Vylezte vysoko a nechte slunce svítit.

(QBĐT) - Hudebník Trịnh Công Sơn zemřel prvního dubna (2001). V této době, podle lunárního kalendáře, ačkoliv před začátkem léta ještě probíhal festival Čching-ming, bylo již všude zlaté sluneční světlo jako jemná ukolébavka spojující jaro s létem: „Vstupuješ do léta se slunečním světlem zářícím vysoko nad tebou / A do jara, zmatený novou láskou“ (Ukolébavuji tě ke spánku).

Život je konečný, smrt je nepředvídatelná. Trinh Cong Son, žijící v tomto bouřlivém světě, jistě nevěděl ani se na něj nepřipravoval. Ale skutečnost, že zemřel nečekaně o jarní rovnodennosti, mě vede k přesvědčení, že byl prostě na dlouhé cestě, aby vystoupil do vyšších sfér a osvětlil své nesmrtelné písně, a pokračoval ve svém životě jako potulný zpěvák, „zpívající inspirace“ ze snů prodchnutých humanistickými tématy lásky, lidského osudu, vlasti a míru , jak se kdysi všem svěřil.

Obrázek hudebníka Trinh Cong Sona je ve Vietnamu uveden na stránce vyhledávání Google (snímek obrazovky). — Obrázek hudebníka Trinh Cong Sona je ve Vietnamu uveden na stránce vyhledávání Google *(snímek obrazovky).*

Stejně jako ostatní Vietnamci jsem vždy sci-fi s hudbou Trinh Cong Sona soucítil, protože v jeho písních nacházím alegorie, jemné a upřímné filozofie, ale zároveň vášnivé a procítěné myšlenky o životě. S mým omezeným chápáním mohu hudbu Trinh Cong Sona pouze poslouchat, sci-fi a obdivovat ji, nikoli ji komentovat; jeho hudba je však šťastně a vznešeně „sňatkem“ s něčím, co znám: s texty písní a s jeho mistrovským využitím textů v hudbě.

Většina badatelů a přátel umění hudebníka Trinh Cong Sona se domnívá, že texty jeho písní jsou samy o sobě nádherné, dokonalé milostné básně. Proto ho kromě titulu váženého hudebníka také s láskou ctí jako básníka 20. století (1). Hudebník Van Cao ho dokonce nazval zpěvákem-básníkem. A právě na tyto básnické texty se mohu spolehnout, abych vyjádřil některé povrchní pocity k určitému aspektu, například: Sluneční svit v písních Trinh Cong Sona.

V textech písní zpěváka a básníka Trinh Cong Sona se symbol „slunce“ objevuje velmi často, „hustě v 52/288 písních, což představuje 22,8 % a stává se osobitým uměleckým symbolem s mnoha významy“ (2). Hudebník Trinh Cong Son dovedně využil slovní zásobu „slunečního světla“ v textech svých písní s jeho mnoha gramatickými funkcemi velmi jemným a přirozeným způsobem: kombinoval ji s podstatnými jmény (slunečná řeka, sluncem zalitá stará zahrada...), s přídavnými jmény (plné slunce, osamělé slunce...), se slovesy (uspěchané slunce, žárlivé slunce...)(3)... Jedná se o rozmanité metafory, přirovnání, personifikace... které přispívají k vytváření jedinečných a osobitých hudebních hodnot a efektů, díky nimž má symbol slunce v textech Trinh Cong Sona také všechny emocionální nuance lásky, nenávisti, radosti, hněvu, jako lidé plní nálad, ale přesto velmi optimističtí ohledně života: I když padají slzy, mé srdce není moc smutné / Probouzím se náhle, ach, slunce vychází (Vedle osamělého života).

Pouhá statistická analýza symboliky „slunečního světla“ přímo přítomné v textech Trinh Cong Sona z referenční perspektivy, aby se porovnala a propojila s dalšími přírodními jevy, které jsou v jeho písních hojně zastoupeny jako kulturní symboly: obloha, slunce, skály, hory, moře, řeky, dny, roční období atd., je pro lingvisty nezbytnou a cennou vědeckou operací. Při poslechu písní Trịnh Công Sơna z emocionální a vděčné perspektivy většina jeho písní, které znám, ať už jemných nebo intenzivních, vyzařuje na posluchače sluneční svit, sluneční svit pro život, i když se tyto písně nezmiňují o fyzickém slunečním svitu, ale spíše „osluňují“ svou touhu po lásce: „Někdy pozdní noční slunce ještě nevyšlo, ale květina se náhle zbarví do fialova“ (Walking Alone Through the Street in the Evening), nebo: „Každý den se rozhodnu tiše sedět / Jasně se dívat na svou vlast a přemýšlet o sobě / Najednou vím, proč žiji / Protože země potřebuje srdce“ (Every Day I Choose a Joy).

Hodně jsme slyšeli o okolnostech vzniku písně Trinh Cong Son „Legenda o matce“. Obraz, který inspiroval hudebníka k jejímu složení, je fotografie Matky Nguyen Thi Suot, hrdinské matky z Bao Ninh „rozlehlých písečných dun pod poledním sluncem Quang Binh“ (To Huu), vystavená v Provinčním generálním muzeu, s vlasy vlajícími ve větru, „nebojí se deště bomb“ , hrdě vesluje na lodi, aby převezla vojáky přes řeku, kterou hudebník spatřil poprvé (4).

Legendární obraz matky, který autorka později v této slavné písni vytvořila po nocich „uprostřed noci, kdy vzpomínala na příběhy z minulosti“, je přirozeně výsledkem zobecnění ze života a příkladů hrdinských vietnamských matek, které tiše obětovaly své životy za své manžely, děti, lid a zemi. To je zhuštěno do textu a melodie, vyzařující nekonečné sluneční světlo a dojemné pro srdce nespočetných generací posluchačů: „Matka je vítr, který se víří / Tiše v mém životě / V pokojných písních / Matka je jemný vánek / Matka je hojná voda / Smývá mé zármutky / Aby život zůstal čistý / Matka je ponořena v těžkostech…“

Zdá se, že kromě optimismu, síly a symboliky slunečního svitu v písních Trinh Cong Sona cítíme na mnoha místech také náznak zenové filozofie. Každý text zní velmi blízko Buddhovu učení o tom, jak žít: Člověk s dobrým charakterem je jako slunce, které může osvětlovat všechny strany; charakter člověka je vřelý a laskavý, jen tak může prospívat životu a druhým. Toto je také přirozené a zprostředkované spojení s většinou vietnamských posluchačů hudby Trinh Cong Sona.

K dnešnímu dni uplynulo osmnáct let od doby, kdy se hudebník Trịnh Công Sơn vydal na svou dlouhou cestu do nebes, a přesto jeho hudba kolem nás stále vřele a důvěrně rezonuje. Zdá se, že čím dále hudebník jde do věčnosti, tím více jeho hudba září a stává se nenahraditelnou. Nedávno, u příležitosti 80. narozenin Trịnh Công Sơna (28. února 2019), vietnamské vyhledávání Google s úctou ocenilo hudebníka na své domovské stránce jako hudebníka, který významně hudebním způsobem přispěl komunitě a lidstvu, a to portrétní skicou s jeho známou kytarou, plnou charisma.

Skladatel Trịnh Công Sơn je prvním Vietnamcem, který se objevil na známém logu jednoho z největších světových nástrojů pro vyhledávání informací. Tato pocta je radostí pro ty, kteří milují hudbu Trịnh Công Sơna, ale není to příliš překvapivé, protože už jsme věděli, že byl prvním jihovýchodním Asiatem, který získal prestižní cenu „Světová cena za mírovou hudbu“ od OSN (2004), jeho písně byly přeloženy a široce šířeny v zahraničí a těší se dobrému přijetí veřejností; některé evropské země, jako je Itálie, Kanada a Německo, navíc dokonce vybudovaly knihovny Trịnh Công Sơna… Je to skutečně vietnamský skladatel s velmi širokým mezinárodním vlivem.

Proto jsem si najednou uvědomil, že kromě čistě vietnamských hudebních hodnot skladatele Trinh Cong Sona, které si každý člověk svým vlastním způsobem vášnivě užívá a cítí, bych se odteď měl možná naučit naslouchat i současným aspektům v jeho nadčasových písních.

Komentář (0)