Kdyby zůstal, mohl Phu Quang oslavit své 75. narozeniny 13. října, což by se shodovalo s bujarými oslavami 70. výročí osvobození hlavního města v Hanoji .
Toto je také příležitost, kdy jeho slavné písně jako „Em ơi Hà Nội phố“ (Ó, město Hanoj), „Hà Nội ngày trở về“ (Hanoj v den návratu), „Chiều phủ Tây hồ “ (Odpoledne u jezera Tay Ho)... spolu s dalšími nejlepšími písněmi o Hanoji zaznívají více než kdy jindy na sérii hudebních programů pořádaných k oslavě této velké události.
Téměř tři roky uplynuly od úmrtí držitele ceny „Z lásky k Hanoji“ (prosinec 2021), ale obraz „umělce, který nekonečně bloudí ulicemi a najednou si nemůže vzpomenout na jedinou silnici“, stále přetrvává někde v mlhách Hanoje – jak sám kdysi přiznal: „Vidím se v té brilantní básni básníka Phan Vua“...
Skladatel Phu Quang během každoročních skladatelských koncertů v Hanojské opeře.
Hudba Phu Quanga je vaší vstupenkou do Hanoje.
Zpěvák Duc Tuan, který spolupracoval se skladatelem Phu Quangem na jeho posledním albu před jeho smrtí – „Hanoj a ty, když se podzim změní v zimu“, považuje hudbu Phu Quanga za svou vstupenku do Hanoje.
Zpěvák řekl, že ačkoli se nenarodil a nevyrůstal v Hanoji, v písni Phu Quanga je verš, který v něm vyvolává pocit, jako by byla speciálně pro obyvatele Ho Či Minova Města, zejména během jejich návštěv Hanoje a zpět, plných vzrušení a nostalgie: „Když se dotknu městské brány, cítím bodnutí emocí... / Spěchám zpět, spěchám pryč, neschopný prozkoumat každou ulici ...“
„Už když byl teenager, ještě než vkročil do Hanoje, znal Duc Tuan nazpaměť text písně: ‚Ach, město Hanoj / Stále cítím vůni ylang-ylangu / Stále cítím vůni mléčných květů / Opuštěná silnice šustí v lehkém dešti / Někdo na někoho čeká, s hebkými vlasy splývavými přes ramena …‘ O Hanoji nevěděl nic, ale byly to skutečně okouzlující texty, které ho pronásledovaly. Naštěstí ho později život a jeho povolání vedly k hlubšímu spojení s Hanojem a ke zpívání nejkrásnějších písní Phu Quanga o Hanoji. Mezi nimi Tuan nejvíce miluje píseň ‚ Podzim je tak skutečný, podzim je, když začíná zima‘ – nejkratší píseň mezi Phu Quangovými písněmi o Hanoji, ale nejjemněji zobrazuje nejkrásnější okamžik Hanoje: váhavý okamžik, kdy podzim ustupuje zimě…,“ svěřil se zpěvák.
Nadčasová alba hudebníka Phu Quanga
Sběratel umění Tran Hau Tuan, „outsider“, ale také blízký přítel Phu Quanga během let, kdy hudebník žil v Ho Či Minově Městě, řekl, že „Phu Quang byl radostí, někdy zdrojem hrdosti, podmanivým Hanojcem, kdykoli jsme měli možnost si s ním někde sednout…“.
Majitel sbírky obrazů od Phaie hovořil o jiném Hanoji, který v hudbě Phu Quanga našel: „Myslím, že bychom zde neměli používat slovo ‚nejlepší‘, ale spíše ‚dokonalý‘. Podle mého názoru je Phu Quang velmi přesným autorem Hanoje. Ať už je Hanoj jakákoli, hudba Phu Quanga je přesně taková.“
Sběratel umění si také uvědomil, že Hanoj v hudbě tohoto talentovaného skladatele je skutečným Hanojem, skutečně elegantním a romantickým Hanojem minulosti. Podle něj Phu Quang vybral nejkrásnější útržky vzpomínek, aby znovu vytvořil ten nejkrásnější portrét Hanoje.
„Pracuje jako umělec, jako Phaiův styl! Odstraňuje veškerou drsnost skutečného života, všechny strasti, které musí každý snášet, všechny útrapy a boje, které musíme často nést, jinak to nejde.“
Všechno si vtiskl do paměti, do vzpomínek; jeho Hanoj byl Hanojem nostalgie, takže se všechno najednou stalo velmi jiskřivým, velmi krásným a velmi romantickým, a proto to bylo tak hanojské.
Na rozdíl od mnoha jiných skvělých hudebníků nepsal o Hanoji během jeho výstavby ani o jeho boji. Psal o Hanoji jako záminku k vyjádření své lásky k němu…,“ Tuan „cítil“ své spojení s Hanojem skrze Phu Quangovu hudbu.
Skladatel Phu Quang během návštěvy Hanoje.
„Saigon sehrál roli v tom... že Phu Quangovi chyběla Hanoj.“
Básník Thai Thang Long, básník s největším počtem básní zhudebněných skladatelem Phu Quangem, a také blízký přítel a rodák z Ho Či Minova Města po celá desetiletí, oba si Ho Či Minovo Město zvolili za své „zimní útočiště“, se podělil: „Phu Quang mi jednou řekl, že jednou z jeho největších lítostí je, že po tolika letech života v Saigonu dosud nenapsal nadčasovou píseň o městě. I když vím, že Saigon a jeho otevřenost skutečně miluje a dokonce napsal píseň ‚ Saigonská noc‘ …“
V roce 2006, když se rozhodl opustit Saigon a natrvalo se vrátit do Hanoje, plakal odpoledne, kdy jsme se loučili. I v posledních letech mi jednou řekl: „Chtěl jsem se vrátit do Saigonu, ale teď už je pozdě…“
Naopak, teprve v Saigonu mohl on (nebo já) napsat tolik a tak dobře o Hanoji. Saigon sehrál roli v… „povzbuzení“ Phu Quanga, aby si na Hanoj vzpomněl. Phu Quang by za to rozhodně měl Saigonu poděkovat!
Saxofonista Tran Manh Tuan, další blízký spolupracovník hudebníka Phu Quanga, který skladatele skladby „Dreaming of a Faraway Place“ vždy doprovázel na jeho turné po Evropě; a také rodák z Hanoje, který se „přestěhoval na jih“ a dosáhl úspěchu v Ho Či Minově Městě, se vyjádřil: „V hudbě Phu Quanga, stejně jako v samotném hudebníkovi, je vždy hluboká láska k Hanoji. Hanoj je již dlouho posvátným místem v jeho srdci. Vyjadřuje za nás touhu těch, kteří jsou daleko od domova a svého rodného města...“
Ačkoli se říká, že si hudebník „vzal na zimu jezero Hoan Kiem“, ve skutečnosti Hanoj Phu Quanga nikdy neopustil, ať už byl na turné po východní Evropě nebo žil v Saigonu. Bylo to staré a zároveň vždy svěží v té krásné nostalgii…
„Banyán stojí v zimě sám...“
Textařka písně „Tichá hanojská noc “ a také autorka básnické sbírky „Chci natáhnout ruce k nebi a křičet“, básnířka Pham Thi Ngoc Lien, byla dobírána tím, že její požadavek „natáhnout ruce k nebi a křičet“ nerezonoval tak silně jako její mlčení před „rozlehlým jezerem“ v onu „pozdní podzimní noc se studeným, mlhavým měsícem“ v Hanoji před lety.
Žena, která kdysi napsala ony dojemné verše „Jen ty zůstáváš / Ticho, které ochromuje tělo“, řekla, že v okamžiku, kdy uslyšela zprávu o úmrtí skladatele skladby „ Em ơi Hà Nội phố“ (Ó, Hanojská ulice ), znovu zažila tentýž pocit „ticha, které ochromuje tělo“!
Zdroj: https://thanhnien.vn/cay-bang-mo-coi-phu-quang-1852410100939549.htm
Komentář (0)