v popředí, chápeme ještě hlouběji význam slova ‚vlast‘.“
„Není to jen místo, je to naše krev a tělo, naše zodpovědnost, naše bezpodmínečná láska.“ Pro Hoai Thuong je tato cesta také „cestou emocí, národní solidarity“ a „ponese obraz odolné Truong Sa, nezdolné platformy DK1 a hrdinských vojáků, který bude šířit mezi mezinárodní společenství a mladší generaci Vietnamců vyrůstajících v cizích zemích.“
Navzdory svému pokročilému věku se paní Nguyen Thi Ngan (65 let), členka výkonného výboru Vietnamské asociace žen v Belgickém království, dobrovolně přihlásila k této delegaci, protože se obávala, že „možná už nebude mít další příležitost navštívit vojáky“.
Vyprávěla: „Před cestou mnoho přátel vyjádřilo obavy a radilo mi, abych si to rozmyslela kvůli odlehlé lokalitě, mému věku a sklonu k mořské nemoci. Zázračně, jakmile jsem nastoupila na loď, veškerá moje únava a úzkost postupně zmizely a nahradily je radost a vzrušení. Po této cestě chci vyzvat komunitu žen žijících zejména v Belgii a obecně v celé Evropě, aby navštívily Truong Sa. Truong Sa je nedílnou součástí Vietnamu a Vietnamci v zahraničí budou vždy neoddělitelnou součástí vietnamského národa.“
Poté, co se mu na začátku letošního roku naskytla „šťastná“ příležitost zúčastnit se programu Jarní domovina a stát se členem 13. pracovní skupiny pro Truong Sa uprostřed historických dubnových dnů, kdy si celá země připomínala 50. výročí osvobození Jihu a znovusjednocení země (30. dubna 1975 - 30. dubna 2025), popsal ctihodný Thich Phap Quang - opat zenového kláštera Truc Lam Kandy (Srí Lanka) - tuto příležitost jako „sérii šťastných náhod“.
V rozhovoru s námi ctihodný Thich Phap Quang řekl: „Než jsem sem přijel, slyšel jsem mnoho příběhů o vietnamských souostrovích Hoang Sa a Truong Sa. Pokud je Indie duchovní zemí pro buddhisty z celého světa, místem, které chce každý alespoň jednou navštívit, pak je pro mě Truong Sa duchovním místem pro Vietnamce, jejichž srdce jsou vždy obrácena k jejich vlasti.“
Zelená barva života
Tato cesta byla také prvním případem, kdy předseda Státního výboru pro záležitosti Vietnamu v zahraničí, Nguyen Trung Kien, navštívil Truong Sa. Cesta byla o to smysluplnější, že se připojil k výboru a přivedl delegaci Vietnamců v zahraničí do této přední linie vlasti uprostřed „celostátní transformace, náročného, ale slibného úkolu“. Mnoho Vietnamců v zahraničí, kteří se po mnoha letech vrátili do Truong Sa, bylo skutečně ohromeno pozoruhodným rozvojem Truong Sa, pokud jde o organizaci, infrastrukturu a výstavbu, ale zejména zářivou zelení tamního života.
Na ostrově Da Tay A dojal pohled na svěží zeleň uprostřed rozlehlého oceánu mnoho členů delegace. Podle pana Nguyen Trung Kiena „to je zeleň života – výsledek obětí námořních důstojníků a vojáků a kolektivního úsilí lidí po celé zemi.“
Potvrdil, že Truong Sa není jen přední linií chránící vlast, ale také místem k životu, místem, kde se děti smějí, a místem, kde se budou rozvíjet námořní ekonomické služby – ztělesňující touhu oslovit oceán. „Máme přes 300 000 km² pevniny, ale vlastníme až tři miliony km² moře. Dnešní úsilí v Truong Sa položí základy pro budoucí generace, aby dosáhly ještě větších cílů a staly se námořní mocností,“ zdůraznil.
 |
| Vietnamci ze zámoří vytvořili na palubě lodi KN390 pěticípou hvězdu. (Foto: Hong Chau) |
„Toto moře je naše, tento ostrov je náš.“
Hudba byla vždy nepostradatelným zdrojem duchovní potravy během každé pracovní cesty z pevniny na odlehlé ostrovy. Uprostřed vln a větrů otevřeného moře je hudba, melodie písní a hlasů poutem, které spojuje ty na domácí frontě s vojáky na frontové linii vlasti.
Ke skupině umělců se tentokrát připojila paní Tran Thi Thuy Phuong, učitelka hudby na střední škole Phan Sao Nam ve městě Hue. Jako členka Vietnamské hudební asociace vyjádřila své pocity úcty a hrdosti písní během jediné noci poté, co loď navštívila ostrov Sinh Ton. Spolu s hudebníkem Xuan Minhem byla píseň „Truong Sa, země vzpomínek“, kterou složila paní Thuy Phuong, aranžována, zrežírována a natočena jako hudební video přímo na lodi. Píseň zpívala během kulturních výměnných akcí s vojáky na ostrovech Da Tay A, Co Lin a Truong Sa.
„Cesta nebyla dlouhá, ale stačila k utišení mého srdce před tolika skvělými a jednoduchými věcmi. Plakala jsem a byla hluboce dojatá, když jsem poslouchala příběhy mladých vojáků na odlehlých ostrovech, jejich touhu po domově, vlasti a rodinách,“ sdílela Thuy Phuong. Tyto pocity ji inspirovaly k napsání písně „Truong Sa, země vzpomínek“ a rozhodla se ji vojákům během cesty zazpívat. A jistě, po této plavbě bude mít mnoho dalších písní o Truong Sa, moři a ostrovech...
Kromě písně „Truong Sa, země vzpomínek“ hudebníci a zpěváci při této příležitosti složili a aranžovali mnoho dalších písní, jako například „Truong Sa Forever in My Heart“ (složil Xuan Minh), „Proud Island Soldier“ (složil Tran Manh Cuong), „Truong Sa - Far Yet Near“ (složil Doan Phuong Hai) a „The Love of a Soldier“ (složil Vo Dinh Nam), aby vojákům co nejrychleji přiblížili písně a hudbu. Uprostřed zvuků vln a mořského vánku, spolu se slavnostními a tichými okamžiky vztyčování vlajky pod vlající státní vlajkou, přinesly kulturní výměnné akce živou a radostnou atmosféru, která pomohla posílit pouto mezi armádou a civilisty na pevnině a ostrovech.
Během sedmidenní plavby na moři se píseň „Truong Sa Military Anthem“ od skladatele Doan Bonga, kterou vojáci na ostrově Truong Sa na pozadí rozlehlého oceánu často hlasitě zpívali, postupně stala známou melodií na „lodi národní jednoty“. Téměř při každé události, od kulturních výměn s vojáky až po jídlo na palubě lodi, doprovázené šuměním vln, text a melodie „Truong Sa Military Anthem“ rezonovaly nadšeně: „Den co den, noc co noc / Stojíme zde a chráníme naši vlast / Toto moře je naše, tento ostrov je náš, Truong Sa / Navzdory bouřím, navzdory útrapám...“
Texty písní se předávaly z ruky do ruky a ozývaly se všude – od ložnic a chodeb až po palubu lodi. Odpoledne po dni intenzivní činnosti na ostrově jsme se s mými šesti spolubydlícími scházeli, abychom si s velkým nadšením zacvičili zpěv. Někdy, jakmile jsme začali zpívat, se k nám přidal pokoj vedle a loď se naplnila smíchem a radostí, oči všech se třpytily štěstím...
Týdenní cesta skončila, ale vzpomínky na tuto mimořádnou cestu zůstávají vryté v srdci každého a dále posilují učení prezidenta Ho Či Mina: „Roviny jsou naším domovem a moře je naší branou. Můžeme chránit svůj domov, aniž bychom chránili bránu? Kudy vetřelci vstoupí jako první? Nejdříve vstoupí branou. Proto musíme vzdělávat naše lidi, aby chránili pobřeží.“
Zdroj: https://baoquocte.vn/thang-tu-nho-mai-truong-sa-313737.html
Komentář (0)