„Vytváření pouta“ s poezií
Básník Dang Hieu Dan (narozen v roce 1982, z obce My Thuy, okres Le Thuy, bývalá provincie Quang Binh, nyní obec Tan My, provincie Quang Tri), v současné době působí ve městě Da Nang . Jeho dětství u řeky Kien Giang, prodchnuté vrstvami kultury, a básnická „krev“ proudící generacemi jeho rodiny formovaly Dang Hieu Danovu jedinečnou básnickou duši. Vypráví, že ho silně ovlivnil jeho otec, voják, přestože jeho duše byla vždy citlivá, bystrá a hluboce zamilovaná do přírody a poezie. Inspiraci čerpal také od své matky, která vydala tři básnické sbírky.
Ať už si ho pak poezie našla sama, nebo se k poezii „zabloudil“, je dodnes těžké to vysvětlit. Pamatuje si jen pocit, který měl, když se tehdy na školní nástěnce objevila dobrá báseň, která ho naplňovala radostí celé dny. Tehdy se neodvažoval používat své skutečné jméno, pouze pseudonymy. Jednou, po rodičovské schůzce, jeho otec neustále chválil báseň na nástěnce svého mladšího syna s velmi neobvyklým jménem autora. Tato vzpomínka jemně a jednoduše živila v srdci vesnického školáka lásku k poezii, malý pocit „hrdosti“ na svého otce.
Později, i když se věnoval kariéře v železničním průmyslu, zdánlivě nesouvisející s poezií, jeho láska k poezii nikdy nezmizela. Nadále pilně spolupracoval s dalšími básníky a sdílel s nimi své jedinečné pocity z přírody a rostlin. V roce 2019 vydal svou první básnickou sbírku „Barvy a vůně květin“. Ta mu také posloužila jako most, který ho spojil s básníkem Nguyen Huu Quyem, člověkem, který si mladých spisovatelů velmi váží.
 |
| Sbírka básní „Regiony lásky“ - Foto: Thanh Son |
Básník Nguyen Huu Quy se při vzpomínce podělil: „Když mi můj blízký přítel, zesnulý básník Tran Quang Dao, bývalý šéfredaktor dětských novin a také rodák z Quang Binh , představil rukopis knihy „Barvy a vůně květin“ od mladého spisovatele Dang Hieu Dana – „technického člověka“, který také píše poezii – byl jsem docela překvapen. Hieu Danovy básně jsou totiž velmi jednoduché, nevinné a čisté, a přesto se vyznačují prostou krásou. Zejména v celé sbírce jsou myšlenky o různých květinách vyjadřovány jednoduchými, upřímnými verši, aniž by byly povrchní. Poté jsem souhlasil, že napíšu předmluvu k básnické sbírce, i když jsem Dang Hieu Dana nikdy předtím nepotkal. A naše přátelství, navzdory našim dlouholetým rozdílům, a naše spojení s poezií pokračovaly. Nedávno jsem měl možnost setkat se s Hieu Danem a zmínil jsem se o nové básnické sbírce po období, kdy „vlak na nádraží zastavil trochu moc dlouho“. Hieu Dan okamžitě zareagoval a tak se zrodily „Regiony lásky“…“
Básník Dang Hieu Dan se svěřil, že původně zamýšlel básnickou sbírku pojmenovat „Zpověď milované zemi“, ale později básník Nguyen Huu Quy navrhl název „Milované země“ – jako nepřetržitý proud plynoucí z „Vůně květin“ do různých oblastí paměti a nostalgie, ukotvující se v lásce ke květinám, rostlinám, zemi a lidem. Sbírka, vydaná v době, kdy země vstupovala do nové éry, je přirovnávána k malé „brožurce“ básní, nejen o zemi a lidech Quang Tri , ale i o mnoha dalších působivých místech ve Vietnamu. A možná je „Milované země“ vhodnou publikací pro ty, kteří cestují tam a zpět mezi Severním a Jižním Vietnamem?
Vzpomínka na „Regiony lásky“
Hned v předmluvě k „Regionům lásky“ – „Květiny jdou ve stopách těch, kteří si pamatují“ – básník Ho Si Binh, zástupce ředitele pobočky středozápadní vysočiny nakladatelství Vietnamské asociace spisovatelů, poznamenal: „Když čtenáři kráčejí po stopách ‚Regionů lásky‘, vždy se setkají s velkým smutkem, ztrátou a lítostí nad tím, že musí opustit svou vlast, spolu s lineárním časem, sladkými vzpomínkami, ale ne tak melancholickými, zatrpklými nebo pesimistickými, jak by mohly být. Místo toho v nich vždy probudí lásku k životu a soucit s druhými, a to pozitivním, romantickým básnickým hlasem.“
 |
| Básník Dang Hieu Dan a básník Nguyen Huu Quy - Foto: MN |
Podle básníka Nguyen Huu Quye je to, co je zaznamenáno v básnické sbírce „Vůně květin“, stále zachováno i v „Krajích lásky“, ale básnický hlas je pevnější, trvalejší a vyjádřený jemnějším způsobem. Básník si uvědomil svou uměleckou práci a literární tvorbu. V této sbírce zůstává Dang Hieu Danova láska ke květinám nezměněna, láska k přírodě, láska k rostlinám a stromům. Květiny se staly symbolem krásy přírodního života, vzpomínkou, touhou a láskou k vlasti a zemi.
Když se zmiňuje o květech jasmínu, vracejí se v něm dětské vzpomínky, vonné a melancholické: „Jednoho poledne jsem se toulal proti větru / Schovával jsem se před spánkem, abych našel první květy jasmínu sezóny“ (Vůně obrovské éry); nebo o červeném květu ixory autor vzpomíná na léta války a útrap, kterými prošel jeho otec: „Je zvláštní, že jak na jihu, tak na severu / Není příkopu, který by neměl květy ixory“ (Červený květ ixory). Červená ixora není jen květina, ale stala se symbolem tragického období v dějinách národa, kde byli přítomni jeho blízcí. A mnoho dalších květin, jako například žlutý květ lim na vrcholu Son Tra, lotosový květ, květ bun..., každá květina má svůj vlastní odstín a vůni, ale všechny vyzařují autorovu lásku k zemi, vlasti, lidem a životu. Lásku, která je trvalá, a přesto jednoduchá. Samotný název básnické sbírky hovoří o lásce obsažené v každém slově a každém rýmu.
Novost v poezii Dang Hieu Dana nespočívá ve formální inovaci, ale v objevování nových věcí skrytých v realitě života. V obyčejných květinách autor vidí jiskru toho, co patří lidstvu. Mluví o květinách, ale nejen o květinách; mluví o životě, o hnutí svého srdce, když stojí před svou zemí, svou domovinou, a především o své lásce k vlasti.
„V tomto ‚vlaku‘ slyším rytmus vlaků spojujících jednu zemi s druhou, jednu vlast s druhou, přivážející lidi na místa lásky. Zdá se, že rytmus duše se smísil s rytmem vlaku jedoucího po celé zemi a spojujícího venkovské oblasti, země, a dokonce i duše a lidi. To vše je v ‚Regionech lásky‘ vyjádřeno velmi jednoduše a přirozeně,“ sdílela básnířka Nguyen Huu Quy.
Básník Dang Hieu Dan se podělil: „Moje první láska je mé rodné město Le Thuy – kde jsem se narodil a vyrůstal, místo, které uchovává čisté, jednoduché a cenné vzpomínky, které se mi opakují, čím dále jdu. Když následuji své emoce, vyvstává touha a já ji zaznamenávám v poezii. Kromě toho, když navštěvuji různá místa, také zaznamenávám každý pocit a definuji ho v poezii, čímž šířím svou lásku k zemi a jejím obyvatelům mezi čtenáře blízké i vzdálené.“
Po skončení knihy „Regiony lásky“ se básník Dang Hieu Dan, který se i nadále věnuje své vášni pro poezii, odvážně pokusí o esej o své vlasti a zemi a o memoáry o svém dětství. Zároveň bude svůj jazyk dále zdokonalovat, investovat do něj a tvořit v něm, budovat nové obrazy a vyhýbat se opakování klišé.
Mai Nhan
Zdroj: https://baoquangtri.vn/van-hoa/202602/khuc-ca-ve-nhung-mien-thuong-4d42223/
Komentář (0)