Přístup k původní mapě Gia Dinh, která je ztracena před více než 200 lety.

Mapa „provincie Gia Dinh“, kterou v roce 1815 sestavil Tran Van Hoc (mapa TVH), je dobře známá. Všechny verze, které kolovaly až donedávna, však byly neúplné. Názvy míst v písmu Han Nom zaznamenané na těchto mapách byly omezeny na maximálně 32 lokalit a obsahovaly mnoho chyb. Naštěstí před několika lety získalo Muzeum Ho Či Minova města mapu stejného jména ze soukromého zdroje, jejíž obsah daleko přesahuje dříve známé verze. Domnívám se, že tato mapa je s devadesáti procenty pravděpodobností mapa Gia Dinh sestavená Tran Van Hocem, možná originál, a proto ji lze použít jako standard pro budoucí výzkum badatelů.

Než se objevila mapa z Muzea Ho Či Minova města, mapa provincie Gia Dinh se v podstatě skládala z několika verzí, a to takto:

Ačkoli nepatří k nejstarším, nejpoužívanější je smíšená mapa vietnamských místních názvů, vytištěná v publikaci Kulturní geografie Ho Či Minova Města, svazek 1 - Historie (1987, s. 229).

Říkejme tomu Smíšená mapa z roku 1987, protože názvy míst na ní zaznamenané nejsou překlady čínsko-vietnamských názvů míst z původní mapy Tran Van Hoc, ale spíše sebranými latinskými názvy míst z Truong Vinh Ky a mnoha dalších zdrojů a mnoho administrativních názvů míst je nekonzistentních. Smíšená mapa z roku 1987 proto může poskytnout pouze obecný přehled o názvech míst a lokalitách v Saigonu v éře Minh Manga, ale neodráží pohled Tran Van Hoca ani nemůže být spolehlivým referenčním zdrojem o kontextu Saigonu v roce 1815. V důsledku toho je obtížné ji citovat, pokud se člověk ponoří hlouběji do oblasti kartografie.

Raný výzkum může citovat případ Louise Mallereta prostřednictvím jeho děl Elements d'une Monographie des anciennes fortifications et Citadelles de Saigon (Bulletin de la Societe des Etudes Indochinoises, č. 4, 10-11/1935); a Les Anciennes Fortifications et Citadelles de Saigon (1674-1859) (Starověké citadely a opevnění Saigonu 1674-1859, Nguyen Van Cua Printing House, Saigon, 1936).

Mapa „provincie Gia Dinh“ citovaná L. Malleretem (1935 a 1936). Foto: Archiv PHQ

Tato mapa obsahuje názvy míst v čínsko-vietnamských znacích, ale chybí jí nápis (v čínských znacích). Není jasné, jaký zdroj autor použil k zaznamenání data jejího vytvoření (ve francouzštině). Mapa správně zaznamenává jméno autora, Tran Van Hoc, a datum vytvoření, 4. prosince, 14. roku vlády Gia Longa (1815). Rozměry mapy nejsou uvedeny. Jedná se o kopírovanou mapu (dočasně nazývanou Verze 1), kde je východní část (řeka Saigon a její východní břeh) odříznuta; chybí mnoho názvů míst a lokalit na severu (mauzoleum Ba Da Loc, mauzoleum Due Tong, obec Hanh Thong, trh Ben Cat atd.) a západě (Go Binh Hung, Rach Lao), což je běžný problém napříč verzemi. Kromě chybějících názvů míst a lokalit v důsledku ořezávání mapy je mnoho zbývajících názvů míst také neúplných, zbývá jich pouze 32 (jedna třetina verze v Muzeu Ho Či Minova Města). Sino-vietnamské názvy míst jsou také na mnoha místech chybně napsány a neúplné. Například názvy míst Gò Bàu Tròn a Gò Tân Định mají chybně napsaný znak Gò (ࡍ?) (radikál země je chybně napsán jako radikál nefritu; mnoho verzí tuto chybu obsahuje). Dvě lokality na obou stranách lokality „Střelnice“ postrádají anotace „Postavení kanónů“ a „Postavení minometů“ (všechny verze tyto dvě lokality neukazují a neanotují). Toto opomenutí významně ovlivňuje systematické zobrazování obranných pozic nebo cvičení, jak poznamenal Trần Văn Học. Pevnosti Rạch Bàng a Cá Trê jsou ve všech verzích označeny pouze symboly, bez názvů. Tato opomenutí v mapových verzích nepochybně značně omezí analýzu Malleretovy práce.

V roce 1962 publikoval vědec Thai Van Kiem monografii „Interpretace staré knihy Saigonu“ v časopise Bulletin de la Societe des Etudes Indochinoises, ns, 37, č. 4 (1962). Tato verze, předběžně nazvaná Verze 2, měří 27,3 x 38 cm a je také neúplnou kopií, podobnou verzi od Mallereta.

Mapa Gia Dinh z roku 1815, jak ji studoval Thai Van Kiem. Foto: archiv PhQ.

Existuje určitá nesrovnalost: mapa zobrazuje celkem 33 místních názvů (včetně názvu „Provincie Gia Dinh“), ale doprovodný seznam uvádí 36 místních názvů (Rach Ben Chua, Rach Ben Chieu a Rach Ban nemají na mapě uvedena svá jména Nôm). Tato nesrovnalost mezi mapou a zmíněným seznamem místních názvů také vyvolává otázky ohledně použití pramenných materiálů ve výzkumu Thai Van Kiema. Zmíněný seznam také obsahuje několik místních názvů s nesprávnou typografií nebo výslovností, například „Nga tat Mu Chieu“ (ve smyslu Ba Chieu), které je nesprávně napsáno jako „Nga tat Mu Tri“, protože znaky Chieu (沼) a Tri (治) mají podobné tvary, což vede k záměně.

Z akademického hlediska vidíme Whitmora ve své knize *Historie kartografie* (1994), kde cituje obrázky a analýzu mapy provincie Gia Dinh (*Historie kartografie, svazek 2, kniha 2, kapitola 12: Kartografie ve Vietnamu. The University of Chicago Press, Chicago a Londýn, 1994).

Mapa Gia Dinh Whitmore, strana 502, výňatek z *Historie kartografie* - 2. svazek, 2. kniha, 12. kapitola. Obrázek: archiv PhQ.

Whitmore poznamenává, že mapa pochází z Thai Van Kiem (označovaná jako verze 2 bis). Z kartografického výzkumného hlediska Whitmore rozpoznal, že mapa TVH znamenala posun ve vnímání a technice. Dočetl se na ní, že „Hlavní i vedlejší silnice a valy se zdají být velmi přesné, spolu s budovami a rybníky zobrazenými obrysovými symboly.“

Toto hodnocení bylo založeno na intuici; Whitmore si všiml přiměřenosti celkových délek silnic a použití geometrických symbolů k znázornění domů a ulic (na rozdíl od předchozích map, které často používaly konvenční a obrazové symboly). Pokud by Whitmore prozkoumal správnou verzi, pravděpodobně by mapu TVH ocenil ještě více, možná jako první mapu Vietnamu, která použila měřítko podle západních mapových standardů. Stručně řečeno, výše uvedené verze, používané ve výzkumu v letech 1935 až 1994, byly všechny neúplné verze, které byly široce rozšířeny.

Mapa je v současné době umístěna v muzeu Ho Či Minova města. Titul zní „嘉定省“ (provincie Gia Định) a nápis zní: „嘉隆十四年十二月初四日正監埉欽奉掌奇臣陸圸(Gia Long čtrnáctý rok, dvanáctý měsíc, čtvrtý den, vrchní inspektor Citadely, velitel Tran Van Hoc, pověřen nakreslením mapy) [Hlavní inspektor Citadely, velitel Tran Van Hoc, pověřen nakreslením mapy. 4. prosince, 14. ročník Gia Long (1815)]. Mezi verzemi, které dodnes kolují v akademických kruzích, pouze tato jednoznačně zaznamenává nápis, datum kresby a jméno autora. Mapa má rozměry 50 x 31,5 cm, je orientována jihoseverně, s místními názvy v čínsko-vietnamských znacích, na papíře. Lze předpokládat, že se jedná o autentickou kopii.

Je možné, že tři slova „provincie Gia Định“ přidali pracovníci historického archivu po roce 1832, kdy byla provincie Gia Định založena. Za zmínku stojí, že v této standardní verzi jsou název a podpis napsány o 180 stupňů v obráceném pořadí oproti systému místních názvů; to znamená, že pro čtení místních názvů je nutné mapu otočit. Dalším důvodem, proč Trần Văn Học nemohl být ten, kdo na mapu napsal „město Gia Định“ nebo „provincie Gia Định“, je to, že v té době měl západní vzdělání a pravděpodobně měl důkladné znalosti o oblasti zobrazené na mapě. Tento rozsah lze zhruba chápat jako „mapu města Gia Định a jeho okolí“, nikoli mapu celé provincie nebo města Gia Định. Mapa od Trần Văn Họca obsahuje přes 80 místních názvů a lokalit, což poskytuje množství informací a cenných dat pro výzkum v mnoha oblastech. Osobně mě to velmi překvapilo, protože jsem si dříve myslel, že J.L. Taberd byl první, kdo zaznamenal polohu Holangu (mauzolea Cha Ca), ale nyní vím, že Tran Van Hoc jasně zakreslil areál mauzolea a uvedl „Zástupce oficiálního mauzolea“ vedle většího mauzolea císaře Due Tonga (bývalé císařské mauzoleum), které se nachází severně od obce Hanh Thong (mapa uvádí pouze „Hanh Thong“). Další příklad: Dříve, když jsem zkoumal severojižní silnici Thien Ly, konzultoval jsem mnoho zdrojů a dozvěděl jsem se pouze o silnici Binh Quoi. Nyní je velmi zajímavé vidět tuto mapu, která jasně zobrazuje silnici a zaznamenává umístění tří míst: „Převoz Dong Chay“, „Kanál Dong Chay“ a „Hostinec Dong Chay“. Také název „Nga Tat Lo Giay“ je velmi zajímavý; Název kanálu, který zcela zmizel, není zmíněn v žádných katastrálních knihách ani historických záznamech a odpovídá úseku řeky Ben Cat - Vam Thuat protékající kolem mostu Bang Ky. Z toho můžeme usoudit, že před 200 lety bylo toto místo kdysi slavnou vesnicí vyrábějící papír, a to natolik, že se stalo místním názvem kanálu. Pokud jde o historický vznik těchto tržních oblastí, tato mapa zaznamenává název „Trh Thu Thiem“ přímo na východním břehu řeky Saigon (naproti rohu ulice Ton Duc Thang). Tento trh se nacházel mezi dvěma malými kanály s geometrickými symboly představujícími mnoho budov podél jižního břehu velké řeky; a trh Ben Cat (nyní kolem konce ulice Nguyen Thai Son, poblíž trajektového terminálu Mieu Noi) se symboly symetrických řadových domů roztroušených po obou stranách kanálu.

Geografie prostředí a krajina zobrazené na mapě Tran Van Hoca jsou skutečně živé a kompletně znázorňují řeku Saigon, která obklopuje východní část citadely Gia Dinh. V době, kdy Tran Van Hoc mapu kreslil, patřila oblast za trajektovým přechodem Dong Chay (Binh Quoi) k provincii Bien Hoa. Celkové zobrazení administrativních a vojenských aspektů centrální oblasti Gia Dinh by nebylo úplné bez zohlednění dopravy, konkrétně hlavní tepny na sever. Řeka Saigon a poloostrov Thanh Da proto byly nedílnou součástí mapy. Překvapivě různé verze tento prostor vynechávají. Toto opomenutí žertem znamená, že tvůrci mapy z lakoty zkreslili Tran Van Hocovo dokonale provedené zobecnění. Každý, kdo viděl četné mapy vytvořené francouzskými průzkumnými a vojenskými silami během období sledování a útoku na Gia Dinh (1858-1861), uvidí, že z hlediska geografického statusu bylo mnoho jejich map založeno na mapě Thanh Hoa, lišilo se pouze přidáním více detailů o vojenských lokalitách a vynecháním mnoha přírodních prvků a objektů představujících ekonomické formy. Pro vojenské účely, úzce spojené s dopravou, mapy Gia Dinh, jak je znázornila francouzská armáda, vždy plně zobrazovaly úsek řeky obklopující poloostrov Thanh Da s cestou do Bien Hoa. S touto standardní mapou Thanh Hoa můžeme jasně vidět skutečné stopy mapy prvořadého významu v historii formování krásného města, jeho použití a využívání pro nové účely a opravování nedostatků nebo chyb ve výzkumu za posledních 200 let.

(*) Autor upřímně děkuje Dr. Luong Chanh Tongovi, Dr. Nguyen Thi Hau a Muzeu Ho Či Minova Města za sdílení poměrně kvalitní kopie standardní mapy TVH, která byla použita k napsání tohoto článku.

Autorem obsahu je: PHAM HOANG QUAN

Design: VO TAN