Tkaní zlatých nití: „Potřebujeme knihy a noviny víc než klobásy a skořicové rohlíky“

Milovníci knih si knih cení stejně jako jídla nebo oblečení. Proto ani ve vězení potřeba knih neklesá, ba dokonce se může zintenzivnit.

To Huu „vstoupil do života“ prostřednictvím knih a novin.

Prostřednictvím To Huuových pamětí „Vzpomínka na dobu “ se čtenáři dozvídají, že revoluční básník, když chodil do první třídy pod jménem Nguyen Kim Thanh, ovládal francouzštinu poměrně dobře a seznámil se s francouzskou literaturou prostřednictvím děl , jako je „Bezdomovec“ od Hectora Malota a povídek Alphonse Daudeta. Mladý Thanh trávil hodně času ve školní knihovně, aby si vybudoval základní znalosti. „Znalost francouzštiny mi každopádně umožnila číst originální francouzská díla nebo zahraniční knihy ze Západu, které byly přeloženy do francouzštiny. Škola měla knihovnu, takže jsem si mohl přečíst mnoho dobrých knih, s výjimkou komunistických knih,“ napsal To Huu.

Kniha Johna Reeda „Deset dní, které otřásly světem“ (vydání z roku 1960) je jedním z děl, která To Huu četl jako student.

Z knih, se kterými se setkal ve škole, To Huu později vstoupil do života prostřednictvím mnoha dalších teoretických a ideologických děl v knihkupectvích Huong Giang v Hai Trieu a Thuan Hoa v Le Duan. Jeho paměti „ Vzpomínka na dobu“ odhalují, že díky Hai Trieuovu úvodu Kim Thanh četl díla sovětské literatury, jako například „Matka“ (M. Gorkij), „Jak se kalila ocel“ (Ostrovskij) a „Deset dní, které otřásly světem“ (John Reed, současná vietnamská verze se jmenuje „Deset dní, které otřásly světem “). Mezitím Le Duan, majitel knihkupectví Thuan Hoa, představil díla jako „ Komunistický manifest“ a „Kapitál “. Čtením knih a interakcí s revolucionáři, jako byli Le Duan, Hai Trieu, Phan Dang Luu a Nguyen Chi Dieu, „ postupně jsem se stal osvíceným v otázce komunismu ,“ podělil se To Huu o svou cestu k revoluci.

Skladatel Do Nhuan, autor písně „Vietnam, má vlast“, se od mládí věnoval vzácné dovednosti: vazbě knih. A co čtení? Do Nhuan „často četl poezii Xuan Dieu a The Lu. Moc jsem si užíval čtení The Luových napínavých románů, jako například ‚Zlato a krev‘, ‚Na tisícimílové cestě‘, ‚Reportér Le Phong‘ a dokonce i detektivek, které si od spisovatelů objednalo nakladatelství Ly Ngoc Hung,“ uvádí ve svých pamětech „Zvuky života “.

Paměti z Tien Giangu (vydáno v roce 1986) od Nguyen Thi Thap a Žádná jiná cesta (vydáno v roce 1969) od Nguyen Thi Dinha

FOTO: TRAN DINH BA

V Con Dao, čtení a recenze knihy „Duše motýla snící o nesmrtelnosti“

Pro ty, kteří považují knihy za své důvěrníky, touží po společnosti za jakýchkoli okolností, dokonce i ve vězení, touha po získávání znalostí se neliší od touhy hladového člověka potřebujícího jídlo. Proto v *Dopisech od Con Lona* (vydaných Nguyen Duc Kinhem, 1937) revolucionář Nguyen Duc Chinh v mnoha dopisech svému mladšímu bratrovi a přátelům naléhavě žádal, aby mu kromě peněz a dopisů byly zasílány i knihy a noviny. Například v dopise ze dne 13. dubna 1935 požádal Nguyen Cong Hoana, aby mu poslal nově vydané romány; v dopise ze dne 28. prosince 1935 požádal bratra, aby mu poslal vodu, cibuli a aby nezapomněl na knihy a noviny. Zejména dopis ze dne 1. března 1936 vyjadřoval vroucí touhu: „Tady venku potřebujeme knihy a noviny víc než klobásy nebo skořicové rohlíky. Jdu si ty krabice vyzvednout a bratři doma už jen čekají, až je přinesou zpět… co?… Idealistické nebo materialistické knihy , nebo noviny jako Tiến Bộ (Pokrok) nebo Kiến Văn (Vědomosti )… Řekněte Anh Liệu [Trần Huy Liệu], ať nám je pošle k přečtení.“

Román „Duše motýla snícího o nesmrtelnosti “ (vydání z roku 1933) kritizoval Nguyen Duc Chinh.

FOTO: NÁRODNÍ KNIHOVNA FRANCIE

Nešlo ale jen o čtení; jako muž se silným uvažováním a vysokou úrovní kritického myšlení se Nguyen Duc Chinh věnoval také literární kritice. Khai Hungův *Motýlí sen* byl kritizován za přílišnou snovost; povídka *Vůně, která vyvolává vzpomínky* byla stále považována za dílo buržoazního spisovatele (dopis Nguyen Duc Kinhovi a Tran Huy Lieuovi ze dne 27. května 1935). Nhat Linhův * Rozchod* byl mezitím chválen jako „Docela dobrý! V jednom ohledu umělecký“, ale nejistý ze sociálního hlediska, nabízející polovičaté řešení odporu a osvobození pro postavu slečny Loan (dopis ze dne 28. srpna 1936).

Existovaly i revolucionářky, které si od mládí udržovaly upřímnou lásku ke knihám. Generálka Nguyen Thi Dinh ve svých pamětech „Není jiné cesty“ prozradila, že jako dítě slyšela a četla příběh Luca Van Tiena , takže od mládí nenáviděla zlé lidi a milovala krásné obrazy Luca Van Tiena a Kieu Nguyet Ngy. Revolucionářka Nguyen Thi Thap vášnivě milovala knihy: „Čtení mě velmi nadchlo. Pokaždé, když jsem nesla na trh banány nebo betelové ořechy, neodvážila jsem se sníst žádné svačiny a šetřila jsem si peníze na knihy ke čtení. Malé, tenké knížky jako Vo Dong So, Bach Thu Ha, Protože padá květina, Kapka krve sdílené lásky … Četla jsem je znovu a znovu a nikdy jsem se neomrzela,“ uvádí se v jejích pamětech „ Ze země Tien Giang “.

Podle pamětí „Ze země Tien Giang “ kromě výše zmíněných literárních knih podnítily pozdější knihy o životech a vlasteneckých spisech Phan Chau Trinha a Phan Boi Chaua povědomí mladé ženy o otázkách rovnosti pohlaví, zastaralých zvyků a tradic... Dále „vyhledávala a četla tajné revoluční knihy a noviny“ a později se mladá žena Nguyen Thi Thap s vedením starších revolučních soudruhů vydala na cestu revoluční činnosti za záchranu země. ( pokračování nabude )

Zdroj: https://thanhnien.vn/det-nhung-soi-vang-can-sach-bao-hon-lap-suong-banh-que-185250423215339019.htm