Otisk knihy „Podzemní proudy v Zemi“

Čtrnáct autorů v této knize se ne všichni narodili a vyrůstali v Can Tho ; mnoho z nich přišlo z jiných regionů, aby studovali a pracovali v deltě Mekongu, a zvolilo si ji za svůj druhý domov. Během této doby tito autoři bádali a psali, čímž významně přispěli k literatuře Can Tho zejména a delty Mekongu obecně.

Zejména mnoho děl autorů narozených během odbojové války proti USA povzbuzovalo a motivovalo armádu a lid ke sjednocení, aby vyhnali útočníky a osvobodili svou vlast. Například báseň „Cesta podél linie“ od básníka Le Chiho, složená v srpnu 1969 na historické trase 1C, vyjadřuje hrdost ve verších: „...Jdu, jdu dnem i nocí bez odpočinku / Srdce sjednocená v zákopech / S každým krokem na cestě bojovat s Američany / Má duše se vznáší vysoko.“ Nebo „Ohnivový oblouk“ (úryvek z románu „Příběh jako román“ od spisovatele Nguyen Khai Phonga), zobrazující nelítostnou atmosféru války a odvážného bojového ducha vojáků během Tetské ofenzívy v roce 1968.

Tato kniha obsahuje také hluboké vzpomínky, které zanechávají trvalý dojem v každém díle následující generace, která žila v době míru a vstoupila do armády, a vytváří tak rozmanitou literární tradici zahrnující různé žánry a pohledy na ozbrojené síly a revoluční válku. Zahrnuje příběh vojáka osvobození a styčné důstojnice, kteří se náhodou setkali na okraji Can Tho a stali se pronikavou a nezapomenutelnou vzpomínkou v povídce „Přeletná minulost“ od Nguyen Linha. Také zobrazuje krásnou, ale neúplnou lásku mezi vojákem sloužícím v Kambodži a učitelem doma v povídce „Křik bukače večer ve starém snu“ od Cao Thanh Mai. A konečně, vyjadřuje dojemnou nostalgii Nguyen Trung Nguyena v „Roll Call of Comrades“: „Pět svislých řad - náhrobky stojí vysoko / Jedna vodorovná řada - bílé rákosí na okraji oblohy / Třicet let! Nyní znovu svoláváme roli / Ty, kteří - ty, kteří byli daleko od domova!...“.

Autoři, kteří se věnují výuce, mají navíc nový pohled na úrodnou půdu Tay Do a na štědré, spravedlivé a otevřené lidi jihozápadního Vietnamu po generace. V povídce „Svěží zelený sad“ od Luong Minh Hinha se objevuje obnovený zájem o obohacení půdy a přispění k rozvoji vlasti. A v povídce „Nostalgie po deltě“ autor Truc Linh Lan stále vzpomíná: „...Dědeček nosil celý život na zádech koš / Rodiče putovali jako chudí pachtýři / Ukolébavky unášeny povodňovou vodou / Zrna rýže se vířila, prolamovala se skrz slupky a stala se poezií...“. A zde jsou závěrečné verše básně „Opičí most v roce 2000“ od Le Dinh Bicha s přesvědčením: „...Vlast / Překonala těžká léta / Ach lidé! / Svlékněte se a přejděte most… obloha se znovu zazelená…“.

Čtení knihy „Podzemní proudy v zemi“ vyvolá pocity hluboké lásky národního hrdiny Nguyen Trung Truca k jeho matce před popravou, jak je popsáno v epické básni Nguyen Ba „Nguyen Trung Truc“; válku proti francouzskému kolonialismu, která roztrhala blízké členy rodiny, v povídce Ho Kien Gianga „Severní vítr přes pole“; majestátní, bohatou, ale zároveň drsnou a nebezpečnou krajinu lesa v povídce Dang Thu Cuua „Černý tygr“; vzpomínky na milované, na „Noc svátku luceren, měsíc plynoucí přes pláně / Celá delta ležící nakloněná, poslouchající dýchání měsíce...“ od Phan Huye; a hluboký výzkum a teoretický základ Le Xuanovy knihy „Další diskuse o přetrvávajícím prvku v dobré básni“.

Podle redakční rady volba názvu „Podzemní proudy v Zemi“ – autentických a neozdobených pohledů na život v deltě Mekongu od Phata Duonga – pro tuto knihu odráží uznání starší generace za vážného tvůrčího ducha a vášeň nejmladšího spisovatele, narozeného v roce 1995, který je v knize obsažen. Zároveň věří v úspěch dnešní i budoucích generací v jejich náročné literární kariéře a vnímají ji jako „most“ spojující studenty studující a pracující v Can Tho s literaturou a přispívající k budoucímu literárnímu odkazu delty Mekongu.

Jezero Kien Giang

Zdroj: https://baocantho.com.vn/dau-an-song-ngam-trong-dat--a191771.html