Hudebník Luu Cau se ve skutečnosti jmenuje Nguyen Hoan Cau a pochází z města Soc Trang v provincii Hau Giang. Narodil se 30. listopadu 1930. K revoluci se zapojil velmi brzy. V roce 1948 byl hudebník Luu Cau převelen do rozhlasové stanice Southern Voice Radio Station, která tehdy sídlila v lese U Minh. Na veřejnost zanechal dojem s mladistvou, jednoduchou a emotivní duší prostřednictvím písní jako „Eastern Forest“, „Central Highlands Story“, „You and I“...
Koncem roku 1954, když se hudebník Luu Cau přesunul na sever, studoval na Vietnamské hudební škole (nyní Vietnamská národní hudební akademie) a poté pracoval v hudebním oddělení Hlasu Vietnamu . Jeho vynikajícími písněmi z tohoto období byly: „My Hometown“, „The South Remembers Forever Your Milosti“... a píseň „Come Here with the Train Road“ napsaná o mladých dobrovolnících. Hudba hudebníka Luu Caua tíhne k hluboké lyrice s folkovými vlivy a má svůj vlastní styl.
Jako jeden z prvních vietnamských hudebníků, kteří absolvovali profesionální vzdělání na Vietnamské hudební konzervatoři, si hudebník Luu Cau vyzkoušel mnoho hudebních žánrů, jako například: písně; sbor a orchestr; skladby psané pro sólové nástroje; komponování hudby pro tanec a film. Prostřednictvím každého díla v každém žánru mohou posluchači vidět zkoumání, jako je: melodická struktura, hudební obraz... Kromě komponování hudby pracuje hudebník Luu Cau také jako redaktor, osoba zodpovědná za hudební redakci. Hudebník přispěl k tomu, že se v rádiu objevily desítky tisíc písní a hudebních skladeb, které včas odrážejí hudební život a slouží politickým úkolům strany, a zároveň zlepšují hudební estetiku posluchačů.
V roce 2001 byl hudebník Luu Cau poctěn státní cenou za literaturu a umění za díla: „Ó Jihu, jsme připraveni“, „Vrať se sem s železnicí“, „Jih bude navždy vzpomínat na tvou milost“, „Píseň hrdinské země“ a sborové dílo „Cuu Long Giang“.
Ve své skladatelské kariéře dosáhl hudebník Luu Cau vrcholu písní „Mien Nam nho mai than nguoi“ (text z básně Tran Nhat Lama), jedním z nejúspěšnějších hudebních děl o strýci Ho. Píseň „Mien Nam nho mai than nguoi“ byla vydána pouhý týden po jeho smrti (v roce 1969) a byla první písní o strýci Ho po jeho smrti, kterou nahrála a vysílala stanice Voice of Vietnam. „Mien Nam nho mai than nguoi“ se okamžitě stala nejzpívanější písní té doby.
Podle hudebníka Truong Quang Luca: „Jednoho podzimního rána roku 1969 Luu Cau následoval delegaci rádia Hlas Vietnamu na náměstí Ba Dinh, aby se rozloučil se strýcem Ho. Ve svém nekonečném zármutku se Luu Cauovi zdálo, že někde zaslechl dojemná slova strýce Ho: ‚Jih je krev vietnamské krve, tělo z vietnamského masa. Řeky mohou vyschnout, hory se mohou opotřebovat, ale tato pravda se nikdy nezmění.‘ Toto dojemné rčení se již dlouho dotýkalo hořících srdcí shromážděných Jižanů a nyní dává Luu Cauovi emoce k napsání této písně: ‚I když se hory mohou opotřebovat a řeka může vyschnout / Ó Jihu, Jihu, navždy si pamatuj svou hlubokou vděčnost? Dvě slova ‚Jih‘ jsou vždy v tvém srdci / Chybíš mi ve dne v noci bez chvilky odpočinku…‘.“
V roce 2001 se mnoho přátel zúčastnilo sekce „Milovníci hudby komentují hudbu“ v rámci hudebního pořadu Hudba na žádost posluchačů (YCTG), kde napsalo mnoho článků o písni „Jih navždy vzpomíná na milost Páně“. Kamarádka Cao Lan Huong z týmu 5, Phu Chau, Dong Hung a Thai Binh, zahájila svůj článek slovy: „Strýček Ho je ztělesněním vietnamské krásy – je lotosem lidstva“ – takto o strýci Ho napsal básník Che Lan Vien. Ano, nikdo neví, od kdy se obraz strýce Ho stal věčnou památkou v srdcích vietnamského lidu, a píseň „Jih navždy vzpomíná na milost Páně“ je myšlenkou, hlubokou vděčností lidu Jihu vůči milovanému otci národa.
Podle Cao Lan Huonga hned na začátku písně hudebník Luu Cau prohlásil: „I když hory mohou erodovat a řeky mohou vyschnout“, „Jih na vás bude vždy s vděčností vzpomínat“.
Také o písni „Jih navždy vzpomíná na laskavost strýčka Hoa“ napsal Hoa Hong Lien z An Duc, Quynh Phu, Thai Binh: „Píseň hluboké nostalgie, kde se lidé a krajina prolínají a mísí v pocitu milovaného strýčka Hoa. Zdá se, že se všechno navždy drží postavy strýčka Hoa. Ačkoli strýc Ho už tu není, splnili jsme jeho přání a z upřímného srdce mu darovali ty nejkrásnější květiny.“
Cao Lan Huong, která sdílí stejné myšlenky jako Hoa Hong Lien, ale má k tomuto skladateli své vlastní pocity, napsala: „Nemám tušení, kde se hudebník Luu Cau narodil a vyrůstal, ale jedna věc, kterou k němu cítím, je jeho upřímná a srdečná náklonnost k milovanému strýci Ho.“
Než Cao Lan Huong uzavřela svou recenzi, vyjádřila se: „Ráda bych zmínila jméno velmi dobré básně kubánského básníka Felixe Pity Rodrigueze: ‚Ho Či Min, jeho jméno je celá báseň.‘ Ano, je symbolem vietnamského lidu. Ho Či Min se stal společným jazykem našeho lidu, jak napsal básník Nguyen Dinh Thi: Náš lid mu říká strýčku / Celý jeho život patří zemi.“
Zdroj: https://vov.vn/van-hoa/am-nhac/mien-nam-nho-mai-on-nguoi-tieng-long-cua-dong-bao-mien-nam-voi-bac-post1098172.vov
Komentář (0)