Poslouchej zvuk džungle

Pro komunikaci s Jangy (duchy) a oznamování událostí komunitě lidé používali zvuk bronzových gongů (kung ťing).

Lidé věří, že všechny věci mají duši, takže existuje mnoho jangů, které ovládají lidský život. Modlitby se proto konají nepřetržitě podle lunárního kalendáře, životního cyklu a společenských vztahů. Aby si lidé informace zpestřili, postupně si navzájem stanovili pravidla: k modlitbě k tomuto jangu používají tento zvuk, k přizvání onoho jangu hrají jiný zvuk a rytmus... Vznikly desítky gongových písní. Lidé z blízka i zdaleka, poslouchajíc zvuk gongů, věděli, jaké šťastné nebo smutné události se stanou.

Gongové písně jsou rozděleny do skupin: skupiny pro pozvání bohů (Rieo Yang, drong Yang), skupiny pro ohlašování bohů komunitě (ieo wit hgum) a skupiny pro vítání hostů (Drong tue). Posloucháme také šustící vyprávění příběhů lesem, řvoucí zvuk vodopádu, pískající zvuk zpívajícího větru, supějící zvuk slunce, šumění řeky a potoka z improvizovaných gongových písní, jako je vodopád (Drai ênai), kroupy (yan pliêr), točící se větrníky (Kong Dar, Chiriria...)...

Pak z pouhého gongového souboru vznikly bambusové nástroje z lesa, které používaly zvuk gongu jako standard (hluê ching) a přidávaly tak prostředek zábavy po obřadu a po dnech produktivní práce. Zpívaly se a vyprávěly také rýmované básnické příběhy (Klei Khan) o původu Ede, o hrdinských chlapcích z Damu a krásných dívkách z H'Bia ve dne v noci. Stovky lidí s fascinací naslouchaly...

Zvuk džungle. Foto: Huu Hung

Ede patří k několika málo etnickým skupinám s nejtradičnějšími hudebními nástroji. Kromě gongů, které slouží k pozvání bohů a oznamování společenství, existují také hudební nástroje používané k vyprávění a svěřování se (ding buot, tak tar, ding tut, goc); existují hudební nástroje používané pouze k vyjádření lásky (gong, kni, bro), existují hudební nástroje používané pouze při pohřbech (ding nam, ding tut); hudební nástroje slouží jako útočné povely (ky pah)...

Kvůli neustálým obřadům a nutnosti scházet se k zábavě po obřadu a po produktivní práci měla v minulosti mládež etnických menšin ve Střední vysočině velmi vysoký umělecký talent. Rodili se s hudbou při obřadu foukání do uší, aby komunitě oznámili přítomnost živé bytosti; se zvukem gongů, které naplňovaly jejich duše a uši podle rodinného zemědělského kalendáře (čištění polí, obětování rýže do klasů, jedení nové rýže...); po každé rostoucí noze po obřadu dospělosti (svatba, stavba domu, poděkování, přání zdraví prarodičům a rodičům...). Tyto zvuky nejen rezonují, ale také se hrdě objevují mezi horami, lesy, řekami a potoky.

Přijďte do mého rodného města a poslechněte si zvuky gongů, jemné a lyrické jako zvuky gongů J'rai a Bahnar; veselé a taneční jako zvuky gongů Se Dang; silné a hrdinské jako zvuky gongů Ede. Celá „skupina zvuků“ vyrobených z mědi, bambusu, dřeva a kamene rezonuje, je podmanivá a lákavá.

Já, žena z kmene Ede, jsem fascinována už od doby, kdy jsem otci nesahala ani po pás. Byla jsem pohlcena rytmem rušného gongu J'rai, slavnostního zvuku gongu Bahnar, živého a jasného gongu Xe Dang, rychlého a mocného gongu Ede. A vždycky si budu pamatovat velké probuzení v duši, když jsem v roce 1980 uslyšela zvuk ding tut ze slámy, který mi přinesly selské ženy, aby mě přivítaly v zakouřeném, slabě osvětleném domě na kůlech v M'Drắku.

Od té doby jsem jen poslouchal. Poslouchal jsem pozvánky na festivaly, kde jsem pil vodu Bahnar (et tnok dak), jedl novou rýži Ede (hoă esei mrâo), oslavoval sklizeň rýže Jo Long (Ét dong), opouštěl hroby J'rai (Pơ Thi), děkoval Xe Dang (bêne), přál M'nongu dobré zdraví, za zvuků gongu a ponořoval se nejen do zvuků hudby, ale i do radosti komunity.

Je škoda, že z mnoha důvodů už jedinečné a krásné zvuky hudby a přírody Středohoří nejsou v komunitě tak hustě zastoupeny jako v minulosti. Mladá generace, pohlcená tolika proudy informací a životních stylů z moderního světa , již nemiluje ani nechápe zvyky a praktiky národa a téměř je opustila, aby se zaměřila na „nové věci“. To způsobilo, že nejen zvuky lidových písní a tradičních hudebních nástrojů na dlouhou dobu zmizely, některé hudební nástroje dokonce zmizely úplně. Gongy byly vylepšeny tak, aby hrály sedmitónovou hudbu Západu!

Gongy a M'nong tančí na jevišti v Kodani (Dánsko).

Naštěstí poté, co UNESCO uznalo gongy Centrální vysočiny za reprezentativní nehmotné kulturní dědictví lidstva, došlo k mnoha pozitivním změnám. Porozumění tradičním kulturám etnických skupin se zvýšilo a šířilo prostřednictvím komunikačních, propagandistických a advokačních programů... Tradiční hudba se postupně oživuje. V současné době se kromě festivalu gongu pravidelně konají i vystoupení s tradičními hudebními nástroji pro turisty, například programy s gongy v centrálních částech Centrální vysočiny...

Komunitní turismus staví domorodou kulturu, zejména zvuk hudebních nástrojů, jako lákadlo k přilákání domácích i zahraničních turistů. Nejoblíbenější a nejrozšířenější jsou kurzy hry na gong pro mladou generaci. Mnoho řemeslníků ve vesnicích dobrovolně otevírá kurzy, které vyučují nejen hru na gong, ale i mnoho dalších tradičních hudebních nástrojů. Mladí lidé se s tradiční hudbou prezentují na veřejnosti stále častěji a s jasným pocitem hrdosti a cti.

Hudba Středohoří se stále více oživuje i mimo komunitu. Radostné je, že mladší generace umí naslouchat a vážit si krásy etnických zvuků. Umí být hrdí na své tradiční kroje nejen při předvádění lidového umění, ale i na svatbách a při každodenních činnostech.

A já, který se obával ztráty a přežití kultury Středohoří, jsem cítil klid na duši, mírný tlukot srdce, když dech prostoru kultury gongu Středohoří tepal rytmem života na rudé plošině.

Komentář (0)