85. výročí úmrtí básníka Han Mac Tua: Jedinečný a kreativní básnický styl

Chú thích ảnh

„Toto je vesnice Vi Da“ je pronikavý milostný hlas – zpověď o beznadějné a neopětované lásce. Báseň je také vášnivou láskou k přírodě a lidem z Vi Da – místa plného nespočtu vzpomínek. Foto: thethaovanhoa.vn

Unikátní a kreativní nový básnický styl

Han Mac Tuovo skutečné jméno je Nguyen Trong Tri a narodil se 22. září 1912. Han Mac Tu projevil svůj básnický talent velmi brzy. V 16 letech začal psát poezii a proslavil se na básnické scéně svou první básní „Voi vang chi lam“ (Pospěš si), která je podobná básni „Goi nhan“ (Poslaný polykat) od básníka Mong Chaua. Han Mac Tuova raná poezie se nesla ve znamení starověké poezie, lyrická kvalita v jeho básních byla klasická, s konvenčními srovnáními a básnickou formou dynastie Tchang. Ačkoli však Han Mac Tuova poezie vycházela ze stereotypů, nesla v sobě zárodky odvážných inovací:

„Stín měsíce šplhá po okně a dotýká se polštáře,“
Podzimní vítr foukal dveřmi a třel deku…“
(Zůstat vzhůru dlouho do noci)

Od roku 1935 si změnil pseudonym na Le Thanh, poté na Han Mac Tu. „Han Mac Tu“ znamená „studený chlapec s oponou“ nebo „studený osamělý chlapec“. Toto jméno jako by odpovídalo jeho předtuše posledních let na vrcholu jeho vlastní osamělé a chladné poezie.

V roce 1936 vydal Han Mac Tu slavnou sbírku „Dívka z venkova“ a právě v této době zjistil, že má malomocenství. S touto nemocí musel bojovat téměř celý život a téměř celý život bojoval o svou touhu žít a milovat.

Je vidět, že díky životnímu utrpení v kombinaci s tvůrčím instinktem se Han Mac Tuova poezie rozjela a vynesla ho na vrchol moderní literatury a umění. Od 30. let 20. století si Han Mac Tu ve svém uměleckém myšlení uvědomoval, že hledá něco nového a intenzivně pěstuje tvůrčí inspiraci: „Žil jsem intenzivně a naplno – žil jsem svým srdcem, svými plícemi, svou krví, svými slzami, svou duší. Rozvinul jsem všechny pocity lásky. Byl jsem šťastný, smutný, naštvaný, téměř až k bodu, kdy jsem ztratil život.“ Umělecký svět v Han Mac Tuově poezii je nesmírně bohatý a rozmanitý, jak kdysi řekl: „Moje básnická zahrada je rozlehlá a nekonečná. Čím dále jdu, tím je mi chladněji.“

Romantický lyrický básník

V Nové básnické vesnici je Han Mac Tu básník s mimořádně bohatým, kreativním a tajemným básnickým zjevem. Kromě bláznivých veršů, opilých veršů a surrealistických veršů se objevuje i lyrický, něžný hlas, vyjadřující vášnivou lásku k životu a palčivou touhu po lidstvu.

Literární kritik Do Lai Thuy řekl: „Pokud jsou The Lu, Luu Trong Lu, Nguyen Binh čistí romantici, pokud jsou Xuan Dieu a zejména Huy Can romantici se symbolickými prvky... pak je Han Mac Tu harmonií romantismu, fantazie, ba dokonce surrealismu.“ Možná právě z jeho únavného života v nemoci, osamělosti, v pusté temnotě plné nočních můr, potlačování, posedlosti mezi realitou a sny sublimoval z nevědomí, aby propukl v surrealistické obrazy na romantickém pozadí: „Prostor je hustý měsícem / Já jsem také měsíc a ona je také měsíc“, „Voda se mění v měsíc, měsíc se mění ve vodu / Hedvábí je nasáklé voňavým měsícem“...

Han Mac Tuova poezie nenutí čtenáře cítit to, co cítí on. Slova fungují pouze jako páka, prostředek k otevření jedinečných asociací, k probuzení individuálních emocí v každém člověku, a tím k plnějšímu, uspokojivějšímu vnímání estetiky a k volání s potěšením:

Měsíc leží roztažený na vrbové větvi
Čekání na návrat východního větru k flirtování
Květy a listy jsou tak nevinné, že se nechtějí hnout.
Srdce mi buší, sestro Hangová.
(Stydlivý)

Ruce malomocného jsou svírány bolestí, ale čím větší bolest, tím více tyto ruce touží, prahnou po udržení života, po životní lásce. Zdá se, že se básník snaží vložit veškerou svou sílu do rukou, aby je „sevřel“, „držel“, „svázal“ se životem. A jsou také chvíle, kdy jsou tyto ruce doširoka roztaženy, básník jako by otevíral své srdce lásce, psaní a splynutí s přírodou a básnickým životem:

Otevři svou poezii, otevři své sny, otevři svou lásku...
(Spát s měsícem)

Zvláštnost a jedinečnost jsou jedním z kritérií pro hodnocení uměleckého talentu poezie Han Mac Tua. Zvláštní je způsob myšlení, formování myšlenek, srovnávání, používání slov a obrazů. A nejpodivnější je, že člověk musí projít tak strašnou fyzickou a duševní bolestí, ale celkový tón poezie není pesimistický, ale vždy snový, hledící k věčnému světu „čtyř ročních období jara, hor a řek“. Kromě bláznivých veršů plných myšlenek duše, měsíce a krve lidé znají i básně čisté jako lidové písně, sladké jako zralé ovoce s mladistvým, romantickým a tajemným pohledem básníka. To je lyrický charakter doby: „Dvacet jedna let, stáří jako květiny“. S tolika nadějemi mládí: Přicházející na svět vidíme, jak šťastný je život / Plný opojení a sladkosti... / V té době se nám srdce chvěla / Váhavě toužila pít víno Quynh Dao / (Honba za štěstím).

Han Mac Tu připoutal svou duši k přírodě této země, k místům, která byla svědky mnoha šťastných i smutných vzpomínek, zisků i ztrát v básníkově životě a lásce. Kupodivu se s Han Mac Tuem „i konkrétní názvy míst staly magickými“, také poetickými s Dalat v měsíčním světle, Toto je vesnice Vi Da, Phan Thiet! Phan Thiet. Láska k vlasti v básnických citech a myšlenkách není jen láskou k lidem, láskou k životu jako v básních Nguyen Binha nebo obrazem krajiny jako v básních Bang Ba Lan, Anh Tho, ale je ozvěnou duše s evokativními obrazy, bohatými na melodii: Odpolední mraky se stále vznášejí / Putují po venkovských kopcích / Odpolední vítr zapomíná zastavit / Voda stále teče / Tisíce rákosí nemají hlas / Mé srdce se zdá být okouzleno... / Smutné zvuky v mlze / Zášť v bambusových živých plotech / Pod rozlehlou podzimní oblohou / Prostupující horami a potoky (Láska k vlasti).

11. listopadu 1940 Han Mac Tu zemřel ve věku 28 let v důsledku těžké nemoci. Polovina jeho života ještě nebyla u konce, ale Han Mac Tu splnil své poslání a zanechal po sobě život cenné poezie pro vietnamskou literaturu.

Podle VNA

Zdroj: https://baoangiang.com.vn/85-nam-ngay-mat-nha-tho-han-mac-tu-mot-phong-cach-tho-doc-dao-va-sang-tao-a466695.html