Most Ham Rong, řeka Ma - Píseň, která jde s věkem

Prostřednictvím války proti americkým útočníkům země a obyvatelé Ham Rongu ještě jasněji září svou nezdolnou hrdinskou tradicí a stávají se kulturním symbolem typickým pro tento region, obohacujícím národní identitu. V naší zemi existuje jen málo mostů, které jsou v poezii zmiňovány tolik jako most Ham Rong: „Řeko Ma, oba břehy objímají stín hor, hora Ngoc, Dračí hora zelená na obzoru“ (Most přes řeku Ma) od hudebníka Le Xuan Tho. V rámci tohoto článku bych rád zmínil báseň „Most války“ od autora Minh Toa.

Most Ham Rong, řeka Ma - Píseň, která jde s věkem Most Ham Rong - řeka Ma. Foto: PV

3. a 4. dubna 1965 se Ham Rong zapsal do hrdinských dějin národa. Řeka Ma a Ham Rong jsou spojeny s mnoha zázračnými příběhy a legendami. Vojáci a obyvatelé Ham Rongu sestřelili mnoho letadel nazývaných „hromoví bohové“, „duchové“, „nebeští nepřátelé“. Američtí útočníci chtěli, abychom se „vrátili do doby kamenné“, vybrali si Ham Rong jako „ideální úkryt“, ale jejich ambice byly pohřbeny v řece Ma.

Při opětovném čtení básně „Most vítězství“, abychom si každý z nás znovu prožili důstojnost naší armády a lidu v hrdinském období dějin naší vlasti, se nám obraz vlasti Thanh jeví jako prostý a skutečný, jako majestátní a vznešená melodie.

Na začátku básně napsal: „Most / Spojující sever a jih / Neochvějný a věrný / Válka je milníkem času / Zuřivé kulky a bomby / Řeka Ma - Ham Rong / Not Truong Son / Hory a kopce / Jen řeka se celým srdcem vrací k moři“.

Úspora slov, tajné myšlenky, pouze sugestivní, ale ne vášnivě nabízené jako mnoho jiných básní, které napsal předtím. Báseň „Most vítězství“ toto hledání odhalila a měla určitý úspěch.

Možná, že Ham Rong zkrášluje duši poezie, obohacuje duchovní život literátů a spisovatelů. A zázračná vitalita nesmrtelného mostu vzrušuje srdce celého lidstva. Přes bouře bomb a kulek stále stojí most Ham Rong, pokojně se odráží na čisté řece Ma, zdobí tisíciletou majestátnost Dračí hory, řeky Ma a hrdinské, hučící verše: „Jen řeka se celým srdcem vrací k moři / A vojska / mířící přímo na jih / Pochodující píseň vlasti v srdci.“

Poezie je umění používat jazyk a rytmus k vyjádření pocitů. Když se vrátím k prvním veršům, mám pocit, jako by se v náhlé bolesti vynořily nevědomé verše: „Most / spojující dva konce Jihu a Severu / Neochvějný a neochvějný / Zuřivě snášející kulky a bomby / Řeka Ma Ham Rong / Není Truong Son / Hory a kopce / Jen řeka se celým srdcem vrací k moři / A vojska / mířící přímo na jih / Pochodující píseň vlasti v srdci.“

Díky tak jednoduchému a čistému básnickému stylu psaní a použití slov se jeho básně stávají blízkými a snadno se „harmonizují“ se srdcem a obavami čtenářů. Tento tvůrčí proces je v poezii velmi důležitý. Báseň může skutečně žít a plnit svou literární funkci pouze tehdy, když ji čtenáři doprovázejí, chápou a spoluvytvářejí.

Ham Rong – jak hrdé je to místo. Nejde o to, že by nás básník úmyslně dojal k emocím, ale prostě si myslím, že když psal tyto verše básníka, jeho oči byly tiše zamlžené. Jakmile se z básníkova srdce zrodí upřímné emoce, není těžké pochopit, že se šíří a dotýkají mnoha srdcí. Rytmus básně je náhlý, tlumený, dvě slova, tři slova, přerušený... Další jsou sugestivní verše: „Jen řeka se celým srdcem vrací k moři / A vojska / mířící přímo na jih / Pochodující píseň vlasti v srdci“.

S narativním stylem poezie jsou slova vážná a zodpovědná jako vojáci jdoucí do bitvy. Říká se, že je narativní, ale nepostrádá vznešené, lyrické kvality, nebo přesněji řečeno, má myšlenky, něco, co si lidé mohou užít, nad čím se zamyslet. Poetický tón je hrdinský a vášnivý. Celým dílem prostupuje touha po míru a posvátná zodpovědnost mládí před osudem vlasti, která pomohla lidem překonat vše a vytvořit vítězství.

Při čtení jeho básní jsou lidé snadno zaujati způsobem mluvení, způsobem vytváření myšlenek, opakováním myšlenek, opakováním vět. S přirozeným, ale silným stylem vytváří Minh To poetický styl s mnoha jedinečnými rysy v emocích, jazyce a tónu. Mnoho lidí poznamenává: jeho básně obsahují zralou básnickou duši, bohatou slovní zásobu, mnohostranný svět obrazů...

Oběti a ztráty ve válce jsou nenahraditelné a nezapomenutelné, ale oživení života v době míru je neodolatelné. Vojáci vracející se z bojiště s sebou nesou mnoho tužeb po štěstí: „Mé rodné město, tvé rodné město / Legendární místa / Kolik chlapců a dívek se proměnilo / Pokojná země.“ Umí se spoléhat na emoce. Z emocí měnících se veršů se stává nový způsob mluvy a vytváří nečekané efekty: „Jaro přichází, naplňuje válku / Ty a já se spojíme za ruce, abychom stavěli.“ Prostřednictvím díla „Most války“ autor vysvětluje směřování, adaptace a změny v domovině Ham Ronga, zemi ohně, k něčemu novému na své tvůrčí cestě. Není to plané přání, ale autor ho vyjádřil konkrétními činy: „Jaro přichází, naplňuje válku / Ty a já se spojíme za ruce, abychom stavěli / Zelené pupeny raší k pokojnému životu.“

Toto je samostatná báseň, slova jsou vážná a zodpovědná jako u vojáka jdoucího do bitvy, ať už v době míru nebo války, jeho báseň je smysluplnější a zodpovědnější k životu. A to je také pečlivá příprava na konec básně: „Návrat sem je plný smyslu a lásky / Úrodné náplavy poetické řeky / Silueta hory, majestátní a tyčící se most / Hrdinský čin / Trvá navždy s časem“.

Při čtení jeho básní cítíme lásku k našim kořenům, které se šíří. Protože v autorově mysli není most Ham Rong jen malebným místem země Thanh, ale také symbolem vítězství. „Tvé rodné město, mé rodné město / Názvy míst se staly legendami / Mnoho mladých mužů a žen se proměnilo / Pokojná země / Jaro přichází a zaplňuje prázdnotu války / Ty a já se spojíme, abychom budovali / Zelené výhonky raší k mírovému životu.“

Uplynuly roky, ale most Ham Rong stále stojí vysoko, majestátně vytesaný do hory jako zářící symbol vlastenectví a revoluce vietnamského lidu. Země Ham Rong, doba bolestné války a války, kdy se znala hodnota každé minuty míru, která byla vyměněna za mnoho ztrát, se mění den ode dne. Na konci básně se zdá, že slyšíme řeku Ma šeptat vzpomínky na starobylou zemi, kde každý centimetr země je propleteným centimetrem historie, harmonií mezi minulostí a přítomností, mezi zářící bolestí a touhou pozvednout se: „Návrat na toto místo je plný smyslu a lásky / Úrodná aluviální půda poetické řeky / Silueta hory, majestátní most / Hrdinský čin / Trvá věčně s časem.“

Ham Rong, místo, které se zapsalo do historie jako nejzářivější stránka národního odboje proti cizím útočníkům. Známka Ham Rongu v literatuře nejen uchovává obraz kulturního a historického symbolu typického pro tento region, ale také uchovává hrdinskou vzpomínku na zemi a zejména na obyvatele Ham Rongu z Thanh Hoa a na vietnamský lid obecně. Dodnes Ham Rong stojí vzpřímeně a věčně v celé délce dějin národa jako nesmrtelný symbol.

Říká se, že dětství a vzpomínky mají vždy hluboký vliv na duši člověka a jeho smysl pro život. To platí ještě více v literární a umělecké tvorbě. Hluboce a silně ovlivňují emocionální svět a estetický obraz umělce. U básníka Minh Toa to platí zejména při čtení jeho básní.

Trieu Nguyet

Zdroj