(NB&CL) Hedvábí La Khe bylo kdysi považováno za kvintesenci Thang Longu, dědictví, které se zmiňuje v lidových písních a příslovích po staletí. Toto dědictví však postupně upadá v zapomnění a ti, kdo ho uchovávají, se musí den za dnem vypořádat s realitou uchovávání a zachování tohoto řemesla. Bez praktiků i kolemjdoucích hrozí, že se hedvábí La Khe stane pouhou vzpomínkou.
Lidé z La nejsou s La obeznámeni.
V polovině října přišly tisíce lidí na výstavu „La – Tisíc let tkaní“ v Chrámu literatury – Quoc Tu Giam, aby se dotkly a ohmataly originální hedvábné výrobky z vesnice La. Návštěvníky ze Západu překvapil starobylý dřevěný tkalcovský stroj, který byl poháněn výhradně lidskou silou, ale produkoval měkkou látku s krásnými vzory.
Domácí zákazníci, pokud jsou mladí, se zdají být zaměřeni pouze na hotový výrobek, porovnávají tloušťku, lesk a hebkost s dováženým hedvábím, protože si myslí, že se jedná pouze o produkt určité řemeslné vesnice. Mnoho starších lidí však nedokáže skrýt své překvapení, protože v jejich mysli je hedvábí La už dávno ztraceno. Nyní je hedvábí prezentováno jako vyrobené samotnými vesničany La podle tradičního receptu, což je činí napůl věřícími, napůl pochybujícími.
Tato skepse je pochopitelná, protože v posledních několika desetiletích mnoho lidí nevědělo o přítomnosti hedvábí La (vesnice La Khe, Ha Dong, Hanoj ) na trhu. Hedvábí z vesnice La bylo kdysi považováno za kvintesenci Thang Longu a vstoupilo do povědomí obyvatel hlavního města. Píseň „The La, linh Buoi, bud Phung/Lua van Van Phuc, eum vuon Mo Bon“ odkazuje na tyto slavné produkty. Nyní však většina vesnic, které se zabývaly tímto tkalcovským řemeslem, zanikla, pouze hedvábnická vesnice Van Phuc si toto řemeslo stále zachovává. Je radost, že produkty La stále existují, ale je tu i lítost, že ve vesnici La je pouze řemeslník Le Dang Toan, který se tomuto řemeslu věnuje.
Řemeslník Le Dang Toan - jediný člověk, který stále uchovává všechna tajemství tkaní La Khe. Foto: VOV
Ještě překvapivější ale je, že mnoho lidí ve vesnici La Khe neví, že starobylé řemeslo, které vytvořilo „značku“ vesnice, stále existuje. Řemeslník Le Dang Toan uvedl, že se mu jeden z vesničanů, který výstavu navštívil, svěřil, že o výstavě v La zpočátku slyšel jen matně a myslel si, že jde jen o stánek ve stylu jarmarku. Když viděli spoustu zpráv v televizi a novinách, přišli se na výstavu podívat a byli překvapeni „jedinečností“ expozice a dozvěděli se, že jeho rodina toto starobylé řemeslo stále udržuje.
Paní Nguyen Thi Thuy Quynh, Toanova manželka, vyprávěla, že poslední den výstavy se skupina studentů z vesnické školy vydala do Chrámu literatury na mimoškolní aktivitu. Přinesli fazolové koláčky. Na otázku, kde se specialitou fazolových koláčků specialitou jedí, jednohlasně odpověděli, že pocházejí z Hai Duongu . Ale na otázku, co je v jejich vlasti slavné, nikdo z nich nedokázal odpovědět!
„Mnoho starších lidí z La Khe žijících v Hanoji se o výstavě doslechlo a vrátilo se, každý se svým vlastním příběhem. Po desetiletích nepřítomnosti zůstala The La jen v jejich vzpomínkách a příbězích a nyní na ni hrdě vzpomínají. Nejdojemnější byl jeden starší muž, který po shlédnutí výstavy v La trval na tom, aby ho jeho děti a vnoučata vzali na návštěvu. Držel hedvábí v ruce a byl dojat, jako by viděl vzácný suvenýr, který byl dlouho ztracen. Řekl, že jeho dědeček byl tím, koho král Minh Mang povolal do Hue , aby měl na starosti tkaní hedvábí pro královský dvůr. Nyní, když vidí, že The La stále existuje, řekl, že je velmi spokojený.“
Zahraniční turisté se učí, jak se pohybují tkalcovské stavy ve vesnici La.
Stále existuje strach ze „ztráty práce, ztráty jména“.
Tkaní hedvábí v La Khe bylo oficiálně zaznamenáno v 17. století. Tradičními produkty vesnice jsou hedvábí, van, sa, skořice, bang, xuyen... vyrobené z hedvábí, které se používá od královských kostýmů až po každodenní oblečení lidu. Vesničané v La používají pevné nitě, ale volně je umisťují, čímž vytvářejí silné, ale vzdušné látky. Jedním z tajemství, které odlišuje hedvábí La Khe od ostatních, je použití sad houpací sítě, díky nimž jsou nitě zkroucené a velmi pevné. Hedvábné výrobky tkané tímto způsobem jsou nejen v létě měkké a chladivé, v zimě hřejí, ale mají také tu výhodu, že jsou odolné, po určité době používání se neroztahují ani nehýbou.
Proto byl les La kdysi vybrán jako dar králi. Vesnice La bývala soukromou tkalcovskou dílnou pro hlavní město Hue. V té době se obyvatelé vesnice La nezabývali zemědělstvím, ale pouze tkali. Bylo také dlouhé období, kdy byli muži z vesnice La feudální vládou osvobozeni od vojenské služby a dalších robotních povinností, aby se mohli soustředit na tkaní hedvábí pro královský dvůr. Během období prosperity se textilní výrobky z vesnice La objevovaly na významných světových veletrzích a byly velmi oblíbené. Dodnes mnoho muzeí ve Francii a některých evropských zemích stále vystavuje vietnamské královské ao dai, šité na hedvábí z vesnice La.
Lidé se dozvídají o hedvábných výrobcích La Khe.
Kvůli změnám doby však řemeslo tkaní luxusního zboží v La Khe postupně vymizelo, když lidé přešli na používání látek vyrobených z levných chemických vláken. Asi před dvěma desetiletími vláda zorganizovala obnovu tkalcovského řemesla, ale neúspěšně, protože výrobky se nespotřebovávaly. Z desítek lidí, které v té době řemeslo naučil řemeslník Nguyen Cong Toan, dnes tomuto řemeslu zbývá pouze Le Dang Toan.
Paní Bach Hong An – bývalá vedoucí družstva La Khe, která také „zavolala“ pana Toana, aby se znovu naučil starodávnému řemeslu, když ještě potuloval po řemeslných vesnicích a „zařizoval“ tkalcovské stroje, poznamenala, že profese si možná vybrala toho správného. Pan Toan totiž zvládne všechny fáze řemesla, od stavby strojů, navrhování vzorů, barvení až po navíjení hedvábí a tkaní. Kdyby nebyl tak „multitalentovaným“ člověkem, možná by profese tkaní La Khe zanikla. Pan Toan ve stopách starověkých vzorů nyní obnovil 9 starodávných hedvábných vzorů, jako například: čtyři posvátná zvířata, čtyři roční období, symbol dlouhověkosti, lotosový květ, dvojití jeřábi... se stejnou sofistikovaností a složitostí jako „za starých časů“.
Pokud jde o pana Toana, po návratu z výstavy, když se shon a ruch uklidnil, jeho starosti stále přetrvávaly. Bez podpory a společnosti všech úrovní a odvětví by mnoho problémů bylo mimo dosah jeho a jeho rodiny. Proto, i když se stal známějším, stále se rozhoduje „tiše“ pracovat, jak to dělal v posledních dvou desetiletích.
„V současné době, i když mám ještě dva asistenty, jsem jediný, kdo zná „tajné techniky“ tohoto povolání. Mnoho lidí ve vesnici ani neví, co dělám, takže jak můžeme říci, že existují lidé, kteří toto povolání sledují a učí se mu? Zachování zde spočívá jen v tom, vytrvat, udržovat si toto povolání den za dnem,“ řekl Toan.
Návštěvníci si prohlížejí výstavu „La - Tisíc let tkaní“.
Pan Toan se také obává, že jeho výrobky stále nemají oficiální distribuční kanál. Kromě několika známých zákazníků, kteří si je přicházejí koupit přímo, se většina musí prodávat v obchodě ve Van Phuc. Tam, mezi nesčetnými poutavými hedvábími, hedvábí La, bez ohledu na to, jak dobré nebo krásné, nemůže v očích zákazníků vyniknout. Ještě bohužel, když se jich na to zeptáte, nikdo ho nepředstaví jako hedvábí La, produkt vesnice La. Obvykle říkají, že se jedná o luxusní produkt řemeslné vesnice Van Phuc. Nikdo neinzeruje výrobky jiných lidí, takže se řemeslníci z La Khe kromě obav ze ztráty svého povolání obávají i ztráty svého jména.
Pan Toan i paní Quynh však věří, že mohou zachovat vzácné tkalcovské řemeslo svých předků, pokud dostanou pozemek na rekonstrukci továrny a její větší prostor. Oslovilo je několik turistických společností, které vyjádřily svou spolupráci a přilákaly turisty k návštěvě a prohlídce tkalcovny. Existují také velmi velké oděvní podniky, které chtějí spolupracovat na odborném vzdělávání a rozšíření výroby...
„Je naší odpovědností vytrvat v zachování a rozvoji tohoto dědictví, protože pokud chceme vydělat peníze, existuje mnoho jednodušších cest. Chceme zachovat podstatu tradičního jazyka La, ale jsme také ochotni spolupracovat na šíření krásy kulturního symbolu a společně přispět k zachování vzácného dědictví, které postupně mizí,“ řekla paní Quynh.
Khanh Ngoc
Zdroj: https://www.congluan.vn/the-la-khac-khoai-bao-ton-post318202.html
Komentář (0)