Květiny a listy soupeří o to, aby předvedly své barvy a vítaly nové jaro - Ilustrační foto: HOAI PHUONG
Můj dům byl postaven na vrcholu kráteru po bombě, který byl po válce zasypán. Moje matka říkala, že kráter byl obrovský. Nahromadil se tam veškerý odpad z města, kde jsem tolik let žil, a zdálo se, že ho nikdy úplně nezaplní.
Když otec pokládal základy, musel zatlouct spoustu bambusových kůlů a naložit téměř dvacet kamionů suti, než se cítil alespoň trochu bezpečně. Veškeré úsilí a peníze, které rodiče do základů vložili, ale na oplátku byl dům maličký.
Protože moje matka chtěla být blízko mých prarodičů z matčiny strany, mému otci nevadilo, že s nimi bude žít jako s tchánem, a nevadilo mu ani to dodatečné úsilí. To ukazuje, že i když je pouto náklonnosti tenké, je dostatečně silné, aby lidi ukotvilo v jejich vlastních touhách.
I tehdy by bylo mnohem jednodušší si prostě koupit pozemek jinde a postavit dům. Z jiného úhlu pohledu je dům postavený na „stopách války“ také způsobem, jak lidé mohou projevit svou silnou odolnost.
Každý den bral můj otec matku na svém vratkém kole a oni se potulovali od jednoho stánku pouličního prodejce k druhému. Nejdříve to byl hrnec grilovaného masa a později jsem se k nim přidal. Dětství jsem strávil na sedadle kola, na širokých, prašných ulicích, pokrytých výfukovými plyny a prachem z vozovky.
Ten maličký domek připomínající holubí hnízdo byl vyvrcholením let, kdy moji rodiče prodávali zboží od dveří ke dveřím. Byl tak malý, že ze dvora bylo vidět každý kout domu, včetně ložnic.
Vnější zdi byly drsné, s několika narychlo nakreslenými vodorovnými a svislými čarami. Podlaha byla z hladkého, leštěného cementu, na dotek chladná a kluzká. Hlavní dveře byly z hrubého, neleštěného dřeva. Otec k bočním dveřím dočasně přivázal prkno, jen tolik, aby poskytovalo stín před sluncem a deštěm. Přesto to bylo dokonalé útočiště pro hejno vrabců.
Dřevěné prkno má kulatý otvor tak akorát velký, aby jím vrabci mohli prolézt. Každý den pilně nosí slámu na stavbu hnízd, štěbetají a přinášejí potravu. Za jarního rána se zlatavé sluneční světlo jemně šíří a ptačí matka rozprostírá křídla, aby hlídala svá mláďata, která se učí létat. Klid není daleko, hned pod okapem domu.
Tu první noc, co spala v tom domě, se moje matka převalovala a nemohla usnout. Pryč byl zápach suché slámy smíchané s hlínou omítnutou na zdech. Pryč byly zvuky krys shánějících potravu a hrabajících si nory v hliněné podlaze. Teplá vůně vápnem natřených zdí, pocit bezpečného úkrytu, prostupoval její spánek a zanechával ji neklidnou a touhou. Malý, okouzlující dům, jako holubí hnízdo – sen z jejích dnů, kdy prodávala zboží na ulici – se nyní splnil.
Známé druhy sladkostí a bonbónů během Tetu (lunárního Nového roku) - Ilustrační foto: HOAI PHUONG
V roce 1991 v mém rodném městě stále nebyla elektřina. Blikající olejová lampa osvětlovala naše jednoduchá jídla, přesto si moji rodiče mysleli, že jsou nejbohatšími lidmi na světě. Moje matka v tom novém domě porodila další dítě. Dům byl plný zvuků houpání se houpací sítě a smíchu a pláče malých dětí.
S mými sestrami jsme pokojně vyrůstaly v tom holubníku, obklopené vrabci. Pokojně jsme trávily slunečné dny i deštivé noci. Zabalené v dekách, poslouchající déšť padající na verandu, se nám ty roky zdály, jako by v životě nikdy nebyly bouře…
Můj otec zemřel v předvečer Tetu (lunárního Nového roku). Nepršelo, ale v mém srdci zuřila bouře, která trvá dodnes. Tlumené světlo olejové lampy na oltáři vrhá slabou záři a osvětluje tlumené vzlyky mé matky a schoulené postavy jejího malého dítěte. Zvuky nočního deště doprovázejí tento hluboký smutek.
Dvacet let po smrti našeho otce, ve stínu holubího hnízda, se moje matka neúnavně snažila vychovat mě a mou sestru. Pak se nám jedno po druhém narodily děti. Dům zůstal přesně takový, jaký byl, když jsme byli děti. Starý, mechem porostlý dům ve vesnici byl nahrazen několikapatrovou vilou. Malý, okouzlující dům se týčil vedle starého sapodilového stromu.
Dnes odpoledne, když se vracím k matce, do svého starého domova, cítím klid a mír, jako v dětství. Nepotřebuji být nikým jiným, nemusím nic dělat, jen potřebuji být dítětem svých rodičů. Člověk má koneckonců nespočet míst, kam může jít, ale vrátit se může jen na jedno: domů. My, jako vrabci, jsme kdysi toužili roztáhnout křídla a letět vysoko v rozlehlé obloze. Dnes toužíme po tomto pocitu klidu, po návratu domů.
Dětství skončilo; nemůžeme zůstat malí navždy. Ale vím, že na nás máma vždycky čeká pod okapem našeho domu ve tvaru holubího hnízda.
Zveme čtenáře k účasti v literární soutěži.
Teplý jarní den
Jako speciální dárek k lunárnímu Novému roku noviny Tuoi Tre ve spolupráci s cementárnou INSEE i nadále zvou čtenáře k účasti v literární soutěži „Jarní domov“, kde se mohou podělit o svůj domov – své útulné a teplé útočiště, jeho prvky a nezapomenutelné vzpomínky.
Dům, kde jste se narodili a vyrůstali vy, vaši prarodiče, rodiče a vy; dům, který jste si sami postavili; dům, kde jste oslavili svůj první Tet (lunární Nový rok) se svou malou rodinou... to vše můžete do soutěže zaslat a představit čtenářům z celé země.
Článek „Teplý jarní domov“ nesmí být dříve přihlášen do žádné literární soutěže ani publikován v médiích či na sociálních sítích. Autor je zodpovědný za autorská práva, organizační výbor má právo na úpravy a autor obdrží autorský honorář, pokud bude článek vybrán k publikaci v nakladatelství Tuoi Tre .
Soutěž se bude konat od 1. prosince 2025 do 15. ledna 2026 a zúčastnit se jí mohou všichni Vietnamci bez ohledu na věk či povolání.
Článek „Teplý domov jarního dne “ ve vietnamštině by měl mít maximálně 1 000 slov. Doporučuje se zařazení fotografií a videí (fotografie a videa převzatá ze sociálních médií bez autorských práv nebudou akceptována). Příspěvky budou přijímány pouze e-mailem; poštou nebude možné zaslat příspěvky, aby se předešlo jejich ztrátě.
Přihlášky zasílejte na e-mailovou adresu maiamngayxuan@tuoitre.com.vn.
Autoři musí uvést svou adresu, telefonní číslo, e-mailovou adresu, číslo bankovního účtu a občanské číslo, aby je organizátoři mohli kontaktovat a zaslat jim autorské honoráře nebo ceny.
Zaměstnanci novin Tuoi Tre a jejich rodinní příslušníci se mohou zúčastnit literární soutěže „Teplý domov na jaře“ , ale nebudou posuzováni v soutěži o ceny. Rozhodnutí organizačního výboru je konečné.
Slavnostní předávání cen Jarní útulky a zahájení jarní speciální edice pro mládež
Porota složená z renomovaných novinářů a kulturních osobností spolu se zástupci novin Tuoi Tre posoudí a udělí ceny na základě předběžných přihlášek.
Slavnostní předávání cen a uvedení speciálního jarního vydání Tuoi Tre se má konat na konci ledna 2026 v knižní ulici Nguyen Van Binh v Ho Či Minově Městě.
Cena:
1. cena: certifikát v hodnotě 10 milionů VND, jarní vydání Tuoi Tre ;
1. druhá cena: 7 milionů VND + certifikát, jarní vydání Tuoi Tre ;
1. třetí cena: 5 milionů VND + certifikát, jarní vydání Tuoi Tre ;
5 útěšných cen: 2 miliony VND každá + certifikát, jarní vydání Tuoi Tre .
10 cen čtenářů: 1 milion dongů za kus + certifikát, jarní vydání Tuoi Tre .
Body za hlasování se počítají na základě interakce s příspěvkem, kde 1 hvězdička = 15 bodů, 1 srdíčko = 3 body a 1 lajk = 2 body.
Zdroj: https://tuoitre.vn/ngoi-nha-hinh-to-chim-cau-20251231195147683.htm
Komentář (0)