Vůně kuchyně v dlouhém domě stále přetrvává.

Některé ohně nejsou jen zdrojem tepla pro vaření jídla nebo zahřívání v chladném počasí, ale také duší, nití spojujícím základní proudy kultury.

Ráno ve vesnici Cuôr Đăng B (obec Cuôr Đăng) bylo stále chladné. V tichém prostoru se ozývalo vrzání bosých nohou na podlaze domu na kůlech. Paní H Lơk Êban se probudila dříve, než slunce vyšlo nad stromy. První věc, kterou udělala, stejně jako generace žen z Êđê, bylo rozdělat oheň.

Vzduch naplnilo praskání suchého palivového dřeva a prostorem se začal linout štiplavý zápach kouře, který pronikal každou škvírou ve zdech. Paní H. Lơk jemně foukala na žhavé uhlíky a zažehla plamen, který rozptýlil ranní chlad. Pro ni byl tento oheň tepem celého domu.

Pro obyvatele Středohoří je krb víc než jen krb. Má osobitý a autoritativní význam. Foto: Huu Hung

„Moje rodina zachovává tradici vaření v kamnech na dřevo, což je tradiční praxe etnika Ede, protože ohniště je úzce spjato s kulturním a duchovním životem komunity. Pro Ede není ohniště jen místem pro vaření, ale také sdíleným obytným prostorem, kde se rodiny scházejí, sdílejí příběhy a propojují generace. Oheň symbolizuje prosperitu, pokračování rodu a harmonický způsob života s přírodou. Udržováním kamen na dřevo moje rodina zachovává zvyky, respektuje tradiční způsob života našich předků a předává svým dětem a vnoučatům povědomí o kulturní identitě etnické skupiny Ede…,“ sdělila paní H. Lok.

V jejím příběhu se krb jeví jako živá bytost. Krb, umístěný na pevném obdélníkovém dřevěném rámu s hustě udusanou hlínou, funguje jako bariéra mezi teplem a dřevěnou podlahou, chrání dům před ohněm a zároveň umožňuje šíření tepla po celém prostoru. Nad krbem vytvářejí tykve naplněné vodou, sušené žluté kukuřičné klasy a pletené košíky, zbarvené časem a lesklé hnědošedě od kouře, malé „muzeum“ obsahující vzpomínky na celý rodinný rod.

O pár domů dál připravovala rodina paní H. Juôl Niê také snídani u svých kamen na dřevo. Sezení u ohně a společné povídání je běžnou součástí jejich rodinného života. Svěřila se: „V moderním životě, ani s praktickými plynovými nebo elektrickými sporáky, nemohou poskytnout to pravé teplo. Pro nás je oheň místem, kde se celá rodina schází každý den. Jen když sedíme spolu, posloucháme zvuk hořícího dřeva, sdílíme misku horké rýže, povídáme si a sdílíme radosti i smutky, veškerá únava mizí. Udržování ohně v dlouhém domě znamená zachovat rodinné teplo, udržovat komunitní život, aby naše děti a vnoučata nezapomněli na krásné kulturní hodnoty našeho lidu v proudu moderního života…“

Právě tento malý prostor kolem krbu podporuje silná pouta náklonnosti. Je to místo, kde starší lidé vyprávějí příběhy z minulosti, předávají si znalosti a kulturu; kde se ženy učí tkát brokát; a kde se děti učí oceňovat vůni kuchyňského kouře. Oheň v domě na kůlech paní H. Juôlové proto nikdy nezhasne; stále doutná, hřeje a osvětluje lidské hodnoty.

Zasloužilý umělec Vu Lan, badatel lidové kultury, zasvětil svou lásku sluncem zalité a větrem ošlehané zemi Dak Lak . Podle něj není ohniště v domě lidu Ede jen nástrojem každodenního života, ale prostorem pro ústní kulturu. S hlubokými znalostmi a vášní poznamenává: „Pokud přirovnáme dům k dřevěné lodi klouzající rozlehlým lesem, pak je ohniště motorem, srdcem, které tuto loď pohání. V mystickém prostoru světla ohně a kouře hrdinské eposy (khan) skutečně ožívají. Umělec, který zpívá a vypráví eposy u ohniště, nevypráví jen ústy, ale duší zahřátou bohem ohně Yang Pui.“

Zasloužilá umělkyně Vu Lan dále zdůraznila, že kultura Ede je kulturou jednoty. Vytrvalost žen v udržování ohně v plamenech je aktem zachování „živoucího dědictví“. „Krb je původem hudby gongu, místem, kde se vaří voňavé rýžové víno a kde se předávají rýmované verše (klei duê). Pokud se ohniště ztratí, dům se stane chladným a pustým a etnická identita postupně slábne. Udržování ohně v plamenech zachovává zdroj života,“ potvrdila zasloužilá umělkyně Vu Lan.

S příchodem jara, když procházíte vesnicemi kmene Ede a sledujete jemný modrý kouř stoupající z dlouhých domů, člověk najednou pocítí ohromující pocit klidu. Oheň v krbu dlouhého domu je jako šepot z minulosti do budoucnosti; připomínka toho, že ať se svět mění jakkoli, ať už technologie jakkoli pokročila, hodnoty příbuzenství, sounáležitosti a úcty ke kořenům zůstávají vzácné.

Lan Anh

Zdroj: https://baodaklak.vn/van-hoa-xa-hoi/van-hoa/202602/con-vuong-huong-bep-nha-dai-9247d9a/