Zpřístupnění gramotnosti studentům v horských oblastech - Cesta spojení a blízkosti.

(Noviny Dan Tri) - Učitelé denně usilují o to, aby žáci z etnických menšin a žáci z horských oblastí získali gramotnost a znalosti prostřednictvím vytrvalosti a obětavosti.

Učebna je místem, kde začíná budování pouta.

V mnoha školách v horských oblastech, jako jsou Ha Giang , Lao Cai, Lai Chau a Dien Bien, používají žáci nastupující do první třídy převážně své mateřské jazyky, jako jsou jazyky Hmong, Dao a thajština. Výuka vietnamštiny se proto stává cestou vyžadující trpělivost, odhodlání a úzkou podporu.

Pro mnoho žáků prvních tříd v horských oblastech není prioritou výuka gramotnosti, ale spíše seznámení, povídání si a budování vztahů. (Foto: Poskytl respondent).

Paní Nhè Thị Phượng, učitelka ve škole Po Qua v obci Niêm Tòng, okres Mèo Vạc, provincie Hà Giang, se podělila: „První důležitou věcí není učit gramotnosti, ale seznámit se, povídat si a vytvořit si pocit blízkosti. Teprve pak děti postupně přijmou vietnamštinu jako důvěrně známou součást svého života.“

Vyprávěla příběh mladé studentky jménem Thò Mí Mí, na kterou si obzvlášť dobře vzpomínala z jejích začátků jako učitelky: „Mí neuměla spisovnou vietnamštinu a ani její rodiče nemluvili vietnamsky. Učit ji bylo zároveň výzvou i motivací. Každý den, když jsem ji viděla učit se o jedno nové slovo víc, mě to těšilo, jako bych získala víc síly.“

Aby se studenti mohli efektivněji učit vietnamštinu, mnoho učitelů ve školách v horských oblastech zavedlo flexibilní a vizuální výukové metody. Místo pouhého používání učebnic berou učitelé děti na školní dvůr, ukazují na skutečné předměty, používají obrázky, videa a hry – to vše s cílem vytvořit přátelskou a přirozenou vzdělávací atmosféru.

Paní Phuong řekla: „Někdy, když učím o kuřatech, nejen přednáším, ale také nechám studenty vidět skutečné kuře, slyšet jeho zvuky a popsat ho. Studenti si rychleji pamatují, hlouběji chápou význam a postupně si získávají větší jistotu v mluvení vietnamsky.“

Lekce vietnamštiny pro žáky první třídy ve škole v odlehlé horské oblasti (Snímek obrazovky z TikTok NV).

Kromě toho se učitelé učí i etnické jazyky studentů, aby usnadnili komunikaci a poskytli jim lepší podporu. Dvojjazyčná metoda výuky – kombinace mateřského jazyka a vietnamštiny – nejen pomáhá studentům snáze porozumět lekcím, ale také vytváří pocit obeznámenosti s jejich vlastní kulturou.

Ve škole, kde paní Phuong pracuje, dostávají studenti každý týden jednu hodinu vietnamštiny navíc. Kromě toho v dalších předmětech, jako je matematika nebo společenské vědy, učitelé flexibilně vysvětlují znalosti v jejich rodném jazyce, aby jim pomohli lépe porozumět.

„Například když učím počítání, nejdříve počítám v hmongštině a pak přejdu do vietnamštiny, aby děti daný koncept pochopily. Tato metoda jim pomáhá snáze si ho zapamatovat,“ sdělila paní Phuong.

Rodina a komunita spolupracují.

Nejen školy, ale i rodiny a komunity hrají klíčovou roli v pomoci studentům z etnických menšin překonat jazykové bariéry. Mnoho rodičů, i těch, kteří neovládají plynně vietnamštinu, se vždy snaží své děti podporovat po svém.

Ve škole v Muong Khuong ( Lao Cai ) paní Ha, která se zúčastnila mnoha dobrovolnických výletů do vysočiny, vyprávěla příběh matky Giang Thi Pao, žákyně první třídy: „Neumí číst ani mluvit spisovnou vietnamštinou, ale každý den své dítě včas přivádí do školy. Doma dítě požádá, aby zopakovalo nová slova, která se naučilo. Pokud dítě nerozumí, usměje se a povzbudivě přikývne. Holčička se postupně stala mnohem sebevědomější.“

Paní Ha a její studenti ve škole v horské oblasti (Foto: Poskytl/a respondent/ka).

V některých lokalitách organizace, jako jsou ženské sdružení a mládežnické svazy, také pořádají večerní kurzy dobrovolníků, které pomáhají studentům procvičovat si poslech a mluvení vietnamsky. Ačkoli se jedná o jednoduché kurzy bez tabulí a kříd, poskytují prostor, kde si studenti mohou procvičovat, aniž by se museli bát chyb.

Kromě toho na mnoha místech dostávají studenti v horských oblastech podporu od škol a komunit prostřednictvím praktických darů, jako je oblečení, boty a základní potřeby. Tyto jednoduché věci přispívají k vytváření tepla a povzbuzení a pomáhají jim být vytrvalejší na jejich náročné cestě do školy.

Vzdělání je cesta trpělivosti a sdílení.

Podle mnoha odborníků na vzdělávání, včetně výzkumníků z University of Education - Thai Nguyen University a Vietnamského institutu pedagogických věd, zůstává jazyková bariéra jednou z největších výzev pro studenty z etnických menšin.

Posílení dvojjazyčného vzdělávání a zároveň budování přátelského vzdělávacího prostředí, které respektuje kulturní a jazykové rozdíly, jsou proto klíčovými řešeními, která pomohou studentům tyto bariéry překonat.

Paní Ha se podělila: „Každá cesta do škol v horách mi ukazuje, že učitelé zde nejen učí, ale také inspirují, budují sebevědomí a otevírají těmto malým dětem dveře do širšího světa. Doufám jen, že jednoho dne pro ně učení se vietnamštiny už nebude překážkou.“

Díky podpoře učitelů, sdílení rodinných znalostí a odhodlání samotných studentů již jazyk nebude překážkou. Vietnamština pro ně každý den ve třídě nebude cizí, ale stane se společníkem, který jim pomůže přiblížit se k psanému slovu a novým znalostem, které je čekají.

Mai Phuong

Zdroj: https://dantri.com.vn/giao-duc/dua-con-chu-toi-hoc-sinh-vung-cao-hanh-trinh-cua-gan-ket-va-gan-gui-20250520112027794.htm