Nepodceňujte důležitost psaní dětské literatury.

V souladu s obecným trendem vývoje života rostou i duchovní potřeby dětí. Dětská literatura však již tak nevzkvétá jako dříve a je dokonce považována za „zapomenuté území“. Reportér novin Quang Tri nedávno provedl rozhovor s básníkem Nguyen Huu Quyem, předsedou pobočky Vietnamské asociace spisovatelů v provincii Quang Tri.

- Nejprve bych rád poděkoval básníkovi Nguyen Huu Quyovi za přijetí pozvání k rozhovoru od Quang Tri Newspaper. V poslední době se o něm mnoho čtenářů zmiňuje kvůli jeho básním a esejům psaným pro děti. Zejména nedávno vydal sbírku esejů s názvem „Šeptající písek“, která je považována za velmi prospěšný zdroj intelektuální výživy pro mladé čtenáře. Mohl by se básník prosím podělit s čtenáři Quang Tri Newspaper o tuto sbírku esejů?

- Kniha „Šepot písku“ je sbírka 19 esejů, které jsem napsala a kterou vydalo a distribuovalo nakladatelství Kim Dong.

Tato kniha je především o mém nevinném a bezstarostném dětství. Stejně jako u mých vrstevníků, i mé dětství zahrnovalo válečné i mírové období, plné nezapomenutelných vzpomínek, radostných i smutných. Tyto vzpomínky přirozeně a hluboce prostupovaly mým psaním a odrážely mou hlubokou lásku k vlasti, rodině a životu. Netoužil jsem psát o velkolepých, závažných věcech, ale místo toho jsem své emoce vkládal do těch nejniternějších a nejznámějších aspektů: „Vesnický písek“; „Jižní vítr minulých let“; „Kout měsíce v mém rodném městě“; „Starý dům a moje dětská „manželka““... Zahrnuje také okamžik, kdy mi při prvním pokusu o napsání písmene O, které se nepodobalo slepičímu vejci, padaly slzy („Pláč kvůli písmenu O“). Sbírka esejů také živě zobrazuje příběhy a hry z mého dětství, jako například „Pod sochou Krista“; „Můj projekční tým“; „Kluci nemohou nevědět, jak hrát fotbal“; „Děti mají tolik zajímavých příběhů“; „Setkání s duchem při koupání“...

Nepodceňujte důležitost psaní dětské literatury.

Sbírky recenzí dětské poezie básnířky Nguyen Huu Quy, vydané a distribuované nakladatelstvím Kim Dong - Foto: TL

To je nádech dětského sentimentu vyjádřený skrze esej „Vzpomínka na Teta“. A samozřejmě v knize „Šeptající písky“ jsem si nemohla pomoct a nezmínila jsem nejbližší lidi v mé rodině skrze „Babičku a sestru“; „Otce a matku“... Kromě krásných vzpomínek kniha obsahuje i smutné příběhy, jako je příběh o mé matce zabité americkými kazetovými bombami („Noc války“) a velmi krátký život mé mladší sestry („Ha“). Kromě toho jsem do knihy zahrnula několik esejů z mé dospělosti, napsaných o mé učitelce („Dárek pro učitele“), o mé dceři („Svátek středu podzimu pryč od mé dcery“; „Dcera a kočka“)...

- Co vás motivovalo k vytvoření této sbírky esejů?

- Pro mě minulost nikdy nezmizí z přítomnosti. Vzpomínky ve mně vždy zůstávají s nesmazatelnou krásou. Dalo by se říci, že jsou součástí mé životní energie. Proto si chci uchovat vzpomínky z dětství. Chci také vyprávět svým dětem a vnoučatům, stejně jako dalším mladým čtenářům, o uplynulých letech. Doufám, že mé texty přispějí k pěstování lásky k životu, lásky k lidem a lásky k přírodě v nich.

- Chápeme, že kromě sbírky esejů „Šeptající písky“ máte mnoho dalších básnických a prozaických děl pro děti, včetně některých, které byly zařazeny do učebnic. Mohl byste se s námi podělit o nějaké postřehy o těchto „duchovních dětech“, které jste pro mladé čtenáře vytvořil?

- Vlastně už nějakou dobu píšu pro děti. Předtím jsem získal ocenění od nakladatelství Kim Dong za rukopis básnické sbírky „Fotbalový tým Ram Hamleta“. S touto sbírkou jsem také získal ocenění v dětské literární soutěži pořádané Vietnamskou asociací spisovatelů ve spolupráci s Výborem pro ochranu a péči o děti a UNICEF ve Vietnamu. Nakladatelství Kim Dong mi vydalo tři dětské básnické sbírky: „Vůně lesa na opuštěném kopci“ (24 168 výtisků), „V matčině ukolébavce“ (24 184 výtisků) a „Kdybychom měli zázrak“ (15 824 výtisků). Nedávno jsem také dokončil rukopis pro dětskou literární soutěž nakladatelství Kim Dong se sbírkou básní „Najednou se stát superhrdinou“. Jsem velmi rád, že moje báseň „Letní vzrušení“ byla vybrána do učebnice vietnamštiny pro 4. ročník, která je součástí série „Tvůrčí horizonty“. Ty malé úspěchy mi přinesly velkou radost, radost z psaní pro děti.

- Na základě vlastních zkušeností, s jakými obtížemi jste se setkal/a při psaní pro děti?

Psaní pro děti není vůbec snadné. Ti, kdo si myslí, že psát pro děti je snazší než psát pro dospělé, se mýlí. V první řadě psaní pro děti vyžaduje jejich skutečné pochopení. Aby spisovatel mohl psát efektivně, musí jim být skutečně blízko, ne-li zcela ponořen do světa dětství. Děti jsou nevinné a čisté, ne naivní ani hloupé. Neměli bychom podceňovat porozumění dnešních dětí. Díla psaná pro děti vyžadují nesmírnou kreativitu. Myslím, že pokud psaní není originální nebo svěží, mladé čtenáře rozhodně nezaujme. Každý spisovatel, který chce pro děti tvořit dobrá díla, toho musí dosáhnout. Ve skutečnosti jsou děti často „vybíravější“ než dospělí. Totéž platí pro „duchovní výživu“; musíme vynaložit dostatek úsilí, abychom je uspokojili. To je pro spisovatele pro děti obtíž. To je také jeden z důvodů, proč se mnoho spisovatelů a básníků nevěnuje výhradně psaní pro děti. V poslední době máme pocit, že dětská literatura je jako „zapomenutá země“.

Co bychom tedy podle básníka měli dělat pro to, abychom tuto „zapomenutou zemi“ obdělávali?

- Často si říkáme: „Dejme dětem to nejlepší.“ Proto bychom i v literatuře měli dětem věnovat to nejlepší. Každý dobrý text, každá dobrá báseň je pro ně velmi prospěšná. Jsou básně, které jsem se naučil před více než půl stoletím a které mi stále jasně září v duši. Proto si myslím, že bychom nikdy neměli podceňovat důležitost tvorby literatury pro děti. Do dětské literatury musíme vhodně investovat, od autorského týmu, přes vydavatelský systém, systém autorských honorářů až po ocenění... Předpokladem je, aby společnost uznala skutečný význam dětské literatury, aby měla správnou strategii rozvoje, která přinese skvělé výsledky. Kromě toho nemůžeme ignorovat koordinaci mezi společností, školami a rodinami při vytváření vášně pro čtení u malých dětí. To je také výzva vzhledem k klesajícímu trendu čtenářské kultury v naší zemi.

Věřím, že musíme děti vrátit ke knihám, včetně elektronických knih. Dobré, krásně navržené knihy budou neocenitelnými společníky v dětství. To je nepochybně štěstí spisovatelů, kteří se věnují psaní pro děti.

Komentář (0)