Z města na střechy Hoi Anu v polovině kopce.
Khanh Thuong je nejodlehlejší hornatá oblast v obci Ba Vi v Hanoji . V posledních letech toto místo zaznamenalo fascinující zpětnou migraci. Vznikla zde skupina Lang Gao, komunita vzdělaných lidí, kteří opustili shon a tlaky městského života, aby zde žili, zvolili si životní styl v souladu s přírodou a učili své děti samostatnosti. Mezi nimi je i rodina paní Nguyen Thi Thu Hang (běžně známé jako Hang Luna).
Než se Ba Vì, Hằng a její manžel přestěhovali do Khánh Thượng, žili v Hanoji stabilní život, který jim mnoho lidí závidělo: vysoký příjem, snadno dostupná vozidla a jejich děti navštěvující drahé dvojjazyčné školy. Za tímto úspěchem se však skrývala znepokojivá prázdnota.
Paní Hangová se otevřeně podělila o svou psychickou krizi před přestěhováním: „Když jsme žili ve městě, oba s manželem jsme byli od rána do večera zaneprázdněni prací, takže nám zbývalo jen velmi málo času na setkání s našimi dětmi. Žila jsem v systému s obrovskými výdaji a neustále mě obklopoval strach: strach ze ztráty zaměstnání, strach ze ztráty příjmu a tudíž nestabilního života, strach z nemoci z každodenního vystavení tolika případům rakoviny z lékařských projektů. Když jsem si uvědomila, že můj duševní stav je slabý a že jsem neustále nejistá, diskutovali jsme s manželem o tom, že zároveň dáme výpověď v práci, abychom vystoupili z naší komfortní zóny a našli prostornější životní prostředí blíže přírodě.“
Bylo to doporučení skupiny Rice Village a nedotčené oblasti Khánh Thượong, kde spřízněné duše nacházejí útěchu jedna v druhé, což vedlo její rodinu k rozhodnutí se tam po jediné návštěvě trvale přestěhovat. Od přestěhování do Khánh Thượng se její zdraví i nálada výrazně zlepšily. Z někoho s těžkou krátkozrakostí 4,5 stupně a chronickými bolestmi krku a ramen typickými pro kancelářské pracovníky jí život plný práce a zahradničení na slunci a větru Ba Vì pomohl zotavit se do bodu, kdy už brýle nepotřebuje.
Dům ve stylu Hoi An v Khanh Thuongu, při pohledu z dálky, patří rodině paní Nguyen Thi Thu Hang.
V současné době se jejich dům ve stylu Hoi An s teplými žlutými zdmi stal nedílnou součástí vesnice. Rodina se živí díky online výuce angličtiny od manželky, zatímco manžel se stará o zahradu a osobně dotváří obytný prostor. I jejich dvě dcery prošly významnými změnami, když opustily drahé soukromé školy ve městě, aby mohly navštěvovat vesnickou školu poblíž svého domova. Obě dcery se rychle přizpůsobily novému životu, přes den navštěvovaly vesnickou školu a pomáhaly rodičům se zahradničením a domácími pracemi, zatímco večer se samostatně účastnily amerického programu domácího vzdělávání .
Paní Hangová vedle zeleninové zahrady své rodiny.
Uprostřed větrem ošlehaných kopců plyne život této čtyřčlenné rodiny klidně a pokojně. Oproštěni od shonu a tlaků velkoměstského života, čas strávený v Khánh Thượng jim obnovil klid a poskytl jejich dětem plnohodnotné dětství obklopené přírodou.
Poté, co paní Hang nalezla v této zemi a mezi jejími obyvateli klid, se rozhodla odvděčit této zemi znalostmi. Ve svém domě věnovala prostorný a dobře vybavený prostor k otevření bezplatného kurzu angličtiny pro děti ve vesnici Muong.
Paní Hang provedla hloubkový výzkum amerických osnov a osobně vyvinula systematický systém výukových materiálů, počínaje nejdůležitějším základem: přesnou výslovností.
Cesta zasévání znalostí a sklizně sladkých odměn.
Přestože paní Hang absolvovala Univerzitu cizích jazyků (Vietnamská národní univerzita v Hanoji) s titulem z francouzštiny, používá angličtinu již mnoho let jako svůj hlavní pracovní nástroj. Její praktické zkušenosti s nepřetržitou prací ve vícejazyčném prostředí jí pomohly uvědomit si zásadní význam přesných metod učení od samého začátku. Důkladně zkoumala americké kurikulum a osobně vyvinula systematický systém učení, počínaje tím nejdůležitějším základem: přesnou výslovností.
Pravidelně, každé pondělí a čtvrtek odpoledne, hned po škole, se děti nadšeně volají, aby vyrazily na kopec a shromáždily se u zlatého domu paní Hangové. Třída si vždy udržuje stabilní počet 12 až 15 studentů. Největší výzvou pro tuto třídu v horách je, že tvar úst a hlas studentů jsou silně ovlivněny místním dialektem; jejich hrdla jsou ztuhlá, takže jejich výslovnost je často nezřetelná.
Prostorná učebna
Aby se tento problém vyřešil, staly se neocenitelnými pomocnicemi dvě dcery paní Hangové – děti z města se silnými základy angličtiny. Obě sestry působily jako asistentky učitele, přímo opravovaly každou chybu ve výslovnosti a tvaru úst mladším studentům a zároveň se podílely na natáčení ukázkových videoklipů k domácím úkolům. Společnost vrstevníků pomohla překlenout propast ve třídě.
Vytrvalost paní Hang Luny a jejích dvou dcer přinesla po přesně jednom roce úžasnou změnu. Váhavá a šišlání řeč minulosti nyní nahradila přesná a jasná anglická výslovnost.
Druhá dcera paní Hangové pomáhá svým mladším sourozencům s úkoly.
Cesta žákyně třetí třídy Dinh Ngoc Diep je pozoruhodný příběh. Diep vyrůstala v farmářské rodině, kde ani jeden z rodičů nemluvil anglicky, a kvůli své řečové vadě a silnému regionálnímu přízvuku chodila do školy s velkou nejistotou. Oprava výslovnosti dítěte z horské oblasti, které se nikdy nesetkalo s cizím jazykem, byl skutečně náročný úkol.
Paní Hang vzpomínala: „Učit toto dítě bylo zpočátku extrémně obtížné, protože její zvyk vyslovovat slova velmi neformálním způsobem se jen těžko měnilo. Dlouho říkala ‚škola‘. Zpočátku, kdykoli stála u tabule, si vyhrnula rukávy a pak nohavice kalhot, byla velmi nesmělá. Ale trpělivě jsem ji povzbuzovala. Diệpina matka, ačkoli neuměla anglicky, ji doma úzce podporovala a řídila se pokyny učitelky. Po šesti měsících úsilí Diệp překonala svá vlastní omezení. Nyní umí držet anglickou knihu a velmi dobře číst, s jistotou plynně mluví před třídou.“
Ngoc Diep s knihou v ruce a sebevědomým postojem stojící před třídou se podělila: „Dříve jsem bývala velmi nervózní, když jsem vstala. Díky vedení paní Hang a pomoci starších dívek s korekcí pohybů úst teď umím správně číst a už se nebojím. Chci se opravdu dobře učit.“
Klip: Studentka Dinh Ngoc Diep se představuje a sdílí své pocity z hodiny angličtiny paní Hang Luny.
Dalším neméně dojemným příběhem je příběh Dinha Van Phua, žáka druhé třídy. Phuův domov je hluboko ve vesnici, 4 kilometry od třídy paní Hang. Jeho rodina tvrdě pracuje v zemědělství, ale Phuova matka má progresivní smýšlení a chce, aby její syn získal řádné vzdělání, aby měl později možnost čelit světu. Během uplynulého školního roku, ať už slunečné nebo deštivé, kluzké dny, Phu nikdy nevynechal jedinou hodinu a vždy si udělal domácí úkoly.
Paní Hang o svém mladém studentovi dojemně hovořila: „Phu dosáhl pozoruhodného pokroku díky své tvrdé práci a odhodlání. Vzhledem k velkému nasazení jeho matky a jeho vážnosti jsem se rozhodla ho dlouhodobě učit a podporovat.“
Vzdělávací filozofie svobodné třídy.
Hloubka vzdělávacího modelu paní Hang Luny nespočívá ve slově „svobodný“, ale v disciplíně a sebeúctě. Angličtina je pro ni prvním lákadlem, které děti do třídy přitahuje. Co však chce těmto dětem z horských oblastí prostřednictvím svých lekcí vštípit, je schopnost učit se samostatně, smysl pro sebeodpovědnost a vytrvalost dotáhnout věci do konce.
Neakceptuje myšlenku, že „všechno je dovoleno, když je to zdarma“. Stanovuje přísná pravidla: pokud studenti neplní úkoly nebo poruší disciplinární požadavky, požádá je, aby přestali docházet. Paní Hangová dokonce již několik studentů vyloučila za neplnění svých závazků.
Tato filozofie obsahuje hluboké životní ponaučení, které chce předat dětem na vysočině: „Chci, abyste pochopili, že nic na tomto světě nepřichází přirozeně a zadarmo. Každý úspěch si musíte vydobýt úsilím, potem a vlastním úsilím. To, že máte podporu, neznamená, že máte právo být nedbalí ohledně své vlastní budoucnosti.“
Kromě předávání znalostí dovedně začlenila do svých hodin lekce o soběstačnosti a vzájemné podpoře. Stejně jako se komunita vesnice Lang Gao spoléhá na sebe navzájem při sklizni rýže, sázení arašídů a sběru květin, paní Hang také učí děti, jak sdílet znalosti jako krásný způsob života. Vštěpuje jim nové myšlení: být zdatný v angličtině neznamená předvádět se, ale spíše to, že angličtina je nejlepším nástrojem, klíčem k tomu, aby s jistotou vykročily ze své vesnice a získaly přístup k poznání světa.
Jak se odpolední vyučování chýlilo ke konci, děti si nadšeně štěbetaly, když scházely z kopce domů. Po roce se třída paní Hang Luny stala známou součástí vesnice. Kromě toho, že učitelka poskytovala znalosti, její vážnost a láska tiše pomáhaly dětem každý den se měnit, čímž je činily silnějšími a nezávislejšími na jejich cestě vpřed.
Zdroj: https://phunuvietnam.vn/lop-hoc-tieng-anh-0-dong-o-khanh-thuong-238260520155856382.htm
Komentář (0)