Ahoj srpen, ahoj rané podzimní dny

(DN) - Přišel srpen. Není třeba se dívat do kalendáře, poslouchat předpověď počasí, stačí se jednoho rána probudit, otevřít okno a cítit ve vzduchu velmi lehkou, velmi zvláštní vůni. Vím, že podzim zaklepe na dveře. Velmi slabě, ale prostě se mi vkrádá do srdce. Jako by někdo právě prošel kolem mého života, neměl čas říct ani slovo, ale zanechal po sobě přetrvávající pocit.

Foto: Internet

Ahoj srpen - měsíc křehkých změn. Obloha postupně ustala náhlé lijáky jako v červenci. Slunce už není tak jasné jako v rudých letních dnech. Vítr už není horký a dusný, ale začal přinášet trochu chladu, lehký, jako by si něčí ruka nechtěně přejela po vlasech. Listy jsou stále zelené, ale některé začaly měnit barvu, tiše padají, jako by věděly, co přijde. Nevím, proč pokaždé, když přijde podzim, mám zvláštní vzrušení. Není tak hlučný jako jaro, není tak vášnivý jako léto, není tak pochmurný jako zima, podzim je obdobím dozrávajících duší, dost starých na to, aby poznaly nostalgii, dost mladých na to, aby stále snily. A srpen je prvním pozdravem podzimu.

Jednou jsem slyšel lidi říkat, že srpen je měsíc „mezi“. Mezi spalujícím horkem a chladem tak akorát, aby člověk zatoužil po šálku horké kávy. Mezi přetrvávajícím mrholením a jemným podzimním sluníčkem, které postupně zaplňuje mezery. Mezi bezejmennými starostmi a několika nedokončenými letními úkoly. Srpen je měsíc, kdy jsme ještě nezapomněli na shon a ještě jsme se úplně neponořili do ticha. Naše srdce se tedy chvějí, jako bychom stáli na prahu a nevěděli, zda pokračovat, nebo se otočit a ještě jednou se podívat…

Pro mě je podzim vždycky spojován s velmi malými věcmi. Je to ráno, kdy si umyji obličej studenou vodou a cítím, jak je moje kůže trochu necitlivá a chladná. Je to čas, kdy dosuším oblečení, slunce už není ostré, ale stále má dostatek vůně čerstvě vypraného oblečení. Je to čas, kdy jdu do práce, projdu kolem známé řady stromů a najednou vidím padat pár listů, bez zvuku, bez varování, prostě proto, že jejich čas na větvích skončil. Tyto drobnosti se sčítají a vytvářejí jemný pocit, který má jen podzim.

Když jsem byla malá, pokaždé, když přišel srpen, moje maminka říkala: „Tento měsíc je měsícem, kdy se máme připravovat na období odkládání tenkého oblečení, vyndejte košile s dlouhým rukávem a úhledně je vyžehlete, dítě moje.“ Tehdy jsem jen poslouchala a nedávala pozor. Ale teď to chápu. Nejde o to, že by se moje maminka bála zimy, ale vždycky měla ve zvyku se brzy připravovat na věci, které přijdou. Jako by i tento život bylo třeba vyžehlit, než se vydáte na další cestu. I já jsem se teď trochu naučila tomuto zvyku. Když přijde srpen, najednou mám chuť uklidit dům, otřít okenní rámy a složit staré oblečení. Někdy bezdůvodně, jen proto, že to chci udělat. Možná je to také velmi osobní způsob, jak „přivítat období“ pro každého člověka.

Moje kamarádka se zeptala: „Proč jsem pokaždé, když přijde podzim, smutná, a nevím proč?“. Neodpověděla jsem hned, protože jsem se cítila stejně. Podzim lidi nedělá smutnými, jen nás nutí zpomalit, více naslouchat, a když jsme dostatečně dlouho zticha, začneme si vzpomínat. Vzpomeneme si na věci, které jsme zapomněli. Vzpomeneme si na čistou lásku z našich školních dnů. Vzpomeneme si na starou cestu, kterou jsme každý den chodili. Vzpomeneme si na příbuzné, které jsme dlouho neviděli. A někdy si vzpomeneme i na sebe, na tu naivní, zasněnou verzi, která si píše deník a věří, že když milujete upřímně, budete milováni také. To jsou vzpomínky, které nemusí být jasné, jen potřebují správné roční období, aby se automaticky vrátily.

V podzimních dnech rád piji čaj. Ne mléčný čaj, citronový čaj ani nic extra, jen obyčejný šálek horkého čaje. Sedím na verandě a pozoruji, jak bleděžluté sluneční světlo dopadá na bougainvilleovou mřížoví, a každý doušek popíjím. Čaj není voňavý, ale dostatečně teplý, aby uklidnil srdce. A podzim je stejný, ne dostatečně jasný, aby přitahoval pozornost, ale dostatečně jemný, aby vás lákal zůstat déle.

Když přijde srpen, moc neočekávám. Jen doufám, že mé srdce bude dostatečně lehké, aby zachytilo vítr, dostatečně klidné, aby cítilo vůni květin a trávy, a dostatečně jemné, aby se nevzdávalo dnů, které prožívám. Pokud je to možné, zpomalme na podzim trochu, aby každý padající list byl krásný, každý vánek měl svůj vlastní zvuk a každé ráno, když se probudím, jsem vděčná, že stále žiju na podzimní obloze.

Ha Linh

Zdroj: https://baodongnai.com.vn/van-hoa/chao-nhe-yeu-thuong/202507/chao-thang-tam-chao-nhung-ngay-chom-thu-c2a1c3f/