Tři schůzky s Huu Loanem

Básník Huu Loan za svého života. Foto: Archivní materiál.

Během Huu Loanova života jsem se s ním setkal třikrát a všechny tři setkání ve mně zanechaly nezapomenutelný dojem. Poprvé to bylo v roce 1988, kdy jsem se s Huu Loanem setkal v Quy Nhon, hlavním městě provincie Nghia Binh. Huu Loan přijel z Lam Dongu do Quy Nhon a byl velmi rád, že nás vidí. Viděl jsem v tom příležitost uspořádat pro Huu Loana básnické čtení. Mluvil jsem s panem The Kyem, který tehdy vedl kulturní centrum Quy Nhon, a požádal jsem ho, aby uspořádal večer básnického čtení, protože básník Huu Loan byl na návštěvě v Nghia Binh.

To čtení poezie bylo skutečně dojemné. Když se lidé dozvěděli, že Huu Loan bude recitovat básně, mnoho lidí v publiku, včetně kolemjdoucích, řidičů rikš a řidičů cyklotaxíků, se přišlo podívat, jednoduše proto, že jméno Huu Loan tolik milovali, i když ho nikdy předtím neviděli. S Huu Loanem jsme na tomto čtení poezie pro pracující lid zaznamenali obrovský úspěch. Když jsem s ním seděl a popíjel pár skleniček vína Bau Da, uvědomil jsem si, že Huu Loan byl muž skrytých talentů.

Na první pohled je těžké odhadnout vnitřní sílu tohoto muže, který disponoval jak důstojným vystupováním moudrého mudrce, tak i zjevem horského dřevorubce. Huu Loan skutečně kdysi vykonával těžší práci než dřevorubec: tahal vozy naložené kamením, aby si vydělal na živobytí a uživil svou rodinu v těžkých časech. Byl však také učencem francouzské koloniální éry, znalcem klasické čínské literatury a básníkem značného formátu. Jedinou básní „Purpur květin Sim“ Huu Loan uchvátil generace čtenářů poezie jak na severu, tak na jihu Vietnamu.

K propagaci této nesmrtelné básně přispěly dvě písně na ni ztvárněné, jednu od Pham Duye a druhou od Dung Chinha. Pham Duyova verze se zdá být „vědečtější“, zatímco Dung Chinhova je populárnější (bolero). Obě písně se však mezi lidmi staly velmi populárními.

Podruhé jsem se s Huu Loanem setkal v roce 1989 v Quang Ngai . V té době byl Quang Ngai právě rozdělen na provincie a moje rodina se přestěhovala z Quy Nhon do Quang Ngai. Život byl těžký, ale setkání s Huu Loanem vždy přinášelo radost, protože naše těžkosti nebyly nic ve srovnání s útrapami, které Huu Loan snášel tolik let. Byl jsem tak šťastný, že jsem ho bral s sebou na čtení poezie do škol. Huu Loanův hlas byl tak vřelý a hluboký, s výrazným thanh hoaským přízvukem. Ale čtení poezie se nezdálo být jeho „povoláním“; bylo to prostě něco, co dělal, když jsme byli na řece. Na Huu Loanovi jsem si nejvíc užíval poslouchání jeho mluvení.

Od vzdálených záležitostí po ty bezprostřední, od I-ťingu po poezii Du Fua, tento starý básník disponuje obrovskou zásobárnou znalostí, které neustále přemýšlel a shromažďoval. Tyto znalosti jsou výsledkem zkušeností, nikoli akademického vzdělání; jsou hluboce zakořeněny v životě. Huu Loan je klidný a pokorný, jeho hlas jemný, ale zvučný.

Potřetí jsem se s Huu Loanem setkal na Kongresu spisovatelů v roce 1995. Bylo to jeho první oficiální vystoupení na kongresu Asociace spisovatelů po téměř 40 letech nepřítomnosti. Panovala tam skvělá atmosféra, kolem něj se tlačili spisovatelé všech generací. Huu Loanovi neustále nabízeli... pivo. Na tomto kongresu byl vždy před halou stánek, kde spisovatelům podávali lahodné točené pivo. Huu Loan seděl vedle básníka My Da a vypadal velmi vesele. Jeho hlas byl stále upřímný a tichý. Když jsem se ho zeptal, jestli má My Da rád, Huu Loan se stydlivě a velmi roztomile usmál.

Teď, kdykoli si vzpomenu na Huu Loana, mám pocit, jako by byl tisíc mil daleko, i když Thanh Hoa leží přímo na státní dálnici číslo 1. Protože i když jsem byl blízko Huu Loana, pořád jsem cítil, že „Huu Loan je tisíc mil daleko“. Byl vzdálený jako obraz nesmrtelného, a přitom blízko jako farmář, který právě dokončil orbu. Těch tisíc mil bylo tak blízko, a přitom tak na dosah ruky. Je to 15 let, co jsem se s ním rozloučil, a pamatuji si třikrát, kdy jsem se s ním setkal; to byla tři šťastná setkání v mém životě.

THANH THAO

Zdroj: https://baodanang.vn/channel/5433/202504/ba-lan-gap-huu-loan-4004800/