Unikátní festival, při kterém se král Hung vrací domů k oslavě svátku Tet.

Průvod bohyně Vi vesnice - vesnice Treo

Lidé se předháněli v tom, kdo přivede krále domů, aby oslavil Tet.

Vesnice Trẹo v obci Hy Cương a Vi v obci Chu Hóa (obě ve městě Việt Trì), ležící na úpatí centrální hory Nghĩa Lĩnh, společně postavily chrám Hùng, původně jako malou svatyni. Festival vesnice He (starý název pro dvě vesnice Vi a Trẹo) zahrnuje jedinečný průvod krále Hùng na oslavu lunárního Nového roku.

Legenda praví, že jednoho dne na konci roku vystoupil 18. král Hung na horu Nghia Linh a vydal dekret: „Štěstí dynastie Hung skončilo. Nemám žádného syna, který by mě nastoupil na trůn, jen dvě dcery, obě vdané a žijící daleko. Jsem hluboce zarmoucen a navíc mě postihla národní pohroma. Pán Thuc je dnem i nocí arogantní a plánuje zmocnit se mého království. Už zaútočil na oblast Co Loa. Nedávno také zaútočil na oblasti Bo Sao a Huong Cham, nedaleko hlavního města. Mám velké obavy a svěřil jsem svému zeťovi, Tan Vien Sonovi (Nguyen Tuanovi), aby zůstal a střežil hlavní město.“

Vydali jsme se do Nghia Linh, místa, kde naši předkové zanechali stopy historie, protože jsme věděli, že je to strategicky důležité, ale bezpečné místo, kde si můžeme zřídit základnu.“

Císařský dekret byl vydán ke konci roku.

Když se lidé z obou vesnic dozvěděli tuto zprávu, přišli současně vzdát hold a chtěli krále pozvat do své vesnice na oslavu Nového roku. Král se zeptal, odkud jsou, a jedna skupina odpověděla:

- Bydlíme v Song Thao.

„Druhá strana je tady, žijeme u řeky Lo,“ řekl král.

- Děkuji všem, ale jsem sám a nemůžu jít na obě strany. Jít na jednu stranu by se té druhé nelíbilo. Proto tímto prohlašuji, že dnes o půlnoci, na kterékoli straně uslyším kokrhání kohoutů a štěkání psů blíž, půjdu na tu stranu oslavit Nový rok.

Lidé z obou vesnic se rozloučili a odešli. Ještě té noci vesničané z vesnice He na řece Thao rychle nasbírali bambus a listí, aby si postavili tábor na úpatí hory. S sebou si vzali několik mladých mužů s jednoduchými zbraněmi na sebeobranu, několik silných kohoutů a psy. O půlnoci dráždili psy, aby je kousli, a lechtali kohouty na krku, aby je rozezpívali najednou.

Ráno poslal král někoho dolů, aby se zeptal, kde toto místo je. Lidé odpověděli:

- Jsme vesničané z He Song Thao.

Náčelníci kmenů podali králi zprávu. Král řekl:

- Tak se vraťme do vesnice He u řeky Thao, abychom s lidmi oslavili Tet a splnili svůj slib.

Průvod začal, vojenští úředníci jeli vpředu na rudých koních, za nimi následovali civilní úředníci na bílých koních. Král jel uprostřed na černém slonovi. Když dorazili ke královskému průvodu, uviděli shromážděný dav s vlajícími vlajkami a prapory. Náhle se zvedl silný vítr, který změnil směr vlajek a praporů. Když to vesničané viděli, shromáždili se kolem, sepjali si ruce a vyzvali krále, aby sesedl ze slona a nastoupil na nosítka, aby ho lidé mohli odnést zpět do vesnice. Od té doby se toto místo nazývalo Kopec královského průvodu. Když král vstoupil do domu, vesničané mu pověsili vysoko postel (zvanou „tykvové lůžko“), zatímco úředníci seděli po obou stranách. Ten den byl 25. dvanáctého lunárního měsíce.

Když starší a úředníci viděli, že už je poledne, slunce se chystá zapadat a nic ještě nebylo uvařeno, protože řezníci byli tak nadšení z toho, jak vesničané vítají krále, že na přípravu jídla zapomněli, probrali tuto záležitost:

- Už je po poledni, porážet krávy a prasata by trvalo příliš dlouho. Pojďme rychle porazit pár kuřat, abychom připravili jídlo pro krále. Lepkavá rýže už je namočená, pojďme ji uvařit v páře.

Takže při tomto jídle král a zástupci vesničanů pili víno a jedli lepkavou rýži s kuřetem. Během jídla vesničané králi vysvětlovali své důvody. Král řekl: „Bude to dlouho trvat, než se sem vrátím, abych s lidmi oslavil Tet. Toto jídlo stačí; není třeba připravovat tak velkolepou hostinu. Během tohoto Tetu by se lidé měli pokusit zvládnout lidové písně Xoan a Dum, humorné hry a různá umění pro zábavu; a řeknu své dceři, aby sem přišla oslavit Tet se mnou, aby se necítila osamělá.“

26. dne lunárního Nového roku se práce uklidnila a vesničané se bavili o porážce prasete na hostinu, uvaření sladké polévky, konzumaci banánů, pomerančů a pečené cukrové třtiny; po jídle pili pěti příchutí čaje. Takto jedli až do 30. dne lunárního Nového roku. V noci 30. dorazila zpráva, že princezna dorazila, ale z nějakého důvodu se princezna Ngoc Hoa předchozí noci ztratila v lese a vojáci ji museli dlouho hledat, než ji našli. Princezna se v hlubokém lese v noci bála a děsila ji strachy a najednou oněměla.

Když se král dozvěděl tu zprávu, okamžitě nařídil: „Všichni rychle najděte nějaký zlomený nástroj, jako je zlomený pluh, tupá motyka, odštípnutý nůž nebo srp, přineste ho tam, kde princezna odpočívá, a divoce zpívejte a tančete, čímž vytvoříte radostnou scénu.“ Vesničané poslechli. Princezna se tak postupně zotavila. Když princezna viděla vesničany nadšeně zpívat a tančit, zasmála se a vesele si jako obvykle povídala. Vesničané jásali a vítali princeznu zpět do vesnice, aby oslavila Nový rok se svým otcem, králem.

Konejte skutky, které potěší krále.

V noci 30. Tetu (lunárního Nového roku), kolem půlnoci, vesničané připravili hostinu s kuřecím masem, lepkavou rýží, sladkou polévkou a banány, kterou nabídli králi (nazývalo se to Silvestr vítání jara). Druhý den Tetu porazili prase. Král nařídil, aby se část masa smíchala s mungo fazolemi, aby se z ní udělala náplň do koláčů, a lidé se jeho pokynů řídili, odtud název „fermentované vepřové“. Čtvrtý den Tetu, brzy ráno, vesničané vybrali několik mladých mužů, kteří se shromáždili na morušovém poli. Svlékli si košile a závodili o uchvácení vlajky. Když si svlékli košile, všichni se třásli zimou. Král řekl: „Všichni byste se měli shromáždit a zápasit, abyste se zahřáli.“ Jakmile král domluvil, vesničané vytvořili skupiny silných mladých mužů, seřadili se vodorovně a na znamení se všichni rozběhli k místu, kde byla vztyčena vlajka. Kdokoli dorazil do cíle jako první a jehož týmu někdo uchvátil vlajku, vyhrál závod (mistrovství), odtud název „běhání proti nepříteli“.

Pak se celá vesnice hrnula k domu hostitele. (Osoba vybraná vesničany k rituálu) přivede dvě uhlově černá prasata a vypustí je na volné prostranství u rýžových polí poblíž vesnice. Vesničané je obklopí, bijí do gongů a bubnů, aby je pobavili a unavili, aby nemohla utéct (tomu se říká zvyk obklíčení prasat), poté prasata přivedou zpět, aby je předložili králi a požádali o svolení je porazit (tomu se říká rituál porážky ) ...

V noci 5. dne lunárního Nového roku vesničané přinesli králi rýži, cukrovou třtinu a lepkavou rýži, aby ukázali, že letos měli bohatou úrodu. Lepkavou rýži pak zabalili do listí a pevně ji svázali (tzv. „cua“). Rýži svázali do svazků, aby je večer 6. dne lunárního Nového roku darovali králi na znamení radosti (také nazývané „trinh tro“). Večer 6. dne lunárního Nového roku vesničané vybrali několik velkých, tlustých kohoutů, aby je darovali králi. Chlubili se tím, jak dobře je vychovali, a pak požádali o povolení je porazit (tzv. „su ga“). Také uvařili lepkavou rýži a sladkou polévku a na tác položili banány, aby je nabídli králi. Poté, co se najedli a napili, mladí muži a ženy z vesnice nesli na ramenou svazky rýže a cukrové třtiny, srovnali je do řad, pobíhali sem a tam, křičeli a jásali, doprovázeni gongy a bubny, aby vytvořili radostnou atmosféru, a pak je nakrmili královy slony a koně.

Sedmý den lunárního Nového roku vesničané znovu oslavili Nový rok. V poledne přinesli do společného domu vlajky, prapory a kadidlo a stáli na stráži s kadidlem a svíčkami. Hlavní kněz se tajně modlil a čekal, až východní vítr otočí vlajky směrem k vesnici, než se připravil doprovodit krále do Nghia Linh. Vesničané na jedné straně pověřili lidi přípravou obětní hostiny a na druhé straně čekali do večera, až mladí muži a ženy z vesnice vytáhnou své zemědělské nářadí a pobíhají kolem, křičí a jásají jako den předtím. Rozdíl byl v tom, že v tento den, během slavností, mladí muži a ženy prováděli sugestivní pohyby, naráželi do sebe a srdečně se smáli. Poté se všichni vrhli dovnitř, aby si nářadí vzali a odnesli si ho domů jako požehnání (odtud název „tung ri game“).

Následujícího dne, osmého dne lunárního Nového roku, se král vrátil do hlavního města. Vesničané se s ním rozloučili, poráželi kuřata a připravovali lepkavou rýži, kterou králi nabídli, a také pálili papírové slony a koně (tomu se říkalo „rozlučková hostina “).

Podle starověkých textů a zpráv vesnických starších vesničané stále prováděli rituály spojené s přivedením krále domů na oslavy Tetu (lunárního Nového roku) vesničané během každoročních festivalů. Kvůli historickým událostem byl festival přivedení krále domů na Tet na dlouhou dobu ztracen.

V roce 2011 místní úřady a lidé zorganizovali obnovení festivalu, což zanechalo v okolních lidech pozitivní dojem ohledně jedinečného tradičního rituálu a festivalu potomků králů Hung. Dodnes zůstává festival návratu králů Hung do vesnice k oslavě svátku Tet jedinečnou kulturní aktivitou v tradici uctívání králů Hung ve Vietnamu.

VAN THANH

Zdroj: https://baohaiduong.vn/doc-dao-le-hoi-ruoc-vua-hung-ve-an-tet-408525.html