Cestování přes hory a řeky: „Hory se potápějí do vody, voda přetéká do oblaků“

Po příjezdu do severovýchodní oblasti naší země se cestovatelé zastaví před úchvatnou scenérií naší krásné krajiny, prodchnuti emocemi z zaznamenávání vlastních dojmů ze zálivu Ha Long a řeky Do Son a zároveň vyjádří nostalgii za slavnou historií svých předků na řece Bach Dang.

"Zelené hory zahalené v mlze, žluté padající vody"

Zátoka Ha Long, která se nachází na severovýchodě Vietnamu, je od starověku považována za velkolepý přírodní div. Během své návštěvy zálivu zanechal básník Tran Tuan Khai (1895-1983) svůj dojem v básni „Společně s přáteli v zálivu Ha Long “. Sledoval loď, jak pluje zálivem, a přírodní scenérie a pocity národa byly vyjádřeny ve verších: „Zelené hory, mizející mlha, padající zlatavá voda. / Vzdálené světlo nese volání rybářů. / Několik malých plachet se vznáší proti větru, / Hory a řeky žijí živou činností, čí jsou to lodě?“ Později, v roce 1937, napsal Tran Huu Tu ze Saigonu „Cestovní deník Hai Long “, který považoval za osmý div světa . V této zátoce s 1969 ostrovy autor navštívil mnoho slavných historických i současných památek.

Dílo „Hai Long Du Ky“ od Tran Huu Tua

FOTO: ARCHIV

Pokud jde o jeskyni Dau Go, Hai Longův cestopis uvádí, že ji kdysi navštívil král Khai Dinh a pojmenoval ji Ngu The Tuong Van. Abyste do jeskyně vstoupili, musíte vystoupat téměř sto kamenných schodů. „Jeskyně je široká, rozdělená do komor, s kameny tyčícími se jako sloupy. Na stropě visí nespočet krápníků jako shluky.“ Vstup do jeskyně je jako vstup do nebeské říše: „U Zelené brány je jeskyně Tuong Van, / Ve srovnání s jinými jeskyněmi je zcela jiná. / Uprostřed oblohy otevírá svá ústa, / Polyká osm větrů a pět mraků. / Mění barvy podle stínu oblohy, / Je to skutečně ráj?“ Přírodní zázrak a krápníky tvořící přírodní tvary uchvátily srdce a přiměly A Nam Tran Tuan Khai pokračovat v poetickém proudu chvály: „Kde je zelená tečkovaná, kde je červená namalovaná, / Tisíc tvarů, nespočet tvarů, štětec stvoření. / Brána je mírně pootevřená, sluneční stín obklopuje brokátové zdi, / Je to skutečně zlatý svět?“

Návštěva hory Bai Tho, kterou Tran Huu Tu nazýval horou De Tho, zachovává básně vytesané do skalních stěn králi a úředníky, kteří přišli obdivovat scenérii, včetně básní krále Le Thanh Tonga z roku Mau Ty (1468), pána Trinha Cuonga z roku Ky Dau (1729) a guvernéra Quang Yen Nguyen Cana z roku Canh Tuat (1910)... Chvála pána Trinha na toto malebné místo stále přetrvává: „Moře je rozlehlé a nekonečné, voda stoupá vysoko, / Hory se ponořují do vody, voda přetéká přes mraky. / Jak dovedně ruka stvoření vybudovala / Místo božské krásy.“

"Jak silný je mořský vánek u Do Son!"

Během své první cesty do severního Vietnamu zaznamenal Truong Vinh Ky své dojmy ve své knize „ Cesta do severního Vietnamu v roce prasete (1876)“ . Při této příležitosti byl úředníky pozván, aby oslavil lunární Nový rok v Hai Phongu. Vychutnával si jídlo a pití, které chválil jako vynikající, spolu s hudbou , „jedl, pil a povídal si celou noc i den. Vysocí úředníci zařídili divadlo na tři jídla denně, sledování tradiční opery, dokud jsme se nenajedli, a poté sledování lidové opery.“

Ostrůvek bojovného kohouta v zátoce Ha Long

FOTO: TRAN DINH BA

Když autor Gia An navštívil řeku Bach Dang, složil báseň „Přechod řeky Bach Dang“ (Ženské noviny č. 12, 18. července 1929), která evokuje a připomíná vítězství Hung Dao Dai Vuonga za dynastie Tran proti armádě Yuan v Bach Dang: „Když se dívám na krajinu, vzpomínám si na osobu, / Krajina zůstává stejná, ale osoba je jiná než dříve. / Vítr vane, víří a evokuje: / Volá armádu přímo na bojiště. / Podél řeky jsou hory, přes průsmyk jsou průsmyky. / Nahromaděné jako roztroušené kosti vojáků Yuan.“

Trần Hữu Tư, stojící před rozlehlou a úchvatnou rozlohou řeky Bạch Đằng, byl hluboce dojat slavnou minulostí národa. Představoval si obraz dřevěného pole s kůly, kde Ngô Quyền rozhodně porazil armádu jižních Hanů a kde Trần Hưng Đạo dobyl Ô Mã Nhi, a vzpomínal na úsilí svých předků při budování a obraně národa. „I dnes, když překračujeme řeku Bạch Đằng, vidíme jen burácející vlny, rozlehlou rozlohu nebe a vody; proměnlivost života se v průběhu generací měnila, ale ti, kterým záleží na vlasti, si pamatují verš: ‚Řeka Bạch Đằng je od pradávna zbarvena do ruda krví‘, si stále představují, jak vidí Trần Hưng Đạo a krále Ngô Quyềna, jak na řece Bạch Đằng předvádějí svou moc,“ zaznamenává cestopis Hải Longa .

Pláž Do Son

FOTO: KNIHA SOUVENIR DE DO SON (1903)

Také v Hai Longově cestopise se cestovní deník zastavuje na pláži Do Son: „Rozhodli jsme se jít si zaplavat do Do Son. Když jsme dorazili, všichni se šli koupat, ale já, protože foukal tak chladný vítr, jsem se plaváním neobtěžoval. Když jsem hledal místo k sezení a užívání si vánku, převozník ukázal na skálu, kde král Thanh Thai sedával a užíval si vánku. Když jsem se posadil, vzpomněl jsem si na vládu krále Thanh Thaie a připadalo mi to jako sen.“ Inspirován touto scénou byla složena báseň ve stylu dynastie Tang „Do Son Vang“ (Van Vong) s verši : „Moře je odlehlé místo, daleko od pouště, / Jak silný je mořský vánek z Do Son! / Při pohledu ze severu je viditelná rozlehlá hranice. / Při pohledu z jihu jsou hory a mraky vysoké.“ Nguyen Can Mong (1880–1954) po svém příjezdu ztvárnil malebnou krajinu severovýchodní části země svými básnickými verši : „Moře a nebe jsou široké jako oko, / Na okraji útesu ranní víno odráží čisté srdce. / Borovice šustí kolem křesla uprostřed vln, / Plachty se vznášejí na moři, skryté mezi mraky“ ve své básni „Ranní výlet do Do Son“ . (pokračování bude)

Zdroj: https://thanhnien.vn/du-son-ngoan-thuy-nui-chim-xuong-nuoc-nuoc-tran-may-185260504215428849.htm