Příběh prvního člověka, který přeložil „Vězeňský deník“ prezidenta Ho Či Mina do francouzštiny

Právník Phan Nhuan, který pracoval u pařížského nejvyššího soudu a byl členem Francouzské komunistické strany, zasvětil celý svůj život vlasti Vietnamu.

Pan Phan Nhuan se narodil v roce 1914 ve vesnici Van Lam, obec Duc Lam (nyní obec Lam Trung Thuy), okres Duc Tho, provincie Ha Tinh . Narodil se a vyrůstal ve venkovské oblasti bohaté na revoluční tradice, brzy se zapojil do hnutí proti francouzskému kolonialismu a poté vstoupil do strany Tan Viet.

Když byl Phan Nhuan utlačován koloniální vládou, musel odejít do zahraničí. S podporou svého bratra odjel studovat do Paříže a v roce 1938 získal bakalářský titul v oboru práva a také bakalářský titul v oboru literatury a historie. Po složení přísahy byl právník Phan Nhuan 30. listopadu 1938 přijat do Pařížské advokátní komory.

Revoluční aktivity ve Francii

Žil v Paříži, vždy se obracel k vlasti a aktivně se účastnil vlasteneckého hnutí Vietnamců v zahraničí. Jako právník Phan Nhuan vždy hájil své krajany.

V pamětech našich krajanů ve Francii, včetně pana Le Dana - který se dobrovolně přihlásil k péči o hrob pana Nhuana - byl pan Phan Nhuan dobrým právníkem v Paříži. Když byl „právníkem“ chudých vojáků, dělníků a Vietnamců, kterým bylo ukřivděno, často je obhajoval zdarma.

Chuyện về người đầu tiên dịch ‘Nhật ký trong tù’ của Chủ tịch Hồ Chí Minh ra tiếng Pháp

Právník Phan Nhuan (1914-1963).

Po srpnové revoluci v roce 1945 se právník Phan Nhuan zúčastnil fóra a vyzval Francii a Vietnam k jednotě a podpoře vlády Vietnamské demokratické republiky.

Během návštěvy Francie se prezident Ho podílel na organizaci vietnamských zámořských cest, aby přivítali a pomohli naší vládní delegaci.

Sám několikrát působil jako tlumočník prezidenta Ho Či Mina, když to bylo podle diplomatického protokolu nutné.

Během první oslavy státního svátku naší země, 2. září 1946, kterou v Paříži uspořádali Vietnamci v zahraničí za přítomnosti prezidenta Ho Či Mina, promluvil jménem lidu a ocenil úspěch srpnové revoluce, zrod Vietnamské demokratické republiky, a vyjádřil důvěru a loajalitu k věci národa, vlády a prezidenta Ho Či Minova.

Po krátké době, kdy byl v blízkém kontaktu s prezidentem Ho, se právník Phan Nhuan aktivně zapojil do vlasteneckého hnutí Vietnamců v zámoří.

Napsal mnoho článků představujících Vietnam, propagoval nový Vietnam ve francouzských novinách a hodně psal o prezidentu Ho Či Minovi, například: Ho Či Min, konfuciánský učenec nebo marxista ; podílel se na překládání a seznamování vietnamské literatury s francouzskými přáteli i přáteli z jiných zemí.

V pamětech profesora Dang Thai Mai Phan Nhuan také posílal dopisy, aby komunikoval s intelektuály v zemi, a přispíval svými znalostmi do národních rozvojových programů, jako je projekt „Reforma vzdělávání od základní, střední a univerzitní úrovně“.

Poslal dopis básníkovi Nguyen Dinh Thimu, tehdejšímu generálnímu tajemníkovi Národní asociace pro záchranu kultury, aby navázal spojení a zapojil se do práce na budování nové národní kultury, která se v té době zaváděla.

Možnost pracovat v překladatelství

Během svého pobytu ve Vietnamu na konci 50. let objevil rukopis Ho Či Minova vězeňského deníku , který byl knižně vydán u příležitosti 70. výročí Hoova narození. Během pobytu v Paříži začal toto dílo do francouzštiny překládat i právník Phan Nhuan.

Phan Nhuan, který během svého pobytu v zemi studoval čínštinu, se odvážně pustil do výzkumu díla prezidenta Ho a poté je začal překládat.

Francouzský překlad jeho díla Vězeňský deník se setkal s vysokým ohlasem ve světě. To byl také základ pro mnoho překladatelů v jiných zemích, aby jej přeložili do svých vlastních jazyků, jako například překlad italské překladatelky Joyce Lussu (1912-1998) do italštiny, publikovaný v Tindalo v roce 1967 a znovu vydaný v Miláně v roce 1972; překlad do mongolštiny mongolského diplomata Namxraie, který byl v té době v Paříži, přivezený zpět do země a publikovaný v Ulánbato na začátku 60. let...

Aby prezident Ho úspěšně přeložil svůj Vězeňský deník , často navštěvoval věznici Sante pro inspiraci.

V úvodu knihy, kterou v polovině roku 1963 vydalo nakladatelství Pierre Serghers v Paříži a ve stejnou dobu ji znovu vydalo nakladatelství Foreign Language Publishing House v Hanoji, se nachází pasáž, která zní: „… Vyvolal jsem vzpomínky z dětství, abych znovu vytvořil pozadí kontextu a dosáhl co nejlepších podmínek prostředí. Myslím, že básnické sbírky napsané ve vězení by byly prospěšnější, kdyby byly čteny a překládány ve vězení…“

Proto jsem v zimě 1960-1961 ve věznici Sante, kterou jsem kvůli svému zaměstnání často navštěvoval, překládal většinu Ho Či Minových básní. Vybíral jsem si deštivá nebo mlhavá odpoledne, která byla pro můj psychický stav vhodnější.

Úvodní stránka o Phan Nhuanově překladu básní strýčka Ho do francouzštiny v evropském časopise v roce 1961. (Zdroj: Tienphong)

Kromě překladu Vězeňského deníku přeložil Phan Nhuan také řadu vietnamských lidových básní a začal překládat Nguyen Duovu Pohádku z Kieu do francouzštiny.

U příležitosti oslav 200. výročí narození velkého básníka Nguyen Du (1765-1965) UNESCO, které rozhodlo o jeho uznání za světovou kulturní celebritu, požádal kulturní pracovník Nguyen Khac Vien v Národním organizačním výboru Phan Nhuana o překlad Příběhu z Kieu , aby měl nový, standardnější francouzský překlad, který by mohl být darován přátelům po celém světě.

Phan Nhuan se okamžitě pustil do práce. Stačil však přeložit jen asi 100 vět, než mu vážná nemoc ukončila život a 6. srpna 1963 zemřel.

Zemřel a nedokončené dílo zanechal svému příteli a soudruhovi - doktoru Nguyen Khac Vienovi (1913-1997). A překlad, který Nguyen Khac Vien později dokončil, byl také vysoce ceněn.

Přestože byl Phan Nhuan slavným právníkem v Paříži, žil velmi prostý život, bez luxusního domu nebo auta, jako mnoho jiných vysoce postavených intelektuálů. Zemřel bez manželky a dětí.

V Paříži byl jeho hrob na hřbitově Parissien de Bagneux vydlážděn mramorem vietnamskými obyvateli ze zahraničí, se zlatou hvězdou a nápisem „Navždy vám vděčný - právník Phan Nhuan“.

Zdroj