Přinášíme díla slavných japonských spisovatelů vietnamským čtenářům

Kniha „Město a nejisté zdi“. (Foto: Nha Nam)

Dílo „Město a nejisté zdi“ je v kariéře Harukiho Murakamiho výjimečným dílem. Dílo vzniklo z povídky, kterou napsal v mládí, poté se rozvinulo do krátkého románu vydaného v roce 1980, ale autor na něj po mnoho desetiletí „zapomněl“.

Po mnoha letech se k dílu vrátil a přepsal ho do podoby kompletního románu, jako dialog mezi ním samotným v mladém věku a sebou samým ve věku 75 let. Román má proto velmi jedinečnou barvu: zároveň vágní a surrealistickou, známou a klidnou a zralou.

Právě zkušenost mládí a kontemplace v pozdějších letech vytváří paralelu mezi surrealismem Haruki Murakamiho a posedlostmi moderního života, díky čemuž je dílo nostalgické i současné zároveň.

Dr. Tran Thi Thuc, přednášející na Univerzitě sociálních a humanitních věd , hovořil o zážitcích dvou dob zahrnutých v románu a řekl, že přepracováním starého díla chtěl Murakami otestovat, jak by „dnešní já“ reagovalo na „já v sedmnácti nebo dvaceti“. Proto „Město a nejisté zdi“ obsahuje zvláštní energii: jasnou, putující, ale neméně hlubokou a prožitou.

Murakami knihou „Město a nejisté zdi“ zavedl čtenáře do světa vědomí. Dílo je jako sen, kde jsou čtenáři zváni k překročení hranice mezi realitou a fantazií, mezi pamětí a zapomněním, k tváři v tvář nejhlubší části sebe sama. Murakami nedává na tyto otázky jedinou odpověď. Místo toho otevírá narativní prostor, v němž čtenáři mohou reflektovat, cítit a interpretovat bolest a lítost.

„Město a nejisté zdi“ proto není jen cestou anonymní postavy hledající lásku a smysl života, ale také duchovním zážitkem, kde jsou čtenáři zváni k dialogu s vybledlými vzpomínkami, neviditelnými zdmi v duši a dokonce i s bolestmi, které se snažili skrýt.

Obraz „neviditelných zdí“ je v díle důležitým symbolem, který představuje bariéry, jež si lidé budují ve svých myslích: strach ze selhání, sebevědomí, neviditelný společenský tlak nebo nezahojené duševní rány. Tyto zdi příběhu přibližují a odrážejí skutečný život, kde každý musí čelit vnitřním i vnějším omezením.

Cesta skrz tyto neviditelné zdi ukazuje, že každá ztráta, každá osamělost nebo omezení se může stát hnací silou růstu, nalezení spojení a soucitu.

Přestože je dílo plné osamělosti a ztráty, stále zasévá paprsky naděje. Město v díle není jen starým místem, zapomenutým časem, ale také prostorem pro lidi, aby se navzájem našli, aby si uvědomili hodnotu paměti a přítomnosti. Postavy ve městě, ač ztracené, osamělé nebo nesoucí duševní zranění, mají stále možnost najít spojení a prožít soucit.

Překladatel Uyen Thiem, který se podělil o proces překladu knihy, připustil, že se jednalo o „obtížný a zvláštní“ překlad. Řekl, že Murakami používal vypravěče jako součást psychologické struktury. Původní japonská verze neustále měnila vypravěče, někdy „ty - já“, někdy se vracela k „já - ona“. To nutilo překladatele věnovat zvláštní pozornost tomu, aby nezaměnil hranici mezi pamětí a přítomností, mezi intimitou a odstupem. Zpočátku Murakami používal intimnější formy oslovení, jako by se ti dva lidé znali, ale když postava vstoupila do „města“, forma oslovení se stala vzdálenější.

Překladatelka Uyen Thiem, spisovatelka Hien Trang a doktor literatury Tran Thi Thuc hovoří o Murakamiho novém díle.

Také překladatel Uyen Thiem se domnívá, že Murakamiho styl psaní je v něčem podobný západnímu prozaickému myšlení. Podle něj „západní hybrid“ v Murakamiho literatuře nezakrývá japonskou identitu, ale naopak mu pomáhá rozšiřovat škálu vyjádření současné literatury. Díky tomu se otázky v jeho dílech již neomezují na hranice jedné země, ale dotýkají se univerzální zkušenosti lidí po celém světě.

Překladatel Uyen Thiem také citoval detaily ze svých pamětí „Povolání romanopisce“, kde Murakami odhalil svůj zvyk psát první verzi v angličtině a poté ji překládat zpět do japonštiny. Podle Uyen Thiem to částečně vysvětluje Murakamiho „velmi západní“ styl psaní, zdrženlivý, jasný a s rytmem blízkým západnímu prozaickému myšlení.

Překladatel také dodal, že v Murakamiho době prošla japonština mnoha změnami, stala se pružnější a silněji absorbovala moderní prvky. Myslíme si, že „není Japonec“, protože se na něj díváme pouze zvenčí. Ve skutečnosti Murakami pouze odráží ducha doby dnešních Japonců, generace, která se hluboce integrovala se západním myšlením. Stále je „velmi japonský“ ve své kontemplaci, tichu a disciplinovaném životním stylu.

Dr. Tran Thi Thuc s tímto názorem souhlasí, když říká, že Murakami je hluboce ovlivněn západní kulturou, od Dostojevského, Thomase Manna, Jamese Joyce až po jazzovou hudbu a evropskou a americkou kuchyni, ale tyto věci pouze odrážejí změněné Japonsko skrze Murakamiho pero, modernější, integrovanější, s mladou generací vyrůstající uprostřed globalizace, ale stále v sobě nese velmi jedinečnou osamělost. Vlivy západní kultury v jeho díle jsou jakoby součástí přirozené asimilace mezi těmito dvěma kulturami, což z něj činí zvláštní hlas moderní japonské literatury.

Haruki Murakami (* 1949) je jedním z nejznámějších současných japonských spisovatelů. Jeho díla se často zaměřují na osamělost, strašidelné vzpomínky, lásku a hledání sebe sama v moderním městě.

Jeho díla byla přeložena do více než 50 jazyků, prodaly se miliony výtisků po celém světě a získala mnoho slavných literárních ocenění. Díky schopnosti kombinovat realismus a fantazii, osobní a univerzální, si Murakami upevnil své výjimečné postavení ve světové literatuře a stal se kulturním fenoménem přesahujícím rámec literatury.

LINH KHANH

Zdroj: https://nhandan.vn/dua-tac-pham-cua-nha-van-noi-tieng-nhat-ban-den-voi-ban-doc-viet-nam-post913713.html