Soucit ve dnech potopy

V okamžiku přírodních katastrof, které zkoušejí lidská srdce, jsme opět svědky záře hodnoty, která se stala červenou nití napříč dějinami národa: ducha „celé listy přikrývají listy roztrhané“.

Vietnamský lid se po tisíce let umí spoléhat jeden na druhého, aby přežil. Od horských vesnic po bouřlivé pobřežní oblasti, od úrodných plání po chudé venkovské oblasti, duch solidarity a vzájemné lásky byl vždy pevným základem, kdykoli se objevily těžkosti.

Lidové podpůrné síly neúnavně pracují.

Během pouhých několika dnů poté, co se dozvěděla zpráva, že východní oblast Dak Lak se potýká se záplavami, se do zasažených oblastí vrhly dobrovolnické konvoje z celé země. Krabice s instantními nudlemi, suchým krmivem, lahvemi s pitnou vodou, pytli s oblečením, léky atd. byly shromažďovány celým srdcem.

Komunitní skupiny na sociálních sítích jsou neustále aktivní; někteří přispívají prací, někteří penězi, někteří slovy. Filantropové, bez ohledu na bohatství, věk nebo rodné město, se spojili, aby obrátili svá srdce k centru záplav v centrálním regionu.

To je vzácné a obdivuhodné gesto. Je to přirozený cit, identita vietnamského lidu. V této zemi, když je jedno místo v nesnázích, mnoho míst se o ně podělí. Když jeden člověk padne, tisíce lidí natáhnou ruce, aby pomohly. Tato síla nepramení z žádného administrativního nařízení, ale z dobrovolnictví, ze srdce a hluboké lásky krajanů.

Je však také nutné si jasně uvědomit realitu: duch „vzájemné pomoci“ neznamená, že stranické výbory a orgány na všech úrovních stojí stranou nebo se zcela spoléhají na pomoc lidu. Když dojde k přírodním katastrofám, je politický systém, od provincie přes obec až po vesnici, ústřední silou, která zajišťuje organizaci, včasnost a synchronizaci reakce a překonávání následků.

Lidé mohou přispět svými city, úsilím a srdcem; stát však musí zajistit plánování, zdroje a koordinaci, aby všechny zdroje byly využívány efektivně a šly na správná místa.

A ve skutečnosti ve východních lokalitách Dak Laku v posledních dnech neúnavně pracovaly politické a společenské organizace, místní úřady, armáda, policie atd.

V zuřící povodni se vojáci a policisté brodili vodou, aby evakuovali lidi z domu do domu. Vojáci byli promočení deštěm a naléhavě převáželi zásoby potravin.

Milice a jednotky sebeobrany byly celou noc ve službě, aby kontrolovaly klíčová místa a byly připraveny poskytnout podporu. Úředníci obcí a vesnic, i když byly jejich domy zaplavené, stále pobíhali, aby spočítali škody, hlásili situaci a naváděli lidi k evakuaci.

Spolu s tím stranické výbory na všech úrovních naléhavě nařídily zavedení nápravných opatření k zajištění bezpečnosti životů a majetku lidí.

Lidové výbory na všech úrovních aktivovaly celý systém prevence katastrof, mobilizovaly maximální prostředky a síly a koordinovaly s organizacemi činnost, aby přijímaly a distribuovaly humanitární pomoc transparentně a správným příjemcům.

Tyto činy jsou jasným důkazem ducha zodpovědnosti, péče a ochrany lidí za jakýchkoli okolností, dokonce i na frontové linii, v hluboké vodě, v nejsilnějším větru.

Cenné je, že toto zapojení není oddělené od ducha lidu, ale vzájemně se prolíná a doplňuje. Když se tyto dva zdroje setkají, síla se mnohonásobně zvětší.

Je také třeba objasnit způsob přijímání a dávání darů na charitativní cesty jednotlivců, organizací a firem z dalekých zemí, které přijíždějí k obětem povodní, často s myšlenkou, že je nutné jet na místo a předat je lidem, aby se cítili bezpečně. Kvůli nedostatku informací, neorganizovanosti, neznalosti cesty... však došlo k mnoha problémům.

Dary v rámci humanitární pomoci se dostanou ke správným lidem ve správný čas.

V současné době je Provinční výbor Vietnamské vlasti agenturou, která přijímá veškerou podporu a dary od organizací a jednotlivců a poté je přiměřeným způsobem rozděluje do lokalit.

Místní úřady a společenské organizace nadále organizují, přidělují a dávají dary na správná místa a lidem, aby je lidé mohli obdržet rychle, včas a co nejsmysluplněji...

„Silní pomáhají slabým“ je morální princip, ale vyžaduje také vědecký a striktní přístup k organizaci systému místní samosprávy.

Spontánní pomoc bez koordinace může snadno vést k duplicitě, plýtvání nebo opomenutí domácností v odlehlých oblastech. Vláda je mostem, který promění srdce milionů lidí ve zdroje ve správný čas, na správném místě a podle potřeb.

Nebo mohou dárci dary doručit sami, ale musí informovat místní úřady, aby získaly informační podporu, dopravily je na nejnaléhavější místa a zároveň vyslaly podpůrné síly, které jim pomohou s cestou a zajistí, aby byly dary doručeny bezpečně, na správné místo a správným lidem.

Když katastrofa pomine, odpovědnost politického systému se stane ještě větší. Je to odpovědnost za obnovu výroby, opravu infrastruktury a podporu lidí v obnově jejich životů.

Jde o práce, které vyžadují dlouhodobé plánování, pečlivé řízení a strategickou vizi, což jsou věci, které dobrovolnictví, ačkoli je cenné, nemůže nahradit.

Když se v této době díváme na oblast postiženou záplavami, vidíme obraz mnoha barev: Je tam ztráta, je tam bolest, ale také je to plné lidskosti, plné silných pout, jejichž plnou hodnotu můžeme vidět jen v těžkostech.

Přírodní katastrofy mohou smést domy a úrodu, ale nic nemůže smést krásné tradice vietnamského lidu, tradici pomoci a sdílení.

Zdroj: https://baodaklak.vn/thoi-su/khac-phuc-hau-qua-mua-lu/202511/nghia-dong-bao-giua-nhung-ngay-mua-lu-2aa17dd/