Od „Jsme novináři“ k „Zářivé oči, čistá srdce“

Člověk, který shromažďuje zvuky ze skutečného života.

Než se ponoříme do uměleckého světa „Zářivé oči, čisté srdce“, nelze nezmínit „architekta“, který vdechl veršům hudební život – novináře a hudebníka Tao Khanh Hunga. Je to jedinečná osobnost současné žurnalistiky a hudby , někdo, kdo vždy dokáže spojit bystrý vhled novináře s citlivou, romantickou duší umělce.

Docent, doktor hudby Do Hong Quan, místopředseda Ústředního výboru Vietnamské vlasti - prezident Vietnamské unie literárních a uměleckých sdružení, předává ceny novináři Tao Khanh Hungovi a vítězným hudebníkům písňové soutěže „Vietnam - Kuba: Píseň solidarity a přátelství zní navždy“ u příležitosti 65. výročí navázání přátelských vztahů mezi Vietnamem a Kubou. Foto: Ha Khanh Linh

Rok 2025 znamenal další milník v jeho skladatelské kariéře. Kromě třetí ceny za píseň „Our Journalists “ (Naši novináři) získalo jeho dílo „Vietnam – Kuba: Zelené přátelství“ také čestné uznání v skladatelské soutěži k 65. výročí vietnamsko-kubánského přátelství, kterou pořádala Vietnamská asociace hudebníků a Vietnamská unie literárních a uměleckých asociací. Toto dílo bylo jednou z pěti písní vybraných k provedení na slavnostním předávání cen a také mezi 65 díly vybranými k zařazení do hudební knihy věnované straně, státu a lidu Kuby.

Pokud je „My novináři“ epickým panoramatem, shrnujícím slavné století obětování a hrdosti na žurnalistiku země, pak je „Zářivé oči, čisté srdce“ jako sebevyprávění, detailní pohled do vnitřního světa, profesní etiky a životních ideálů spisovatelů. Posun od kolektivního „my“ k sebereflexivnímu „já“ je zralým uměleckým krokem Cao Khanh Hunga, který nachází absolutní rezonanci v básni Nguyen Thien.

Závazek a „kombinovaný“ přístup definují žurnalistiku.

Na začátku písně jsou posluchači uvedeni do jemného, éterického uměleckého prostoru, který nicméně obsahuje hluboké filozofické postřehy:

„Malá radost uprostřed pomíjivosti života. Třpytivá jako kapka rosy, lnoucí na špičce stébla trávy.“

Obraz „kapiček rosy ulpívajících na stéblech trávy“ je krásnou uměleckou metaforou. Práce novináře někdy začíná velmi malými věcmi, útržky životů a obyčejnými příběhy skrytými uprostřed „pomíjivosti“ života. Přesto se za tímto pokorným zevnějškem skrývá „neviditelná síla“, schopná povzbuzovat, pohnout srdcem a motivovat lidi k úsilí o úspěch v životě.

Jako novinář specializující se na umění a kulturu na mě obzvláště zapůsobila autorova velmi racionální, ale zároveň poetická definice profese:

„Žurnalistika je součet, včasné zpravodajství přináší do života štěstí.“

Žurnalistika je kreativní definicí „doplňování“. Je to souhrn informací, událostí, vůle lidu a strany, radosti a dokonce i bolesti, kterou je třeba sdílet. „Aktuálnost“ je životní krví, výživou, která noviny udržuje naživu. Hlavním účelem tohoto doplňování však není usilovat o senzacechtivost nebo přitahovat čtenáře, ale „přinášet do života štěstí“ a vést lidi k hodnotám Pravdy, Dobra a Krásy.

Znakem zkušeného spisovatele je: „Bystré oči, čisté srdce, pronikavé pero.“

Novinář a hudebník Tao Khanh Hung, zástupce šéfredaktora Construction Newspaper (čtvrtý zleva), získal třetí cenu se svou písní „My novináři“ v literární a umělecké soutěži o žurnalistice u příležitosti 100. výročí Dne vietnamského revolučního tisku (1925–2025). Foto: Van Tuyen

V srdci básně a duši písně leží silná prohlášení o profesní etice:

„Ostré, brilantní pero, psající a mluvící pravdivě! Překonávající nespočet výzev bez stopy sobeckosti.“

Toto je konkrétní ztělesnění klasického učení generací revolučních novinářů: „Jasné oči, čisté srdce, ostré pero.“ V dnešní době informační exploze, kdy nás neustále obklopují falešné zprávy, materiální pokušení a sláva, se „psát a mluvit pravdu“ stalo výzvou na život. Novináři musí čelit tlaku veřejného mínění, tlaku negativních sil a, co je nejnebezpečnější, tlaku vlastní chamtivosti. Cao Khanh Hung použil rozhodné hudební tóny k potvrzení, že takový voják musí překonat všechny překážky a zachovat si srdce „beze stopy sobectví“ – absolutní nestrannost a čistotu.

Tento ideál byl povýšen, když se stal součástí osudu národa a revoluční cesty:

„Volba slavného povolání žurnalistiky, z celého srdce následování strany. Den revoluční žurnalistiky je příležitostí k sebereflexi.“

Pro revoluční žurnalistiku je strana vůdčím principem, ideálem. Strofa není dogmatická ani sloganská; je prezentována velmi pokorným tónem: „Je to příležitost k zamyšlení se nad sebou samým.“ Žurnalistika není jen o pohledu ven na společnost a jejím zamyšlení, ale také o pohledu do sebe sama a nápravě vlastních nedostatků.

Fráze „Neochvějné srdce... Široká vize / Čistá jako nefrit, jasná jako zrcadlo!“ se na konci básně opakuje jako dojemný refrén, slavnostní přísaha. „Srdce“ představuje morálku a soucit; „Vize“ představuje poznání a kulturní a politický vhled. Tyto dva prvky musí vždy jít ruku v ruce a odrážet se navzájem jako nefrit a zrcadlo.

Fúze dvou hudebních světů: popu, balady a rocku.

Píseň „Bright Eyes, Pure Heart“ je tak jedinečně přitažlivá díky tomu, že skladatel Tao Khanh Hung ji dovedně zasadil do dvou různých aranžmá, dvou zcela odlišných hudebních stylů: popové balady a rocku. Nejde jen o technický experiment, ale o umělecký záměr plně vykreslit dvě stránky žurnalistiky: její jemnost a empatii a její ostrost a odolnost.

Ve verzi Pop Ballad se píseň jeví jako dojemná zpověď, hluboká a procítěná melodie. Hladká melodie a pomalý rytmus balady v kombinaci s klavírem a smyčci vytvářejí romantickou a něžnou atmosféru.

Toto aranžmá dokonale doplňuje úvodní verše básně: „Malá radost... Třpytivá jako kapka rosy.“ Posluchač téměř cítí tiché kroky novináře v tiché noci, jeho hlubokou empatii k nešťastným. Melodie balady proniká do srdce a zdůrazňuje vřelost autorova nitra. Dokazuje, že za ostrými články se skrývá citlivá duše, schopná být dojata krásou a zraňována ošklivostí. V této verzi je prvek „vnitřního srdce“ oslavován naplno.

V ostrém kontrastu s jemnou baladou přináší rocková verze silný a vzrušující vír emocí. Zkreslená elektrická kytara a dunivé, mohutné jazzové bicí proměňují „Bright Eyes, Pure Heart“ ve skutečný epos.

Rocková hudba je ze své podstaty symbolem svobody, vzpoury a explozivní energie. V souvislosti s poezií Nguyen Thiena povyšuje rocková hudba bojovnost písně na vrchol. Texty jako „Překonávání nespočetných výzev“, „Uprostřed životních bouří“ a „Udržování plamene víry při životě“ se, když se zpívají na rockovém pozadí, stávají stejně silnými a rozhodnými jako přísahy složené před bitvou.

Rocková verze realisticky zobrazuje novináře, který se postaví živlům: od srdce přírodních katastrof až po nebezpečná bojiště proti korupci. Zde hrají klíčovou roli „bystré oko“ a „ostré pero“. Síla rocku spočívá v síle spravedlnosti, v hlase lidu, který boří všechny lži.

Skutečnost, že píseň může vyniknout a být přesvědčivá v obou těchto protichůdných žánrech, dokazuje Cao Khanh Hungův brilantní aranžérský talent a melodické myšlení. Vytvořil hudební „kombinaci“, která umožňuje dílu oslovit rozmanité publikum, od těch, kteří oceňují kontemplativní hudbu, až po mladé lidi, kteří se vášnivě zajímají o nekonvenční a silné styly.

Žít mezi lidmi je jako být neoddělitelný od vlastní krve a masa.

Bez ohledu na aranžmá zůstává konečným cílem hudby Cao Khanh Hunga lid. Refrén písně rezonuje posvátností a emocemi:

„Vždy žijte mezi lidmi, neoddělitelní jako maso a krev! I když cesta může být dlouhá a namáhavá, udržujte plamen víry hořící. Za mírovou zemi, hlas lidu!“

Obal alba písně „Homeland in the Ocean“, hudebního díla novináře a hudebníka Tao Khanh Hunga, vytvořeného během služební cesty na ostrovy Truong Sa (květen 2017).

Revoluční žurnalistika se rodí z lidu a musí lidu sloužit. Vztah mezi novináři a lidem je definován obrazem, který nemůže být posvátnější: „jako krev a maso, neoddělitelné“. Novináři nemohou sedět v klimatizovaných místnostech a „soudit“ život. Musí se ponořit do reality, cítit bahno a zemi, slyšet vzdechy pracujících, aby jejich články dýchaly, aby měly život.

„Hlas lidu“ – to je povinnost i čest zároveň. Když lid svěří novinářům svůj hlas, znamená to, že jim dává svou víru a naději. Udržování tohoto plamene víry navzdory nesčetným životním útrapám a bouřím je způsob, jakým opravdoví novináři potvrzují svou hodnotu a existenci.

„Zářivé oči, čisté srdce“ od novináře a hudebníka Tao Khanh Hunga není jen motivační hudební skladba. Z pohledu člověka pracujícího v oblasti kultury a umění ji považuji za umělecké dílo s hlubokou myšlenkou a vysokou estetickou hodnotou.

Bezproblémové propojení bohatě narativní poezie Nguyen Thiena a bystrého a mnohostranného hudebního vnímání Tao Khanh Hunga vytvořilo nadčasovou píseň. Toto dílo je nejen krásným zakončením ceny „Naši novináři“ , ale bude také sloužit jako duchovní společník a cenná připomínka pro generace novinářů dneška i zítřka: Vždy si zachovejte čistou a zářivou duši a jasné, bystré oči tváří v tvář životním bouřím.