Zapomenuté dědictví

Unikátní komunikační nástroj.

Vesnice Da Chat (obec Dai Xuyen, okres Phu Xuyen, Hanoj), která se nachází asi 40 km od centra Hanoje, si stále zachovává jedinečný jazykový systém, kterému rozumí pouze vesničané. Jde o druh slangu, který vesničané nazývají „Toi Xuon“.

Podle kulturních badatelů je slang ve vesnici Da Chat úzce spjat s každodenním životem výrobců rýžových mlýnů. V minulosti museli farmáři používat rýžové mlýny k oddělení slupek od rýžových zrn, takže bambusový rýžový mlýn byl nepostradatelným nástrojem. V tomto období také výrobci mlýnů Da Chat cestovali široko daleko, aby si mohli vyzkoušet své řemeslo. Každý tým výrobců mlýnů Da Chat se skládal ze dvou lidí, kteří často putovali vesnicemi celé měsíce. Cestovali na mnoho míst, setkávali se s mnoha lidmi a spoléhali se na majitele domů ohledně jídla a ubytování, proto potřebovali „tajný kód“, aby se navzájem chránili a minimalizovali nepříjemnosti a problémy, když byla nutná soukromá komunikace.

Pan Nguyen Ngoc Doan, který byl před pár lety zdravý a dokázal „předvést“ proces mletí rýže, je nyní starý a slabý a nepamatuje si mnoho slangových výrazů.

Pan Nguyen Van Tuyen, starosta vesnice Da Chat, strávil mnoho let doprovázením svého otce na různá místa, kde vyráběl hmoždíře. Vypráví, že vybavení dvou výrobců hmoždířů vždy sestávalo ze dvou košů s oblečením, denními potřebami a několika noži, kladivy, dláty a dalším nářadím. Mistr nosil na rameni pilu a při chůzi volali: „Potřebuje někdo vyrobit hmoždíř...?“ Když je někdo najal, museli se kromě vyjednávání mzdy dohodnout i na stravě a ubytování. Pro dva lidi se výroba hmoždíře dala zvládnout za půl dne, ale výrobci hmoždířů museli pracovat celý den, aby mohli přespat v domě zaměstnavatele a další ráno odejít a najít si jiného. Výrobci hmoždířů, kteří žili a spali v takovém vypůjčeném čase, museli být ve svých rozhovorech vždy pokorní a diskrétní.

Právě v takovém prostředí se zrodil a mezi výrobci malt v da čatu předával slang, který se postupně stal jedinečným jazykem. Podle průzkumu Centra pro výzkum a propagaci hodnot kulturního dědictví je sice slang da čatu, ačkoli se nejedná o starověký jazyk, protože nemá fonetická pravidla, slovní zásoba slangu je pro každodenní komunikaci dostatečná.

Výrobci malt mohou plynně mluvit tímto jazykem na základě ústní tradice a aplikovat ho na konkrétní situace. Výrobci malt z kmene Da Chat říkají, že „bet“ znamená dům, „thit“ znamená jídlo a pití, „dum“ znamená peníze, „man“ znamená vodu, „choang“ znamená krásný, „em“ znamená lahodný, „thuon“ znamená dobrý, „son“ znamená jít, „suon“ znamená stroj… Například, pokud je hostitel pohostí lahodným jídlem, výrobce malt poznamená: „Tento ‚bet‘ je velmi dobrý, je tak ‚thit‘ tak hladký“ (Tento dům je velmi bohatý, dávají tak lahodné jídlo). Když do domu přijdou hosté, lidé z kmene Da Chat říkají „Xao son cho xi nhat dang“ (Jděte koupit otci kuře, my ho porazíme). Pokud výrobci malt při cestování vlakem nebo autobusem vidí krádež, připomenou si navzájem „xao top hach“, což znamená „je tu zloděj“…

V roce 2000 kulturní sektor Ha Tay (dříve) zkoumal a shromažďoval slang z vesnice Da Chat, shromáždil přes 200 nejčastěji používaných slov, která byla otisknuta v knize „Lidová kultura vesnice Da Chat“. V roce 2014 přijelo do Da Chatu Centrum pro výzkum a propagaci hodnot kulturního dědictví, aby provedlo výzkumný a konzervační projekt slangu, shromáždilo a doplnilo dalších 114 slangových slov a frází spolu s 35 kontexty, ve kterých se slang používá.

Podle pana Tuyena od roku 2000, kdy stroje nahradily bambusové mlýny, neměli mlýnáři-řemeslníci místo, kde by se mohli věnovat. Zmizení mlýnského řemesla znamenalo, že slang již neměl vhodné prostředí pro existenci a rozvoj. Slang však stále používají starší lidé v Da Chatu, když sedí u čaje a vzpomínají na staré časy, nebo několik rodin, když mají hosty. Je pozoruhodné, že když starší lidé v Da Chatu opouštějí vesnici, stále používají slang k vzájemné komunikaci v nezbytných situacích.

Riziko vyhynutí je zřejmé.

Pan Tuyen, stejně jako mnoho dalších obyvatel Da Chatu, se však domnívá, že slang Da Chatu je v současné době v ohrožení vymizení. Nejzkušenější výrobci malt, kteří tímto slangem uměli, buď zemřeli, nebo jsou příliš staří a křehcí. Mladší generace, která kdysi vyráběla malty, ovládá slang pouze z 50 do 60 % jako jejich předchůdci. Toto číslo je malé, zbývá asi jen asi 10 lidí. Mladší generace se pravidelně neučí ani neprocvičuje, takže používá jen velmi omezený počet slov.

Staří mlýnští dělníci jako Nguyen Van Minh, Nguyen Van Tuyen, Do Duy Cu atd. používali slang pouze tehdy, když spolu seděli u čaje a vzpomínali na staré časy.

V roce 2016 provedl Hanojský městský úřad kultury inventuru nehmotného kulturního dědictví v oblasti. Výsledky ukázaly, že prostor pro praktikování slangu Da Chat se zúžil a počet lidí, kteří mohou toto dědictví praktikovat, klesá. Hanojský úřad kultury a sportu proto zařadil slang Da Chat na seznam 11 kulturních památek vyžadujících naléhavou ochranu. Úřad také plánoval připravit dokumentaci, s níž navrhne Ministerstvu kultury, sportu a cestovního ruchu zařazení slangu vesničky Da Chat na seznam národního nehmotného kulturního dědictví.

Od té doby se však zdá, že slangové dědictví Da Chatu bylo zapomenuto. Obyvatelé Da Chatu říkají, že kromě několika návštěv odborníků a výzkumníků, kteří prozkoumali vesnici a shromáždili informace, nebo občasných návštěv tisku za účelem shromáždění materiálu pro články, se v oblasti zachování slangu neudálo nic nového. Dodnes mají jen jednu knihu s názvem „Lidová kultura vesnice Da Chat“, vydanou v roce 2007. Pan Nguyen Van Phuong, bývalý předseda obce Dai Xuyen, si matně vzpomíná, že asi před 10 lety přijela do obce delegace z Centra pro výzkum a propagaci kulturního dědictví, aby slang studovala.

„Na konci projektu, na konferenci konané v obci, oznámili, že napsali knihu a natočili dvacetiminutové video o slangu vesnice Da Chat. Ale to bylo vše. Video jsme nikdy neviděli, ani jsme nevěděli, co se v knize píše. A už více než deset let nikdo neřekl nic víc,“ řekl pan Phuong.

Podle pana Tuyena a pana Phuonga vláda od starověku až do současnosti v zásadě nezavedla žádné metody pro jeho zachování; slang si uchovávali převážně samotní lidé prostřednictvím ústního podání mezi generacemi. V poslední době, poté, co vesničané uznali slang za cenné místní dědictví, ho začali široce učit všechny, včetně těch, kterým to zvyky tradičně zakazovaly, jako jsou dcery nebo ženy z jiných vesnic, které se provdají do rodiny. V důsledku toho slang zná více lidí, ale protože se jedná o spontánní činnost, které chybí strukturovaný přístup a pravidelná praxe, ti, kteří se ho naučí, dokážou koktavě promluvit jen pár slov.

Společenský dům ve vesnici Da Chat je starý přibližně 500 let.

Během výzkumné cesty do Da Chatu, kde studoval slang, navrhl docent Dr. Nguyen Van Huy, zástupce ředitele Centra pro výzkum a propagaci hodnot kulturního dědictví, že by obec mohla založit slangový klub a pořádat pravidelné aktivity a výměny. Navrhl také, aby místní samospráva naplánovala vytvoření malého prostoru ve vesnici Da Chat, kde by se mohly vystavovat a demonstrovat řemeslo výroby hmoždířů a slangových slov, aby si kulturní aktéři mohli zachovat a chránit své dědictví. Podle pana Tuyena však tyto aktivity dosud nebyly realizovány kvůli různým překážkám.

„Obyvatelé vesnice Da Chat se stále hluboce obávají, že jejich dědictví postupně vymizí. Naším přáním je, aby byl slang jednoho dne zařazen na seznam národního nehmotného kulturního dědictví. Teprve potom budou odstraněny obtíže a překážky, což nám usnadní zachování vzácného dědictví našich předků,“ sdělil pan Tuyen.

Vu

Zdroj: https://www.congluan.vn/tieng-long-lang-da-chat-di-san-bi-bo-quen-post307771.html