Quang Nam Newspaper: Hádám se, to znamená, že existuji

(DS 21/6) - Od začátku 20. století až do současnosti mělo každé období Quang Namu ( Quang Nam - Da Nang) vynikající a vynikající novináře. Abychom se však vyhnuli zbytečným „hádkám“, zmíníme zde pouze několik zesnulých seniorů, z nichž se pokusíme probrat původ osobnosti quangnamské žurnalistiky.

Reportéři novin Quang Nam pracující v okrese Nong Son. Foto: VINH ANH

Otisky z první poloviny 20. století

Pokud hledáte novináře s mezinárodním charakterem od útlého věku, typickým příkladem je Phan Chau Trinh. Během let strávených v zahraničí, zejména ve Francii, se objevily články, které tu a tam napsal nebo publikoval – i když jich nebylo mnoho, i když se nejedná o žánr čistě žurnalistický, ale jsou důležitým novinářským hlasem. Tyto články přispěly k odhalení charakteristické rysu žurnalistiky Quang Nam, kterou je makrovize, láska k „diskusi o národních záležitostech“.

Během první poloviny 20. století, zatímco mnoho novin a časopisů stále „bloudilo v oblacích“, mnoho osobností quangnamského tisku bylo pohlceno záležitostmi na makroúrovni, záležitostmi národních i světových záležitostí. Proto došlo k nemálu „nehod“, dokonce i k případům, kdy se dostali k soudu a skončili uvězněni za napsání článků pro quangnamský tisk.

Ulice je pojmenována po kombinaci mnoha přínosů, ale důležitým aspektem je jistě i tisk. Existuje poměrně dost novinářů - celebrit kvarteta Quang, po kterých byly pojmenovány ulice, pravděpodobně více než 30 lidí, z nichž někteří byli pojmenováni v mnoha provinciích a městech.

Časopis Nam Phong (1. července 1917 - prosinec 1934) měl sídlo v Hanoji, existoval 17 let a vydal 210 čísel. Je to jeden z mála standardních časopisů, vrchol historie vietnamské žurnalistiky. Podle průzkumu badatele Phama Hoanga Quana dva novináři z kmene Quang, Nguyen Ba Trac a Le Du, napsali téměř 1/3 čínských článků, od jazyka, literatury po ekonomii, politiku , filozofii, vzdělávání...

Pokud byl Pham Quynh šéfredaktorem a hlavním redaktorem sekce Quoc Ngu, pak Nguyen Ba Trac byl hlavním redaktorem sekce Han, přičemž jedním z cílů byly zahraniční vztahy a psaní pro Čínu. Tento časopis občas tiskl články i ve francouzštině. Novinářem z dynastie Quang, který s Nam Phongem pravidelně spolupracoval, byl básník Nam Tran. Proto existuje žertovný názor, že Nam Phong se může nazývat „Quang Nam Phong“.

Nemluvě o tom, že Nam Phong také otiskl mnoho článků Phan Khoie pod pseudonymem Chuong Dan, z nichž většina se zabývala makroekonomickými otázkami a používala aktuální události k obecnému pojednání. Prostřednictvím publikovaných prací, které sestavil a publikoval badatel Lai Nguyen An, lze potvrdit, že Phan Khoi byl novinářem, který v Quang Namu nejraději psal makroekonomické příběhy a byl typickým příkladem Vietnamu v první polovině 20. století.

Tento příběh se neodehrává jen v Hanoji, ale také v Saigonu a Hue, kde je ve světě novinářské tvorby silná kultura kmene Quang. Luong Khac Ninh, novinář z kmene Quang, byl prvním redaktorem slavných novin Quoc Ngu na jihu, Nong Co Min Dam (1901 - 1921): popíjel čaj a diskutoval o zemědělství a obchodování. Byly to čtvrté noviny Quoc Ngu ve Vietnamu a první ekonomické noviny v Quoc Ngu.

Nejdůležitějším sloupkem těchto novin byla „Obchodní a starověká diskuse“, kterou vedl Luong Khac Ninh. Vycházela ve více než 100 vydáních, s přestávkou pouze na 8 vydání (od čísla 73 do čísla 79), a to až do roku 1906, kdy byla kvůli změně redaktora ukončena. Tato rubrika vždy kritizovala ideologii „učence, farmáře, dělníka a obchodníka“ a označovala obchodníky za méně důležité; vždy prezentovala inovativní názory na ekonomiku a obchod.

A tím se Nong Co Min Dam nezastavil a byly také prvními novinami, které ve Vietnamu uspořádaly soutěž v psaní románů; byly to první noviny, které na jihu publikovaly překlady čínských příběhů do písma Quoc Ngu, počínaje deníkem Tam Quoc Chi Tuc Dich, který přeložil Canavaggio, jenž byl podle některých výzkumů zároveň Luong Khac Ninh.

Dále Huynh Tinh Cua a další překladatelé publikovali díla Cao Si Truyen, Trang Tu, Chien Quoc Sach, Liao Zhai Zhi Yi, Kim Co Ky Quan, Bao Cong Ky An... Kromě překladů a tisku čínských příběhů tyto noviny tiskly také povídky přeložené z angličtiny, francouzštiny...

Nam Phong - epizoda 210 - národní jazyk.

Patriot Huynh Thuc Khang si uvědomoval velkou roli tisku v boji za záchranu lidu a země, a proto spoluzaložil, poté se stal šéfredaktorem a šéfredaktorem Tieng Dan - prvních novin v Quoc Ngu ve středním Vietnamu. Během 16 let své existence (1927 - 1943) stál Tieng Dan vždy v popředí propagace záchrany lidu a země prostřednictvím článků makroekonomické a strategické povahy.

Le Dinh Tham založil Vien Am (1933) – první buddhistické noviny ve středním Vietnamu, tištěné písmem Quoc Ngu. Nejenže hrály roli šíření Dharmy, ale tyto noviny se také snažily přiblížit buddhismus v mnoha dalších aspektech, včetně medicíny, pomocí západní vědecké metodologie.

Bui The My přišel do Saigonu z Quang Namu v roce 1923, pracoval jako učitel, spisovatel, ale především jako novinář. Byl šéfredaktorem slavného Dong Phap Thoi Bao, poté šéfredaktorem Trung Lap, Tan The Ky, Than Chung, Dan Bao... Řečeno dnešní řečí, vždy využíval stránek novin k diskusi o vietnamské literární historii, literární teorii, účelu umění...

V quangnamském tisku existuje mnoho prvenství nebo vynikajících příkladů, je těžké je všechny zmínit v krátkém článku. Jedním z vynikajících rysů je však to, že quangnamský tisk často argumentuje, a dokonce i díky argumentům se otevírá mnoho velkých hnutí, jako je čtení Tan Thu, Duy Tan, Trung Ky Dan Bien, Tho Moi, Tu Luc Van Doan...

Tisk v Quang Namu rád polemizuje, proč?

Při analýze znaku nom pro slovo „cai“ (唤) napsal badatel Nguyen Tien Van: „Nom používá čínský znak hoan (唤) pro čtení jako tranh. Cai je vyjádřeno radikálem khau (口: řeč) a znakem mien (免: odstranit, opustit). Znamená to používat slova a argumenty k obraně, k argumentaci za účelem vítězství, k osvobození, k vymazání něčeho.“

Hádky jsou prvním základem pro nastolení horizontální rovnosti, tedy nikoli hierarchického řádu feudálního dvora, patriarchátu. Lidé z kmene Quang, kteří překračují průsmyk Hai Van, odděleni od dvora, žijí na hranici, takže by bylo zvláštní, kdyby se nehádali.

Obyvatelé kmene Quang (včetně Quang Namu a Da Nangu) často používají frázi „hádat se až do smrti“, když hovoří o své osobnosti. Na schůzkách sdružení obyvatel Quang se kromě sdílení informací o vzdělání, rodném městě a vzájemné podpoře objevuje i jedna „specialita“, kterou je... hádání. Je velmi běžné vidět lidi, jak se nadýmají, jak protočí panenky, protože každý chce prezentovat svou pravdu.

Někdy se jen hádají o slově, myšlence, výslovnosti, rčení. Lidé z kmene Quang také často používají rčení „Proklínání otce není tak hrozné jako předstírání přízvuku“ jako pravdu, aby kritizovali podivnou výslovnost. Bohužel, i když je území kmene Quang tak malé, existuje mnoho různých výslovností, nemluvě o rozdílech v horách a mořích, ale někdy se liší i dvě sousední vesnice. Na úpatí hory Hon Tau (obec Que Hiep, Que Son) mluví většina obyvatel vesnice Loc Dai saigonským přízvukem. Takže když jdete do jiné vesnice, jiné obce, bylo by zvláštní se nehádat.

Jak omezit hádky mírovou a šťastnou cestou? Mnoho vesnic v Quang Namu používá termín „ban han“ k označení hranice mezi dvěma domy, dvěma vesnicemi, dvěma obcemi. Podle spisovatele Cung Tich Biena téměř žádná provincie ve Vietnamu nepoužívá termín „ban han“ ve smyslu obyvatel Quang Namu.

„Limit přátelství“ je hranicí přátelství, překročení této hranice je invazí, konfliktem a koncem přátelství. Lidé z kmene Quang se takto „hádají až do smrti“, ale také vždy myslí na „limit přátelství“, takže tato země je docela jednotná. Není náhodou, že spolky krajanů z kmene Quang jsou všude, jsou velmi aktivní a poskytují včasnou podporu v dobách incidentů a obtíží.

Nicméně „lidé z kmene Quang říkají a dělají“, přijímají dobrodružství (výstup na průsmyk Hai Van), přijímají odlišnosti (život s lidmi Cham), přijímají výzvy (účast v Can Vuongu, zahájení povstání ve Středním Vietnamu…), přijímají inovace (založení hnutí Duy Tan; Phan Khoi zahájil hnutí Nové poezie), přijímají teze, vzdělávají (Tu Luc Van Doan)… A tisk jasně ukazuje tento koncept „říkání a konání“. Proto s tiskem z kmene Quang, jak tvrdím, to znamená, že existuji.

Zdroj