Nechť gong zní v souladu s novým rytmem života...

Uznáváme a hodnotíme výsledky úsilí o zachování, udržování a propagaci hodnoty kulturního prostoru Gong v provincii Dak Lak nejen s hrdostí, ale také s myšlenkami a obavami o to, co udělat, aby zvuky gongu i nadále zněly jako přirozená součást komunitního života, nejen na pódiu a ve službě turistům...

To byly vášnivé názory, které vyjádřili delegáti na konferenci shrnující 20 let zachování a propagace kulturního dědictví provincie Dak Lak (2005–2025) s vizí do roku 2030, která se nedávno konala v muzeu Dak Lak.

Během posledních 20 let se spolu s vývojem všech aspektů života postupně měnily i kulturní a sociální funkce gongů. Z blízkého spojení s rituály lidského životního cyklu, životním cyklem rostlin, s vodními moly, poli, dlouhými domy... se gongy postupně dostaly z posvátných prostor a staly se více přítomnými ve výměnných aktivitách, festivalech, kulturních akcích a cestovním ruchu.

Výzkumníci poukazují na to, že tento posun je zároveň příležitostí i výzvou. Příležitostí, protože gongy mají více „pódií k vystoupení“, mají podmínky pro širší šíření a oslovují publikum doma i v zahraničí. Výzvou však je, že „posvátnost“ – duchovní jádro kulturního prostoru gongu – se snadno naruší, pokud se gongy hrají pouze na jevišti a slouží turistům, a zanechávají tak základy víry, zvykových zákonů a domorodých znalostí.

Mladý tým gongu z vesnice Kmrong A, městská část Tan An.

Z tohoto pohledu Dr. Luong Thanh Son (bývalý ředitel muzea Dak Lak) zdůraznil zásadní roli lidových znalostí. Přirovnal je k pojivu, které udržuje kulturní prostor gongu udržitelně zachovaný: od znalostí o původu, materiálech a struktuře každé sady gongu, technik hry a nastavení zvuku, metody každého rituálu až po zvykové zákony a víry spojené s dlouhými domy, vodními přístavišti, poli, hrobkami atd. Ti, kteří vědí, jak seřídit gongy, zapamatovat si starověké melodie gongů a ovládat tradiční rituály, jsou „živoucími knihovnami“ kulturních znalostí.

Podle výsledků inventury z roku 2024 se v celé provincii nachází 1 603 sad gongů, včetně 1 178 sad gongů Ede, 219 sad gongů M'nong, 118 sad gongů J'rai a 88 dalších sad gongů. Je pozoruhodné, že v provincii působí 3 749 řemeslníků s různými druhy tradic a 1 015 mladých řemeslníků (kteří umí hrát na gongy, udeřit do nich a naladit je); z nichž 948 umí hru na gong učit.

Na první pohled se zdá, že existuje velká pracovní síla řemeslníků, ale hluboko uvnitř je mnoho obav: počet řemeslníků, kterým stát udělil čestné tituly, je stále velmi nízký ve srovnání s jejich skutečným přínosem, zatímco starší řemeslníci jsou každým dnem slabší a méně viditelní.

Z této reality Dr. Luong Thanh Son navrhl zvážit zaznamenávání, digitalizaci a systematizaci lidových znalostí jako naléhavý úkol; vybudovat speciální kompenzační mechanismus pro řemeslníky; začlenit znalosti o gongech do výuky místní historie a mimoškolních aktivit ve školách; vytvořit více prostor pro praktikování dědictví v komunitě, nejen na jevišti nebo v muzeích.

V dalším ohledu se spisovatel Nie Thanh Mai (předseda Literární a umělecké asociace Dak Lak) zmínil o roli umělců jako mostu mezi tradicí a modernou. Prostřednictvím výzkumných prací, sbírek eposů, dlouhých básní, lidových pohádek; literárních děl, hudby, výtvarného umění, divadla, fotografie atd. se obraz gongů stal zdrojem inspirace a pomohl dědictví „nerámovat“ se do festivalů, ale vstoupit do současného tvůrčího prostoru.

V kontextu toho, že vláda identifikuje rozvoj kulturního průmyslu jako pilíř růstu, buduje Dak Lak strategii na období 2025–2030, která kulturu a kulturní cestovní ruch považuje za hlavní pilíř růstu. Z prezentací na konferenci vyplývá společný názor: Pokud je kulturní prostor Gong využíván správným směrem, není jen „duchovním hlasem velkého lesa“, ale také důležitým zdrojem pro kulturní průmysl, komunitní cestovní ruch a udržitelné živobytí těch, kteří udržují plamen dědictví při životě.

Gongy během obřadu obětování nové rýže komunity Xe Dang ve vesnici Kon H'ring v obci Cu M'gar.

Za statistikami o výsledcích ochrany kulturního dědictví gongů se stále skrývá mnoho obav. Delegáti zmínili rozvoj „marginalizace“ komunity zabývající se kulturním dědictvím. Toto varování není nové, ale nikdy není zastaralé.

Výzkumník Linh Nga Nie Kdam (bývalý prezident Literární a umělecké asociace Dak Lak) poukázal na to, že změny ve víře, posuny v zemědělské ekonomické struktuře, migrace pracovních sil, exploze digitálních technologií, přitažlivost moderní hudby... rychle zužují prostředí pro hraní tradičních hudebních nástrojů. Část mládeže již nemá mnoho času a také se méně zajímá o hodnoty, které zanechali po svých předcích, zatímco národní kulturní výchova ve školách je stále založena na teorii a postrádá zkušenosti.

Mnoho gongových týmů a klubů bylo založeno podle programů a projektů, ale chyběly jim finanční prostředky a lidé, kteří by „udržovali oheň v plamenech“, fungovaly pouze na mírné úrovni a postupně se rozpadly. Pokud správa dědictví stále tíhne k tomu, že „stát to dělá za vás“, pokud se festivaly a oslavy zastaví pouze na úrovni hnutí, je velmi snadné vést ke scénáři: zvuk gongů je „zinscenován“, oddělen od prostoru tradičních přesvědčení a aktivit – místa, kde se dědictví zrodilo.

Pan Y Bay Kbuor (starosta obce, předseda Klubu lidových umění obce Kmrông A, obvod Tân An) s myšlenkami řemeslníka z vesnice má obavy, když vidí, jak je mnoho mladých lidí strháváno moderním tempem života; večery shromažďované kolem ohně a gongu jsou také méně časté než dříve. „Obávám se, že jednoho dne budou gongy jen tiše ležet v muzeích a už nebudou dunět u ohně a u polí jako dříve…“, řekl pan Y Bay a doufá, že úřady na všech úrovních budou i nadále věnovat pozornost podpoře dalších kvalitních gongů pro vesnici; podpoří organizaci pravidelných kurzů pro mladé lidi; vytvoří podmínky pro řemeslníky, aby se dlouhodobě věnovali zachování a výuce gongu. Podle něj, pouze tehdy, když se mladí lidé budou moci vrátit ke gongu a kolem džbánu rýžového vína, aby pochopili a byli hrdí na duši svých předků, bude zvuk gongů skutečně „žít“ v životě vesnice.

Tyto obavy, od vědeckého pohledu kulturních badatelů až po hlas řemeslníků, znovu potvrzují, že: Konečným cílem ochrany památek není jen uchovat zvuk gongů na deskách, v muzeích nebo na jevišti, ale nechat zvuk gongů i nadále rezonovat v harmonii s novým rytmem života dnešních vesnic...

Zdroj: https://baodaklak.vn/van-hoa-du-lich-van-hoc-nghe-thuat/202511/de-tieng-chieng-hoa-nhip-song-moi-b250126/