Thach Han... Hřbitov bez náhrobků
Uprostřed klidné a posvátné atmosféry, obklopen lidmi z Quang Binh , Quang Tri a celé země, kteří se shromáždili, aby se připravili na program oslav „Svátek lampionů na řece Thach Han“, jsem si náhle vzpomněl na pana Le Ba Duonga, veterána starobylé citadely, který inicioval akci s rozdáváním květin a zapalováním svíček na počest hrdinů a mučedníků starobylé citadely na řece Thach Han.
V roce 2015, po návratu na pevninu z pracovní cesty na Spratlyovy ostrovy, jsem se v Nha Trangu setkal s panem Le Ba Duongem, který tehdy vedl zastoupení kulturních novin v Khanh Hoa . Věděl, že pocházím z Quang Tri, a tak mi projevil zvláštní náklonnost. V našem rozhovoru mi hodně vyprávěl o 81denní a 81noční bitvě o obranu citadely Quang Tri a o své cestě, během níž vzdával hold svým spolubojovníkům od roku 1976. Tato cesta nezačala u citadely Quang Tri, ale v Ben Tat, vedle Národního hřbitova mučedníků Truong Son, poté přes most Lai Phuoc na řece Hieu k řece Ó Lau a nakonec končila u řeky Thach Han. Řekl: „Řeka Thach Han byla konečným cílem mé cesty, během níž jsem vzdával hold. Jedné noci jsem spal se svými spolubojovníky v citadele; citadela byla pokrytá bílým rákosím a všude jsem viděl světlušky.“ Tak jsem napsal : „Neklidný spánek uprostřed starobylé citadely / Rozmazaný v jasně modrém světle světlušek / Moji kamarádi… kolik jich tu leží pohřbeno / Zůstávají se mnou vzhůru celou noc.“
 |
Když se pan Le Ba Duong zeptali na čtyři „posvátné“ verše vyryté na kamenné desce u mola pro vypouštění květin na jižním břehu řeky Thach Han, zdálo se, že je pohlcen nostalgií: Bylo odpoledne roku 1987, seděl jsem u řeky, sledoval lodě veslující proti proudu a verše jen tak plynuly: „Ó, lodi plující po řece Thach Han… vesluj jemně / Můj přítel stále leží na dně řeky / Ve dvaceti letech se proměnil ve vlny / Jemně omývající břeh… navždy a navždy.“
Během 81 zuřivých dnů a nocí bojů na obranu Citadely, každý okamžik, každý dopadlý granátem srovnal se zemí a zničil vše; bylo to násilné a vzdorovité, krev a kosti se mísily s roztříštěnými cihlami. Hrdinští vojáci Citadely vytvořili impozantní monument odvahy, neochvějné loajality, touhy po nezávislosti a jednotě a lidského svědomí a důstojnosti tváří v tvář osudu národa... „Dokud existuje Vietnam, existuje Citadela / Věnec ohně spojuje Khe Sanh / Medaile se těžko shánějí za každou cihlu / Každý centimetr země, každou vteřinu, každý list a větev“ (báseň Tran Bach Danga).
Vzpomínám si na krví potřísněné, kouřem a blátem pokryté stránky deníku veterána Ho Duy Thiena, bývalého předsedy Lidového výboru okresu Tuyen Hoa, který si napsal během bitvy u citadely Quang Tri. To mi pomáhá pochopit, že pod touto posvátnou řekou, hluboko v půdě citadely, leží místo věčného odpočinku mnoha vojáků-studentů ze severu. Veterán Ho Duy Thien napsal: „V letech 1970–1972 bylo více než 10 000 studentů z univerzit v hlavním městě, jako je Polytechnická univerzita, Univerzita vědy a techniky, Zemědělská univerzita, Lékařská univerzita, Univerzita stavební, Univerzita ekonomiky a plánování a Univerzita vodních zdrojů, připraveno ‚Odložit pera a chopit se zbraní / Následovat příklad starověkých, aby zachránili národ.‘“ Tato generace studentských vojáků byla přítomna na bojištích v celém regionu, od citadely Quang Tri až po jihovýchod, Centrální vysočinu, a zúčastnila se historického tažení u Ho Či Minova království. Z více než 10 000 studentů, kteří „šli na jih“, více než polovina zahynula na jižních frontách v sousedním Laosu... Nejvyšší počet jich však byl stále v 81denní a 81noční kampani na obranu citadely Quang Tri v roce 1972.
Válka skončila a věrní vojáci, kteří bránili Citadelu, se sjednotili s každým centimetrem země a každou cihlou starobylé citadely. Jejich dvacátá léta byla navždy ztracena pro jejich vlast, Quang Tri. Mezi tisíci vojáků, kteří v Citadele zahynuli, někteří obětovali své životy přímo na řece Thach Han. Jejich těla se rozpustila ve vlnách a aluviální půdě břehů řeky. Řeka Thach Han je přirovnávána k hřbitovu bez náhrobků a stává se sdíleným zármutkem pro celý národ, nekonečnou vzpomínkou pro jejich blízké, rodiny, přátele, kamarády, vlast a zemi… „Kráčejte tiše a mluvte tiše / Aby moji kamarádi mohli pokojně odpočívat pod trávou / Obloha nad Quang Tri je jasná a větrná / Navždy zpívá nesmrtelnou píseň / Kráčejte tiše a mluvte tiše / Citadela je rozlehlá, přesto moji kamarádi leží namačkaní pohromadě / Každý centimetr země skrývá skutečný život / Dnes mě to dusí emocemi“ (báseň Pham Dinh Lana).
Slib daný před posvátnou řekou.
Přesně v 20 hodin začal program s poctou „Svátek lampionů na řece Thach Han“. Ze zvonice u severní brány starobylé citadely se ozývaly zvonkohry, jejichž ozvěna se rozléhala široko daleko a mísila se s vlnami řeky Thach Han... hluboce se dotýkala srdcí lidí.
V této slavnostní chvíli uctíváme minutou ticha památku hrdinných mučedníků, kteří obětovali své životy v Citadele na řece Thach Han v provincii Quang Tri za nezávislost a svobodu vlasti a za světlou budoucnost národa. Kéž duše těchto hrdinných mučedníků odpočívají ve věčném pokoji.
 |
Před dušemi padlých hrdinů starobylé citadely prohlásil šéfredaktor novin a rozhlasové a televizní stanice Quang Tri, Vo Nguyen Thuy: „Kolektiv kádrů, úředníků a zaměstnanců novin a rozhlasové a televizní stanice Quang Tri, novin a rozhlasové a televizní stanice Quang Binh, ústředních tiskových agentur; kádry a obyvatelé provincie Quang Tri... pamatují, ctí a jsou vděční našim bratrům a sestrám. My, ti, kteří pracujeme v tištěné, rozhlasové a televizní žurnalistice, se zavazujeme, že budeme neustále usilovat o pokračování slavné historie našich předků a budovat naši vlast a zemi, aby se stala stále prosperující a silnější.“
Novinář Phan Anh Tuan, vedoucí sekretariátu a redakčního oddělení novin a rozhlasové a televizní stanice Quang Binh, dojatě řekl: „Já, spolu s celým personálem, reportéry, redaktory a všemi, kdo pracují pro stranické noviny provincie Quang Binh, jsem velmi poctěn a hrdý na to, že se mohu zúčastnit vzpomínkového programu „Sváteční den lampionů na řece Thach Han“ u příležitosti 100. výročí Dne vietnamského revolučního tisku; zároveň se obě provincie Quang Binh a Quang Tri připravují na sloučení; a dvě hlavní tiskové agentury obou provincií se připravují na konsolidaci. Zapalováním vonných tyčinek s vděčností a jemným vypouštěním každé lampiony na památku hrdinů a mučedníků z citadely Quang Tri plně vnímáme ušlechtilou oběť našich bratrů a sester pro věc národního osvobození a znovusjednocení vlasti. Quang Binh a Quang Tri budou brzy jednou rodinou. Slibujeme před dušemi hrdinů a mučedníků, že vždy zůstaneme neochvějní a odhodlaní pro věc vietnamského revolučního tisku, pro obnovu, rozvoj a prosperitu našeho nového...“ vlast, Quang Tri.“
| Programu na počest památek „Sváteční festival lampionů na řece Thach Han“, který uspořádaly noviny a rozhlasová a televizní stanice Quang Tri, se zúčastnily i noviny a rozhlasová a televizní stanice Quang Binh. Novináři z Quang Tri a Quang Binh vyjádřili solidaritu a úzké vazby mezi nimi. Zapalováním vonných tyčinek a vypouštěním lampionů na památku hrdinných mučedníků starobylé citadely si novináři strany neustále připomínají, že je třeba vážit si slavné minulosti, dívat se do budoucnosti a prosazovat pokrok své vlasti a země. |
Ngo Thanh Long
Zdroj: https://baoquangbinh.vn/van-hoa/202506/chuyen-ke-tren-dong-song-thieng-2227106/
Komentář (0)