„Poezie se v dnešní době publikuje až příliš snadno“

Básník Dang Huy Giang věří, že v dnešní době je publikování poezie v novinách nebo knihách snadné, což vede každého, kdo se vrhá do psaní poezie.

Autor vystoupil na panelové diskusi „Od postavy k identitě básníka “, která se konala v rámci Vietnamského dne poezie 24. února dopoledne v Hanoji .

Básník Dang Huy Giang srovnává vydávání poezie v minulosti a současnosti. Podle něj bývala doba, kdy bylo velmi obtížné publikovat poezii v novinách; poezii v celostátním měřítku publikovaly pouze Literature and Arts Newspaper, Literature and Arts Magazine a Works Magazine . Neliterární noviny publikovaly pouze jednu báseň týdně (obvykle v neděli). Získat sbírku dvou nebo více básní v těchto novinách a časopisech bylo velmi obtížné. A počet lidí, jejichž básně byly publikovány ve sbírkách, byl také malý. Každý, jehož básně byly publikovány ve sbírce pěti nebo sedmi najednou, byl považován za slavného.

Starší literární nakladatelství obvykle vydávala kolem 20 knih ročně. Pro autora nebylo snadné vydávat svou poezii samostatně; často musel spolupracovat s ostatními. Pro mladé básníky bylo v té době považováno za štěstí, že se jedna nebo dvě básně objevily v antologiích.

Poznamenal, že to byla doba, kdy literatura byla posvátná, zaujímala významné postavení, byla milována mnoha lidmi a měla velké čtenářské publikum. O současné situaci Dang Huy Giang řekl: „Vydávat poezii je příliš snadné. Kdokoli může vydat sbírku básní v novinách a časopisech. Kdokoli může vydat knihu. Básník Quang Huy jednou za svého života řekl: ‚Je jedna věc, proti které by se mělo nejvíce bojovat, ale nebrání se jí. To je boj proti nízké umělecké kvalitě.‘ A samovydávání poezie přes Facebook je mnohem snazší a svobodnější. Každý může psát a publikovat poezii.“

Básník Dang Huy Giang. Foto: Vietnamská asociace spisovatelů

Kvůli šíření děl si ani spisovatelé nečtou díla navzájem. Dang Huy Giang se domnívá, že je to alarmující signál. Navíc snadnost, s jakou je poezie publikována, představuje pro spisovatele také výzvu. „Pamatujte: Spisovatelova dovednost je skutečně oceněna pouze tehdy, je-li skutečně talentovaná,“ řekl.

Dang Huy Giang, 69 let, pochází z Hanoje. Do armády vstoupil a od roku 1973 bojoval na jihu země. Po odchodu z armády pracoval v žurnalistice se zaměřením na kulturu a umění. Kromě psaní poezie se věnuje také literární kritice. Je členem Rady poezie Vietnamské asociace spisovatelů, a to již v 8. volebním období. Získal mnoho ocenění, včetně ceny A v básnické soutěži týdeníku Van Nghe v letech 1998–2000. Dang Huy Giang vydal několik básnických sbírek, například „Dvě ruce“, „Na zemi“, „Za dveřmi“, „Život“ a „Řád bez řádu“.

Básník Nguyen Binh Phuong (vpravo) předsedá panelové diskusi „Od odvahy k identitě básníka“.

Řečníci v panelové diskusi analyzovali styly a umělecké názory mnoha významných osobností vietnamské poezie a demonstrovali sílu charakteru básníků. Dang Huy Giang obdivoval Tran Dana za jeho neochvějné úsilí o dosažení svých uměleckých názorů, způsobu myšlení a stylu psaní. Che Lan Vien prokázal svou sílu charakteru tím, že se „hluboce a intenzivně ponořil“ do skutečného fenoménu ve světě poezie. Kritizoval básníky, kteří se neodvážili být sami sebou, kteří ztratili své pero. Che Lan Vien napsal:

"Básníci narození v roce tygra"
Znovu jsem si o sobě myslel/a, že jsem kočka.
Olízl jsem rybu z talíře.
A dokonce i mňoukalo!

Literární kritik Pham Xuan Nguyen hovořil o básnickém hlase Luu Quang Vua v 70. letech 20. století. Podle pana Nguyena se Luu Quang Vuova poezie ke konci války proti USA stala ostřejší, bolestnější, trýznivější a plná úvah o osudu lidí a osudu země. Jeho tragická inspirace zemí a jejími obyvateli se projevila v dílech jako „Země citery“, „Vietname, ach!“, „Člověk se mnou“, „Vítr a láska vanoucí přes mou zemi“, „Rudá řeka“, „1954“, „Kham Thien“ a „Letní dokumentace 1972“.

Podle básníka Nguyen Quang Hunga individualita pomáhá každému spisovateli definovat si vlastní cestu a osobnost a odlišuje ho od ostatních. Jako příklad uvádí básníka Nguyen Quang Thieua, jehož dílo „Dům v 17 letech “ bylo při vydání v roce 1990 kritizováno za to, že je pro čtenáře obtížně srozumitelné a odtržené od vietnamského jazyka a kultury. Později se však hluboce zakořenil ve vesnické kultuře a dokázal své psaní odlišit, čímž se obrazy v něm staly fascinujícími a tajemnými.

Ha Čt

Zdrojový odkaz: https://vnexpress.net/tho-ngay-nay-duoc-dang-de-dai-4714959.html