Nechť zvuk gongů ladí s novým rytmem života...

Když se ohlédneme zpět a zhodnotíme výsledky úsilí o zachování, ochranu a propagaci kulturního prostoru gongové hudby v provincii Dak Lak, cítíme nejen hrdost, ale také zamyšlení a znepokojení nad tím, co je třeba udělat pro to, aby zvuk gongů i nadále rezonoval jako přirozená součást komunitního života, nejen na pódiu nebo pro turisty…

Toto byly upřímné názory vyjádřené delegáty na konferenci shrnující 20 let realizace ochrany a propagace dědictví kultury gongu provincie Dak Lak (2005–2025) se zaměřením na rok 2030, která se nedávno konala v muzeu Dak Lak.

Během posledních 20 let se spolu se změnami ve všech aspektech života postupně proměnila i sociokulturní funkce gongů. Z blízkého spojení s rituály životního cyklu, cykly plodin, vodními zdroji, poli, dlouhými domy atd. se gongy postupně přesunuly z posvátných prostor a staly se častějšími v kulturních výměnách, na festivalech a turistických akcích.

Výzkumníci poukazují na to, že tento posun představuje jak příležitosti, tak i výzvy. Příležitost spočívá ve skutečnosti, že kungová hudba má nyní více „pódií“, což jí umožňuje širší šíření a oslovení publika v tuzemsku i v zahraničí. Problémem však je, že „posvátnost“ – duchovní jádro kungové kultury – se snadno naruší, pokud se kungová hudba hraje na pódiu pouze pro turisty, a odchyluje se tak od svého základu, který tvoří místní přesvědčení, zvyky a znalosti.

Mládežnický gongový soubor z vesnice Kmrơng A, městská část Tân An.

Z tohoto pohledu Dr. Luong Thanh Son (bývalý ředitel muzea Dak Lak) zdůrazňuje zásadní roli lidových znalostí. Přirovnává lidové znalosti k pojivu, které spojuje kulturní prostor gongové hudby a zajišťuje její udržitelné zachování: od znalostí o původu, materiálech a struktuře každé sady gongů; technikách hry a ladění; rituálech pro každý obřad; až po zvyky a víry spojené s dlouhými domy, vodními zdroji, poli a pohřebišti… Ti, kteří vědí, jak ladit gongy, zapamatovat si starověké gongy a ovládat tradiční rituály, jsou „živoucími knihovnami“ kulturních znalostí.

Podle inventáře z roku 2024 se v provincii nachází 1 603 sad gongů, včetně 1 178 sad gongů Ede, 219 sad gongů M'nong, 118 sad gongů J'rai a 88 dalších sad. Je pozoruhodné, že existuje 3 749 řemeslníků, kteří se zabývají ochranou různých forem kulturního dědictví, a 1 015 mladých řemeslníků (kteří vědí, jak hrát, udeřit a ladit gongy); z nichž 948 řemeslníků umí hru na gong učit.

Na první pohled se zdá, že existuje velká síla řemeslníků, ale pod povrchem se skrývají značné obavy: počet řemeslníků, kterým byly uděleny prestižní státní tituly, je ve srovnání s jejich skutečným přínosem stále velmi nízký, zatímco počet starších řemeslníků den ode dne klesá.

Na základě této praktické zkušenosti Dr. Luong Thanh Son navrhl, aby dokumentace, digitalizace a systematizace lidových znalostí byla považována za naléhavý úkol; aby byl zaveden zvláštní pobídkový mechanismus pro řemeslníky; aby byly znalosti o gongech začleněny do výuky místní historie a mimoškolních aktivit ve školách; a aby bylo v komunitě vytvořeno více prostor pro praktikování tohoto dědictví, nejen na jevišti nebo v muzeích.

Z jiného úhlu pohledu zmínila spisovatelka Niê Thanh Mai (předsedkyně Literární a umělecké asociace Dak Lak) roli umělců a spisovatelů jako mostu mezi tradicí a modernou. Prostřednictvím výzkumu a sběru eposů, dlouhých básní a lidových pohádek; prostřednictvím literárních, hudebních, uměleckých, divadelních a fotografických děl se obraz gongu stal zdrojem inspirace a pomohl dědictví „neomezovat“ se na festivaly, ale vstoupit do prostoru současné kreativity.

Vzhledem k tomu, že vláda označuje rozvoj kulturního průmyslu za pilíř růstu, vytváří Dak Lak strategii na období 2025–2030, která považuje kulturu a kulturní cestovní ruch za klíčové priority. Z diskusí na konferenci vzešel společný názor: Pokud bude kulturní prostor gongu využíván správně, není jen „duchovním hlasem hor“, ale také klíčovým zdrojem pro kulturní průmysl, komunitní cestovní ruch a udržitelné živobytí pro ty, kteří udržují plamen tohoto dědictví při životě.

Gongy a bubny během obřadu obětování nové rýže komunity Xê Đăng ve vesnici Kon H'ring v obci Cư M'gar.

Za statistikami o ochraně dědictví kultury gongu se stále skrývá mnoho obav. Delegáti opakovaně zmiňovali trend „marginalizace“ komunit, které jsou strážci tohoto dědictví. Toto varování není nové, ale zůstává stále aktuální.

Výzkumník Linh Nga Niê Kđăm (bývalý prezident Literární a umělecké asociace Dak Lak) poukazuje na to, že změny v náboženském přesvědčení, posuny v zemědělské ekonomické struktuře, migrace pracovních sil, exploze digitálních technologií a lákadlo moderní hudby rapidně zmenšují prostředí pro hraní na tradiční hudební nástroje. Část mladých lidí již nemá mnoho času ani zájmu o hodnoty zděděné po svých předcích, zatímco etnická kulturní výchova ve školách zůstává silně teoretická a chybí jí zážitkové učení.

V rámci programů a projektů bylo založeno mnoho gongových souborů a klubů, ale kvůli nedostatku finančních prostředků a oddaných jednotlivců fungují pouze sporadicky, než se postupně rozpadnou. Pokud bude správa kulturního dědictví i nadále upřednostňovat „státní“ přístup a pokud festivaly a oslavy zůstanou pouze povrchní, mohlo by to snadno vést k situaci, kdy se zvuk gongů a bubnů stane „teatrálním“, odděleným od náboženského prostoru a tradičního života, z něhož dědictví pochází.

Pan Y Bay Kbuor (starosta vesnice, předseda Klubu lidových umění vesnice Kmrong A, obvod Tan An), který má srdce řemeslníka z vesnice, se obává, že mnoho mladých lidí je strháváno moderním životem; noci strávené shromážděním kolem ohně a s gongy jsou stále méně časté. „Obávám se, že jednoho dne budou gongy ležet jen dřímáním v muzeích a už nebudou znít kolem ohně a na polích jako dříve…,“ řekl pan Y Bay a doufá, že úřady na všech úrovních budou i nadále věnovat pozornost podpoře vesnice dalšími kvalitními sadami gongů, podpoří organizaci pravidelných kurzů pro mladé lidi a vytvoří podmínky pro řemeslníky, aby i nadále byli odhodláni zachovávat a předávat tradici gongů. Podle něj teprve tehdy, když se mladí lidé vrátí ke gongům a rýžovému vínu, aby pochopili a byli na ni hrdí, bude zvuk gongů skutečně „žít“ v životě vesnice.

Tyto obavy, od vědeckého pohledu kulturních badatelů až po hlasy řemeslníků, znovu potvrzují, že konečným cílem ochrany památek není jen uchovat zvuk gongů na deskách, v muzeích nebo na jevišti, ale zajistit, aby zvuk gongů i nadále rezonoval a harmonizoval s novým rytmem života v dnešních vesnicích…

Zdroj: https://baodaklak.vn/van-hoa-du-lich-van-hoc-nghe-thuat/202511/de-tieng-chieng-hoa-nhip-song-moi-b250126/