„Nezapomenutelná léta“ v poezii Le Thi Ai Tunga

Den velkého vítězství je plný vlajek a květin

30. duben 1975 je v historii Vietnamu zvláštním dnem, dnem, kdy skončila válka, osvobodil Jih a sjednotil zemi. Z tohoto velkého významu se zrodilo mnoho literárních, hudebních , malířských, architektonických děl... Le Thi Ai Tung - básnířka a spisovatelka s mistrným stylem psaní o své vlasti, zemi a vietnamském lidu, má také básně o tomto velkém dni vítězství:

Vlajky a květiny kvetou po celé vlasti

Náměstí zaplňuje vojenská hudba a přehlídky.

Starý generál s dlouhou jizvou na hlavě

Duše jako návrat na bojiště.

(50. výročí velkého vítězství)

V básni „50 let velkého vítězství“ použil básník Le Thi Ai Tung starý básnický styl, kterým je sedmislovné čtyřverší. Tento básnický styl pomáhá básníkovi evokovat vzpomínky, skrze současnost se vracejí staré obrazy. Když byla země sjednocena po 50 letech, starý generál stojící před vlajkami a vojenskou hudbou nemohl zapomenout na hrdinská léta, která generál a mnoho jeho soudruhů bojovali pro den úplného vítězství.

Obrázek „hlavy s dlouhou jizvou“ je cenný. Jizva, kterou brutální válka zanechala na generálově hlavě. Obrázek jizvy na hlavě nám připomíná „kulaté stopy v písku“ ve slavné písni hudebníka Tran Tiena. Oba obrazy ukazují, že válka způsobuje bolest, kterou nelze na lidském těle vymazat. Starý generál si však své jizvy nevšímal, ale vzpomínal na bojiště. Tam, v minulých letech, starý generál a jeho druhové v sobě nosili vůli sjednotit zemi.

Básník Le Thi Ai Tung nenapsal „starý generál“ ani „starý generál“, ale napsal „starý generál“, aby ukázal standardní použití slov, úctu ke generálovi a také aby ukázal, že generál byl talentovaný a zkušený. Slovo „Lao“ lze chápat jako slovo „Lao“ v Lao-c’, neboli způsob, jakým se ve feudálních dobách nazývali starí generálové, aby se vyjádřila úcta lidí k nim, k těm, kteří nešetřili své životy pro ochranu míru v zemi.

V básni „Veterán po 50 letech“ básník Le Thi Ai Tung nadále ukazuje překvapivý význam. Už jen poslední dvě sloky: „Hrom hlasitě zaburácel, náhle se spustil déšť / S polekaným pohledem na zbraň, myšlenkou na starý rok!“, ukazují, že i když veterán prožil válku už 50 let, strašidelné vzpomínky na válku byly stále přítomny.

Básník Le Thi Ai Tung.

Během války nepřetržitě padaly zvuky bomb a kulek, takže nyní pouhý zvuk hromu a deště vyvolává ve veteránech dojem, že jsou ve válce a spěchají pro zbraně. Básník Le Thi Ai Tung dokázal vybudovat humánní obraz, a tím implicitně odsoudil krutost války. Naštěstí se však vojáci minulosti mohli vrátit, když byla země sjednocena. Pro básníka je zvuk bomb a kulek v minulosti nahrazen slovy: „Vlajky a květiny kvetou po celé vlasti / Vojenská hudba a přehlídky plní náměstí.“

Celá země

V básni „Vracíme se do milovaného Hue“, básník Le Thi Ai Tung, pokračoval v básni o 50. výročí osvobození Jihu a Dni národního sjednocení a vrátil čtenáře zpět do milovaného Hue . Postupně se objevovaly obrazy řeky Huong, Vi Da, hory Ngu Binh a trhu Dong Ba, které čtenáře uklidnily a přiměly k zamyšlení.

Báseň nám vypráví, že syn musel kvůli povinnosti opustit svou matku, svou milovanou Hue. V den, kdy se vrátil, jeho matka už tam nebyla. Syn si vyčítal, že se o svou matku nedokázal postarat, když byla stará a slabá. Ale matka jistě chápala jeho pocity, vždyť: „Buď šťastný, že můžeš oslavit znovusjednocení země / Rudá vlajka vlaje nad celou zemí.“

Obraz „úplné země“ je poetický obraz, shrnující sjednocení země a konec války. Je to také obraz ukazující mírovou a prosperující zemi. Poezie Le Thi Ai Tung je vždy taková, vždy se srdcem zaměřeným na vlast, zemi, na kulturní krásu, kterou po sobě zanechali její předkové. Její poezie a próza, bez ohledu na téma, vždy hovoří o lidskosti a čestnosti, a to i při popisu scény. A když píše o jakékoli postavě, projevuje také svou čestnost a objektivitu.

V románu „Bouře minulosti“ prostřednictvím postavy Thuy Duonga jednou napsala: „Moji rodiče byli oba konfuciánští učenci. Moji prarodiče vždy učili své děti a vnoučata žít eticky: být vždy upřímní, nikoho nepodvádět, nikomu neubližovat.“ A možná je to také její motto v životě i v literatuře.

Prostřednictvím básní napsaných k 50. výročí osvobození Jihu a znovusjednocení země básnířka Le Thi Ai Tung ukázala svou inteligenci a talent. Spolu s básníky píšícími o zemi a vojácích přispěla básnířka Le Thi Ai Tung do literární zahrady květinou na toto téma.

Básnířka a spisovatelka Le Thi Ai Tung je milovníkům poezie známé jméno. Mnoho jejích básní bylo publikováno v novinách: Thang Long Van Viet, Nghe Thuat Moi, Van Viet, Phap Luat Vietnam Newspaper... Je stará, v důchodu, dříve pracovala na ministerstvu zahraničních věcí . Její manžel je veterán revolučního kádru. Je členkou Vietnamsko-ruské asociace spisovatelů a členkou Vietnamsko-ruské asociace básníků. Její poezie nese podobu mnoha starověkých básníků. Román „Song Gio Thoi Di Xu“ je jednou z mála vynikajících knih, které zachycují zejména scénu Hanoje a scénu naší země obecně v prvních letech 20. století. Je to humánní román, který ukazuje její bystrost a sofistikovanost, a je také jedním z velmi dobrých románů o učitelích.

Nguyen Hoa

Zdroj: https://baophapluat.vn/nhung-nam-thang-khong-the-nao-quen-trong-tho-le-thi-ai-tung-post547017.html