Příběh... o posvátné řece!

(QBĐT) - A pak nastal posvátný okamžik 14. noci 5. lunárního měsíce. Lucerny se rozsvítily, třpytily se a byly magické a rozprostřely se po dlouhé a široké řece před citadelou Quang Tri. Zdálo se, že se zastavil čas, jen hlasy nás, novinářů z obou provincií Quang Binh a Quang Tri, spolu s vůdci provincie Quang Tri, kádry a obyvateli města Quang Tri, veterány citadely... jsme se s úctou uklonili duším hrdinných mučedníků a poté zapálili každou svíčku a nechali ji plynout po řece. Každá lucerna byla jako slovo vděčnosti... "těm, kteří se obětovali za naši vlast!".

Thach Han... Hřbitov bez náhrobků

V tiché, posvátné atmosféře, mezi dětmi z Quang Binh , Quang Tri a celé země, které se shromáždily, aby se připravily na program vděčnosti „Noc lampionů na řece Thach Han“, jsem si náhle vzpomněl na pana Le Ba Duonga, veterána Citadely, který inicioval akci s rozdáváním květin a zapalováním svíček na počest AHLS Citadely na řece Thach Han.

V roce 2015, po služební cestě ze souostroví Truong Sa zpět na pevninu, jsem se ve městě Nha Trang setkal s panem Le Ba Duongem, který byl tehdy vedoucím zastoupení novin Van Hoa v Khanh Hoa . Věděl, že pocházím z Quang Tri, a tak ke mně choval zvláštní náklonnost. V příběhu hodně vyprávěl o 81denní a noční bitvě o ochranu Citadely a o své cestě, na které od roku 1976 vzdal hold svým spolubojovníkům. Tato cesta nezačínala u Citadely Quang Tri, ale v Ben Tat, vedle Národního hřbitova mučedníků Truong Son, poté vedla k mostu Lai Phuoc na řece Hieu, k řece O Lau a končila u řeky Thach Han. Řekl: „Řeka Thach Han je poslední zastávkou na jeho cestě plné květin a vůní.“ Byly noci, kdy jsem spal se svými spolubojovníky v Citadele, Citadela byla plná bílého rákosí a v noci jsem viděl všude létat světlušky. Tak jsem napsal : „Rybí spánek uprostřed Citadely / Modré světlo se rozmazává létajícími světluškami / Soudruzi… kolik lidí zůstává / Se mnou vzhůru celou noc.“

Noc ve starověké citadele Quang Tri .

Když se ho zeptali na čtyři „posvátné“ verše vyryté na kamenné desce u Flower Dropping Wharf na jižním břehu řeky Thach Han, zdálo se, že se ponoří do nostalgie: Bylo to odpoledne v roce 1987, seděl jsem u řeky a sledoval každou loďku veslující proti proudu, a verše se jen tak vynořovaly: „Ó, lodičko do Thach Han... vesluj jemně / Můj přítel stále leží na dně řeky / Ve dvaceti letech se z něj staly vlny / Omývající břeh... navždy a navždy.“

Během 81 zuřivých dnů a nocí bojů na ochranu Citadely byl každý uplynulý okamžik, každá shozená granátová střela srovnaná se zemí a zničená, násilný a nezdolný, krev a kosti smíchané s rozbitými cihlami. Hrdinští vojáci Citadely vytvořili impozantní monument statečnosti, neochvějné loajality, touhy po nezávislosti a sjednocení, svědomí a lidské důstojnosti před osudem země... „Dokud existuje Vietnam, existuje Citadela / Kování ohnivého věnce spojujícího Khe Sanh / Medaile se těžko shánějí za každou cihlu / Palec země, každou vteřinu, každý list a větev“ (báseň Tran Bach Danga).

Pamatuji si každou stránku deníku potřísněného krví, kouřem, bombami, bahnem a hlínou ze zákopů Citadely a naplavenin řeky Thach Han, který napsal veterán Citadely Ho Duy Thien, bývalý předseda Lidového výboru okresu Tuyen Hoa, abych pochopil, že pod touto posvátnou řekou, hluboko v půdě Citadely, věčně spí mnoho severních vojáků-studentů. Veterán Citadely Ho Duy Thien napsal: V letech 1970-1972 bylo více než 10 000 studentů z univerzit v hlavním městě, jako jsou polytechnické, všeobecné, zemědělské, lékařské, stavební, plánovací ekonomické, zavlažovací... připraveno „odložit pera a chopit se zbraní / učit se od starověkých, aby zachránili zemi“ . Tato třída studentských vojáků byla přítomna na všech bojištích, od Citadely Quang Tri až po jihovýchod a Centrální vysočinu, a účastnila se historického tažení za Ho Či Mina. Z více než 10 000 studentů, kteří „šli do B“, více než polovina zemřela na jižních frontách, v Laosu... Většina se však stále účastnila 81denní a noční kampaně na ochranu citadely Quang Tri v roce 1972.

Válka skončila, věrní vojáci, kteří bránili Citadelu, se vtělili do každého kousku země a cihly Citadely. Věk 20 let navždy zůstane s vlasti Quang Tri. Mezi tisíci vojáků, kteří zůstali v Citadele, s Quang Tri, byli i ti, kteří se obětovali přímo na břehu řeky Thach Han. Jejich těla se rozplynula ve vlnách a naplavené půdě na březích. Řeka Thach Han je přirovnávána k hřbitovu bez náhrobků a stává se společnou bolestí celého národa, nekonečnou nostalgií příbuzných, rodiny, přátel, soudruhů, vlasti, země... „Krokuj lehce a mluv tiše / Nechť moji soudruzi pokojně leží pod trávou / Obloha Quang Tri je modrá a větrná / Ukolébavka nesmrtelná píseň do nekonečna / Krokuj lehce a mluv tiše / Citadela je tak široká, a přesto moji soudruzi leží tak stísněně / Každý kousek země je skutečný život / Nechť se dnes dusím“ (báseň Pham Dinh Lana).

Slib před posvátnou řekou

Přesně v 20 hodin začal program vděčnosti „Noc lampionů na řece Thach Han“. Ze zvonice u brány Severní citadely se ozval každý zvon, jehož zvuk se rozléhal široko daleko a mísil se s vlnami řeky Thach Han... rozléval se do srdcí lidí, nekonečně hluboko.

V tomto posvátném okamžiku uctíváme minutu ticha na památku hrdinných mučedníků, kteří obětovali své životy v Citadele na řece Thach Han v zemi Quang Tri za nezávislost a svobodu vlasti, za světlou budoucnost národa. Modleme se za to, aby duše hrdinných mučedníků odpočívaly ve věčném pokoji.

Lucerny na počest hrdinských mučedníků Citadely na řece Thach Han.

Před dušemi AHLS Citadely prohlásil šéfredaktor novin a rozhlasové a televizní stanice Quang Tri (PT-TH) Vo Nguyen Thuy: „Kolektiv kádrů, státních úředníků a zaměstnanců novin a rozhlasové a televizní stanice Quang Tri, novin a rozhlasové a televizní stanice Quang Binh, ústředních tiskových agentur; kádry a obyvatelé provincie Quang Tri... vzpomínají na vás, ctí vás a vyjadřují vám vděčnost. My, ti, kteří pracujeme v tisku, rozhlase a televizi, slibujeme, že se budeme neustále snažit přispívat k pokračování zlaté historie našich předků, budovat naši vlast a zemi, aby se stala prosperující a silnější.“

Novinář Phan Anh Tuan, vedoucí sekretariátu a redaktor novin a rozhlasové a televizní stanice Quang Binh, byl dojat: „Já a kolektiv kádrů, reportérů, redaktorů a novinářů stranického výboru provincie Quang Binh jsme velmi poctěni a hrdí na to, že se můžeme účastnit programu vděčnosti „Noc květinových luceren na řece Thach Han“ právě u příležitosti 100. výročí Dne vietnamského revolučního tisku; právě v době, kdy se obě provincie Quang Binh a Quang Tri připravují na sloučení; dvě hlavní tiskové agentury obou provincií se připravují na sloučení. Zapalujeme vonné tyčinky na znamení vděčnosti a jemně uvolňujeme každou květinovou lucernu na památku hrdinných vojáků z citadely Quang Tri a cítíme všechny ušlechtilé oběti vás a vašich bratrů a sester pro věc národního osvobození a znovusjednocení. Brzy budou Quang Binh a Quang Tri pod jednou střechou. Slibujeme před dušemi hrdinných vojáků, že budeme vždy neochvějní a odhodlaní pro věc vietnamské revoluční žurnalistiky, pro obnovu, rozvoj a prosperitu nové vlasti Quang Tri.“

Program vděčnosti „Noc květinových luceren na řece Thach Han“, který pořádají noviny a rozhlasová a televizní stanice Quang Tri za účasti novin a rozhlasové a televizní stanice Quang Binh, je poselstvím vyjadřujícím ducha solidarity a oddanosti mezi novináři z Quang Tri a Quang Binh. Zapalováním vonných tyčinek a vypouštěním květinových luceren na památku hrdinných vojáků Citadely si novináři strany vždy připomínají, aby si vážili slavné minulosti, těšili se na budoucnost, na éru vzestupu vlasti a země.

Ngo Thanh Long

Zdroj: https://baoquangbinh.vn/van-hoa/202506/chuyen-ke-tren-dong-song-thieng-2227106/