Prostřednictvím videohovorů Le Thi Lan a její děti neustále cítí lásku svého manžela a otce, který pracuje daleko od domova.
Před šestnácti lety, když byl studentem druhého ročníku na lékařské fakultě Thanh Hoa, se Lan náhodou setkal s Thanhem prostřednictvím skupiny společných přátel. Prostřednictvím těchto setkání a rozhovorů se lépe poznali a našli hluboké pouto. Pak mezi nimi rozkvetla čistá a nevinná láska, aniž by si to uvědomovali. Po překonání mnoha překážek se v roce 2013, s pocitem, že jejich láska dozrála, a se souhlasem obou rodin se rozhodli svázat uzel vřelým a láskyplným svatebním obřadem.
Dvanáct let manželství strávil pan Thanh z velké části prací daleko od domova, někdy v jednotkách na severu, někdy na jihu, a nakonec se v roce 2021 vrátil do práce na pohraniční stráži Pu Nhi. Bez ohledu na jednotku vždy dobře vykonával své povinnosti. „Naši předkové věřili, že muž je pilířem rodiny, ale ve vojenské rodině je pilířem možná manželka. Vzhledem k povaze mé práce pohraničníka nemám možnost žít blízko domova, takže moje manželka se stará o vše v rodině, působí jako matka i otec našich dětí a také se stará o obě strany rodiny. Jsem šťastný, že mám manželku, která se se mnou vždy sdílí, chápe mě a povzbuzuje mě, abych dobře plnil své povinnosti,“ svěřil se pan Thanh.
V našem rozhovoru, kdykoli zmínila svého manžela, se Laniny oči vždy rozzářily hrdostí, láskou a sdílenými pocity. Vyprávěla o těžkostech a útrapách, kterým čelí pohraničníci, jako je její manžel a bezpočet dalších, například o tom, že nemají vždy čas vrátit se domů, když jsou jejich rodiče nebo děti nemocní a potřebují hospitalizaci, nebo když se doma odehrávají radostné či smutné události. Je to proto, že plní posvátnou povinnost pevně chránit národní suverenitu a bezpečnost hranic, bojovat proti zločinu a udržovat společenský pořádek a bezpečnost v pohraničních oblastech.
„Od chvíle, kdy jsme se do sebe zamilovali a rozhodli se být spolu, jsem se vždycky snažila co nejlépe se starat o všechno v rodině, jako je péče o rodiče, výchova našich dětí k dobrým a slušným studentům a bezpočet dalších nepojmenovaných úkolů. Snažím se dělat, co můžu; jsou věci, u kterých potřebuji péči a pomoc obou párů prarodičů při péči o malé děti, když je můj manžel na služební cestě nebo když musím pracovat v noci v nemocnici,“ svěřila se Lan.
Malá rodina majora Luu The Thanha se pokaždé, když přijde domů na návštěvu, naplní šťastným smíchem.
Právě sdílení a porozumění mezi manželem a manželkou udržuje rodinu pana Thanha a paní Lan v teple a štěstí. Slova povzbuzení, sdílení a časté telefonáty také posílily pouto lásky v jejich rodině. A jako by chtěl vynahradit oběti své manželky, pokaždé, když přijde domů na dovolenou, pan Thanh neváhá dělat jakoukoli práci. Ráno tiše vstane brzy, uloží manželku a děti do postele a opatrně jde do kuchyně uvařit snídani, aby si jeho žena mohla trochu déle odpočinout. Odpoledne bere manželku a děti na návštěvu příbuzných a na některá historická místa. Láska vojáka je „zabalena“ v takových jednoduchých gestech a činech, které naplňují rodinu pana Thanha štěstím.
Lan, hrdá na práci svého manžela a vděčná za ni, stejně jako mnoho dalších manželek pohraničníků překonala emocionální těžkosti a každodenní obtíže, aby se pro svého manžela stala zdrojem emocionální podpory a povzbuzení, což mu umožnilo soustředit se na jeho práci a chránit hranice státu.
Text a fotografie: Trung Hieu
Zdroj: https://baothanhhoa.vn/thau-hieu-de-yeu-thuong-dong-day-254103.htm
Komentář (0)