Vietnamský buddhismus se svou filozofií soucitu, moudrosti, nesobeckosti a zapojení se do světa – „buddhismus je protkán s národem“ – nestojí mimo svět, ale integruje se do společenského života, aby šířil své učení, humanistického ducha a budoval zodpovědný, harmonický a udržitelný způsob života v rámci komunity. Toto zapojení se světem se projevuje konkrétními činy praktikujících, kteří vnášejí buddhistické učení do společenského života.
Vietnamský buddhismus, který zapustil kořeny brzy v zemi čelící četným přírodním katastrofám a cizím invazím, má jedinečné a charakteristické rysy, které odrážejí ducha angažovanosti ve světě, „ochrany národa a zajištění blahobytu lidí“, „dharmy neoddělitelně spjaté s národem“ a ideálu osvícení propojeného se společenskou odpovědností. Tento duch nejen vytváří jedinečnou identitu vietnamského buddhismu, ale hraje také klíčovou roli při formování národního charakteru.
Buddhismus měl hluboký vliv na ovlivňování myšlení a lidského vzdělávání. Zenoví mistři jako Ngo Chan Luu a Van Hanh byli nejen vysoce vzdělanými buddhistickými mnichy, ale také přispěli k formování vlády a položili základy pro dlouhé období stability a národního rozvoje.
Vrchol ducha zapojení se světem se jasně projevil v dynastii Tran, jejímž příkladem byl král Tran Nhan Tong, buddhistický císař. Poté, co dvakrát vedl vietnamský lid a armádu k porážce mongolských útočníků, se král zřekl svého královského roucha a odešel na horu Yen Tu praktikovat askezi, kde založil sektu Truc Lam Zen – čistě vietnamskou zenovou školu hluboce prodchnutou duchem národní nezávislosti a soběstačnosti. Filozofie „Žít ve světě a nacházet radost v Dharmě“, kterou inicioval buddhistický císař, potvrdila, že pravá duchovní praxe nespočívá v odvracení se od života, ale v zapojení se do života, používání moudrosti a soucitu ke zmírnění utrpení a zlepšení společnosti.
Tento duch angažovanosti ve světě se nadále dědil a silně rozvíjel v éře Ho Či Minova říše, kdy vietnamský národ čelil výzvám na život a na smrt ve dvou vleklých válkách odporu proti francouzskému kolonialismu a americkému imperialismu.
V reakci na výzvu prezidenta Ho Či Mina: „Raději obětujeme všechno, než abychom ztratili svou zemi, raději zemřeme, než abychom byli zotročeni,“ mnoho mnichů, jeptišek a buddhistů „svléklo svá roucha a obléklo si vojenské uniformy“ a zasvětilo se boji za ochranu národní nezávislosti. A historie zaznamenala sebeupálení ctihodného Thich Quang Duca v roce 1963 jako posvátný symbol ducha angažovanosti – vietnamský buddhismus nestál stranou osudu národa.
Mnoho starověkých chrámů, jako například pagoda Tram Gian, pagoda Bot Xuyen, pagoda Con Son, pagoda Tra Am, pagoda Giac Ngo a pagoda An Quang, sloužilo jako klidná místa pro náboženské praktiky a stalo se silnými základnami pro revoluci, místy pro tisk dokumentů a úkryty zbraní.
V rozhovoru s ctihodným Thichem Minhem Tienem z pagody Hung Long ( Hanoj ) jsme se dozvěděli, že v letech 1929-1930 bylo toto místo místem setkávání mladých lidí účastnících se revoluce a že zde byla založena první stranická pobočka v hanojském předměstí (Thanh Tri).
Ctihodný Thich Minh Tien vyprávěl, že během povstání v roce 1945 lidé vztyčili revoluční vlajky na dvou tyčících se rýžových stromech před pagodou a shromáždili síly k uchopení moci; během války odporu proti USA se pagoda Hung Long stala nemocnicí a vojenskou základnou.
Obraz rudé vlajky se žlutou hvězdou vlající ve větru spolu s dunivým zvukem chrámových zvonů symbolizuje vlastenectví a neochvějné partnerství mezi náboženstvím a revolucí, což z tohoto místa dělá „posvátné místo“ v srdci Hanoje.
Vietnamský buddhismus má od svého vzniku filozofie, které jsou slučitelné s budováním, zachováním a rozvojem země a vždy ji doprovázely. Duch zapojení se světem nespočívá jen v integraci do života, ale také v konkrétních činech praktikujících, kteří vnášejí buddhistické učení do společenského života. Obraz mnichů a jeptišek, kteří se během pandemie Covid-19 a ničivých povodní věnují první linii pomoci svým krajanům, je důkazem toho, že šíření Dharmy je neoddělitelné od společenské odpovědnosti.
Charitativní aktivity nejsou jen vyjádřením soucitného ducha buddhistických stoupenců, kteří pomáhají těm, kteří to potřebují, ale také důležitým projevem sociální podpůrné funkce buddhismu. Podle statistik Vietnamské buddhistické sanghy dosahuje celková hodnota peněžních a věcných darů na charitativní aktivity každoročně bilionů dongů, což podporuje miliony lidí v obtížných situacích.
Mnoho programů iniciovaných buddhismem šlo do hloubky a přineslo udržitelné výsledky, jako je budování škol a zdravotních středisek v odlehlých oblastech, poskytování podpory výrobního kapitálu chudým domácnostem a udělování stipendií pilným studentům... pomáhají znevýhodněným lidem získat větší sebevědomí a povznést se v životě. Vietnamský buddhismus, jako „prodloužená paže“ soucitu a moudrosti, přinesl mnoho vysoce efektivních příspěvků v oblasti kultury, vzdělávání, ochrany životního prostředí, sociálního zabezpečení a zelené transformace a udržitelného rozvoje.
Mnoho chrámů v Hanoji překročilo hranice čistě náboženských prostor a stalo se centry komunitního života, šíří humanistické hodnoty, ctnostný životní styl a ducha vzájemné podpory a soucitu. Chrám Lien Phai po mnoho let provozuje kliniku tradiční medicíny, která slouží široké škále rodin pobírajících vládní pomoc, válečným invalidům a chudým v obtížných situacích. Chrám Bodhi pravidelně pečuje o více než 50 osiřelých dětí a mnoho starších lidí…
Podle ctihodného Thicha Thanha Diena, PhD, nejsou charitativní aktivity jen vyjádřením soucitného ducha buddhistických stoupenců, kteří pomáhají potřebným, ale také důležitým projevem sociální podpůrné funkce buddhismu. Tato funkce náboženství se zde neomezuje pouze na pomoc lidem prostřednictvím duchovních terapií, ale projevuje se také praktickými činy, zejména materiální podporou náboženských aktivit, které přispívají k sociálnímu zabezpečení. Buddhismus poskytl společnosti klíčový zdroj, který spouští po boku státu a dalších organizací v charitativních aktivitách na podporu lidí.
K této otázce docent Dr. Nguyen Anh Tuan z Univerzity sociálních a humanitních věd Vietnamské národní univerzity v Hanoji poznamenal: Charitativní aktivity, humanitární pomoc, stavba domů pro potřebné, dávání darů chudým a pomoc obětem přírodních katastrof... se staly krásným aspektem vietnamského buddhismu. Buddhistické chrámy a organizace mobilizovaly značné zdroje od buddhistů a komunity, aby přispěly k sociálnímu zabezpečení. To nejen demonstruje „soucitného“ ducha buddhismu, ale také prakticky přispívá ke snížení zátěže státního rozpočtu.
Socializace charitativních aktivit je nejen v souladu s politikou a směrnicemi strany a státu, ale také propaguje ideály „buddhismu – národa – socialismu“ a přispívá k budování spravedlivé, soucitné a udržitelné společnosti. Vietnamský buddhismus se svou tradicí zapojení do světa může plně probudit a propagovat historické hodnoty v dnešní mladé generaci prostřednictvím služby, obětavosti a budování mírového komunitního života s hlubokými humanistickými hodnotami…
Zdroj: https://hanoimoi.vn/bai-2-nhap-the-tinh-tan-phung-su-nhan-sinh-728593.html
![[Infografika] Strategická usnesení vedoucí Vietnam do nové éry](https://vphoto.vietnam.vn/thumb/402x226/vietnam/resource/IMAGE/2026/03/01/1772371472793_ky-nguyen-vuon-minh-1920x800-copy.jpeg)
Komentář (0)