Papír se ocitl ve víru konzervace a komercializace.

Papír Do, který byl dříve ohrožen vyhynutím, byl díky Tran Hong Nhungovi a projektu Zó vdechnut zpět k životu prostřednictvím aplikovaných produktů, workshopů a kreativních prostor.

​

Tran Hong Nhung - zakladatel projektu Zó.

List papíru dó může být velmi tenký a lehký, ale za ním se skrývá stromová kůra, voda, ruce řemeslníka, pomalé a promyšlené procesy a vzpomínky na tradiční řemeslo, které bylo kdysi hluboce zakořeněno ve vietnamském kulturním životě.

V kontextu, kdy je mnoho tradičních řemesel ohroženo zánikem, otázkou již není jen to, jak zajistit, aby se na papír dó nezapomínalo, ale jak zajistit jeho další existenci v moderním životě – tedy jak zajistit, aby existovali lidé, kteří jej vyrábějí, lidé, kteří jej používají, trh a dostatečná ekonomická hodnota k udržení tohoto řemesla.

Papír: Víc než jen materiál

Tran Hong Nhung a projekt Zó se již více než deset let snaží vrátit tradiční vietnamský papír dó do každodenního života prostřednictvím aplikovaných produktů, workshopů, výstav a kreativních prostor.

Ale když se dědictví dostane na trh, výzvou není jen „prodej“, ale také zajištění toho, aby se kulturní hodnota za každým kusem papíru neredukovala na krásný, ale bezvýznamný suvenýr.

Ale kaligrafie na dó papíře – náhodné pozadí – pomohla vdechnout projektu Zó život.

Málokdo ví, že papír dó byl kdysi po staletí materiálem úzce spjatým s vietnamským intelektuálním a uměleckým životem. Od čínsko-vietnamských dokumentů a královských dekretů až po lidové malby a kaligrafii, papír dó zastával v kulturním životě zvláštní místo.

Tento typ papíru se ručně vyrábí z kůry stromu dó, prochází mnoha fázemi, jako je namáčení, vaření, drcení, výroba papíru a přirozené sušení. Jeho dlouhá vláknitá struktura je to, co dělá papír dó známým pro jeho houževnatost, lehkost a trvanlivost; při správném uchovávání může vydržet stovky let. Vzhledem k zdlouhavému ručnímu procesu a závislosti na zkušených řemeslnících se však papír dó stále více potýká s konkurencí levnějším a pohodlnějším průmyslovým papírům.

Pro Tran Hong Nhunga není největším problémem to, že tradiční vietnamský papír dó postrádá hodnotu, ale to, že jeho hodnota nebyla v současném životě náležitě uznána.

„Myslím, že ochrana památek nemůže být jen o lásce nebo nostalgii po tradiční hodnotě; je třeba ji zasadit do kontextu obživy, trhů a spravedlnosti pro ty, kteří tuto hodnotu přímo chrání,“ sdělila.

Každý krok je pečlivě zpracován ručně.

Před založením Zó Project v roce 2013 studovala Tran Hong Nhung na Univerzitě zahraničního obchodu a poté odjela do Francie studovat obchodní administrativu. Poté strávila více než 10 let prací v oblasti rozvoje komunit s projekty souvisejícími s životním prostředím, živobytím a fair trade.

Právě v té době si uvědomila, že mnoho řemeslných komunit ve Vietnamu disponuje vynikajícími technikami, ale z hodnoty výrobního řetězce získává jen velmi malý podíl. Podle ní pomoc komunitě k přežití nespočívá jen v podpoře při výrobě produktů, ale také v zajištění stabilního trhu a odbytiště pro tyto produkty.

Její spojení s papírem dó vzniklo zcela náhodou, pramenilo z její lásky ke kaligrafii a vietnamsko-amerického přítele, který chtěl najít způsob, jak se kaligrafové mohou svým řemeslem uživit. Prostřednictvím výzkumu papíru a inkoustu se postupně ponořila hlouběji do světa papíru dó a uvědomila si, že to není jen krásný materiál, ale celý kulturní ekosystém, kterému hrozí narušení.

Kulturní a kreativní prostor, jehož „jádrem“ je tradiční vietnamský papír dó.

„V té době jsem viděla spoustu zpráv o riziku zániku papíru dó. Ale pokud se zastavíme pouze u volání po ‚zachování‘, toto řemeslo nakonec zanikne, pokud nebude existovat trh a žádný přesvědčivý důvod pro ty, kteří ho provozují, aby v něm pokračovali,“ řekla.

Jednou z věcí, která odlišuje projekt Zó od mnoha krátkodobých ochranářských projektů, je jeho přístup sociálního podnikání. Pro Tran Hong Nhunga se ochrana přírody nemůže spoléhat pouze na soucit nebo mentalitu „ochrany jen pro zdání“, ale musí vytvářet skutečnou ekonomickou hodnotu.

„Velmi jasně jsem si uvědomila, že když lidé v nějaké profesi nemají stabilní příjem, nemohou v ní zůstat dlouhodobě, bez ohledu na to, jak moc ji milují,“ svěřila se.

Cesta se Zó nebyla snadná, ale stála za to.

V prvních letech spočívala největší výzva ve změně myšlení řemeslníků. Byli zvyklí na tradiční metody a váhali s experimentováním s novými technikami kvůli obavám z rizik. Tran Hong Nhung usiloval o zlepšení kvality papíru Do na úroveň, která by mohla konkurovat renomovaným ručně vyráběným papírům, jako je japonský washi nebo korejský hanji.

V jednu chvíli jí trvalo až pět let, než našla vhodný zdroj agarového dřeva. Podle ní však může být vývoj produktů udržitelný pouze zajištěním surovin a hlubokým pochopením výrobního procesu.

Zejména se staví proti myšlence, že ručně vyráběné výrobky musí akceptovat „nedokonalosti“. Podle ní mohou ručně vyrobené předměty absolutně dosáhnout vysoké úrovně sofistikovanosti a jednotnosti, pokud jsou řemeslníci dostatečně disciplinovaní.

„Ruční výroba neznamená nahodilá a tisíc listů papíru musí být všechny stejné kvality,“ zdůraznila.

Když ručně vyráběný papír vstoupil na moderní trh.

Kdyby papír dó existoval pouze v muzeích nebo uměleckých prostorách, sotva by se stal součástí současného života. Proto se projekt Zó rozhodl začlenit papír dó do užitných produktů, jako jsou sešity, obaly, obrazy, kulturní dárky a zážitkové workshopy.

Komercializace dědictví je ale vždy citlivá otázka. Jak můžeme produkt dostatečně zpřístupnit trhu, aniž bychom ztratili ducha původního materiálu?

Pro Tran Hong Nhunga je nejdůležitější hluboké pochopení kořenů řemesla. Pouze pochopením principů každé fáze, od výroby papíru až po vliv počasí během sušení, může být tvůrce kreativní, aniž by změnil podstatu materiálu.

„Kreativita nespočívá v tom, dělat věci úplně jinak, ale v tom, stavět na stávajících základech,“ řekla.

Kreativní výrobky vyrobené z papíru *do* mají jedinečné, rustikální kouzlo.

Během procesu vývoje produktu stála před volbou: vytvořit produkt, který by byl „věrný svému duchu“, ale obtížně prodejný, nebo jej optimalizovat tak, aby oslovil širší trh. Zó Project se nakonec rozhodl segmentovat svou produktovou řadu a nabídnout jak snadno dostupné řady pro udržení podnikání, tak i luxusní řady pro zachování hloubky a hodnoty značky.

Pro ni komercializace není v rozporu s ochranou památek. Naopak, trh je podmínkou pro dlouhodobé přežití dědictví.

„Pokud produkt negeneruje ekonomickou hodnotu, je velmi obtížné ho udržet, zejména u řemesel, které vyžadují hodně času a úsilí, jako je výroba papíru dó,“ sdělila.

V posledních letech mnoho studentských skupin a komunitních projektů začalo projevovat obnovený zájem o tradiční vietnamský papír dó. Podle Nhunga je to pozitivní znamení, protože mladí lidé mají velkou výhodu, pokud jde o kreativitu a schopnost oslovit nové publikum.

Chybí však udržitelnost a dostatečně stabilní systém, který by zabránil krachu těchto projektů po krátké době. Mnoho projektů sice získává značné investice, ale jakmile studenti absolvují studium nebo kurz skončí, aktivity ustanou.

Projekt Zó si proto klade za cíl vybudovat datový systém a digitalizovat znalosti související s papírem dó: od procesu výroby a příběhů řemeslníků až po kreativní projekty mladých lidí. Filozofií je, že když jsou znalosti lépe ukládány a sdíleny, ti, kdo přijdou později, nebudou muset začínat od nuly.

„Očekávám, že digitalizace nejen pomůže omezit narušení procesu kontinuity, ale také vytvoří udržitelný znalostní ekosystém, kde je každé úsilí uznáváno a nadále rozvíjeno,“ uvedla.

Aby si tradiční vietnamský papír dó zachoval svou „rezonanci“ v dnešním životě.

​

Příběh papíru dó je možná také příběhem mnoha tradičních vietnamských hodnot v současné době, které je třeba obnovit, ale ne vyprázdnit; které je třeba prodat, ale ne levně; které je třeba milovat, ale především pochopit.

​

List tradičního vietnamského papíru dó může být velmi tenký, ale za ním se skrývají vzpomínky na řemeslo, živobytí řemeslníka a ručně vyráběné znalosti předávané z generace na generaci.

​

Aby papír dó rezonoval v současném životě, bude vyžadovat více než jen volání po jeho zachování. Potřebuje trh, uživatele, udržitelné modely pro udržení tohoto řemesla a mladé lidi ochotné pokračovat v psaní tohoto příběhu v jazyce své doby.

(Vietnam+)

Zdroj: https://www.vietnamplus.vn/giay-do-trong-vong-xoay-bao-ton-va-thuong-mai-hoa-post1111024.vnp