Víno času, víno smrtelného světa - báseň Nguyen Viet Chiena

Pane, džbán na víno je téměř prázdný.
Už jen pár pohárů a slova císařského vína budou dopita.
Řekl: „Dovol mi, abych se s tebou podělil o chryzantémové víno.“
Byli to dva blízcí, ale zároveň hluboce oddaní přátelé.

Ilustrace: Tuan Anh

Když jsou v radostné náladě, hrají na citeru a buben.
Když přijde smutek, alkohol zahřeje lidské srdce.
Radost i smutek nakonec odezní.
Ať už jsme střízliví nebo opilí, oba se rozplyneme jako mraky na obloze.

Jsi pryč, ale já jsem pořád tady.
Život je krátký, smutný spánek.
Kapka rána, kapka západu slunce
Kolik lahví vína zbývá do doby nalévání?

Překračujeme hluboké hory a dlouhé řeky.
S kým se o toto pozemské víno podělím, příteli?
Hořké víno přetrvává celou noc.
Víno náklonnosti hřeje rty, omamně sladké.

Zítra se vrátíme do nicoty.
Dovol mi být jako kapka vína, která se usazuje v lidském světě.

Zdroj: https://thanhnien.vn/ruou-thoi-gian-ruou-tran-gian-tho-cua-nguyen-viet-chien-185250809152548294.htm