Vyrůstání s dětskými říkankami

Jen málo Vietnamců nevyrůstalo obklopeno dětskými říkankami a lidovými hrami. Jsou to „kurzy“, které děti dobrovolně vyhledávají, ochotně se učí písně a ochotně si spolu hrají čistým a nevinným způsobem. A až vyrostou, ať už půjdou kamkoli, vždy si budou pamatovat své rodiště, místo, kde čisté, nevinné písně a hry sytily jejich duše jako sladký, výživný proud mléka, jak rostly.

„Či či chanh chanh“ je poutavá hra, která láká mnoho dětí.

Rytmus dětství

Lidové hry a dětské říkanky jsou přirovnávány k „proudu mléka“, který vyživuje vietnamskou duši. Jsou to vzpomínky z dětství, živé vyjádření národní kulturní identity, kolébka pro formování charakteru, fyzické i duchovní pohody a důkaz trvalé vitality vietnamské identity.

V tomto digitálním věku není neobvyklé, že si děti hrají hry na elektronických zařízeních. Je ale také úžasné vidět, že na mnoha místech, zejména ve venkovských oblastech, stále rezonují zvuky lidových písní a tradičních her, kdy si děti užívají zábavu na nádvoří komunitního kulturního centra, u bambusových hájů své vesnice nebo na prostorném dvoře doma.

Úžasné je, že lidové hry a dětské říkanky, které se děti často ústně učily samotné, se vryly do srdcí a myslí lidí. Každá píseň a každé pravidlo vyživilo duše mnoha lidí, takže i když jsou daleko, vždy si vzpomenou na dobu, kdy „draci a hadi šplhali po oblacích / Stromy se kymácejí / Domy statečných vojáků...“

Tyto jednoduché, rustikální dětské říkanky doprovázejí děti během jejich růstu a jsou hluboce zakořeněny v paměti generací. Nejsou to jen radostné písně, ale také rytmus dětství, samotná duše národní kultury, přirozeně předávaná prostřednictvím her a nakažlivého dětského smíchu.

Když jsem byl svědkem skupin dětí různého věku, které si podél vesnické cesty a na nádvoří komunitního kulturního centra hrály tradiční hry jako „O An Quan“ (stolní hra), přetahovaná lanem, „Rong Ran Len May“ (hra s drakem a hadem), honička se zavázanýma očima, „Nong Nu Trong Hoa“ (tradiční vietnamská hra), „Chuyen Chat“ (tradiční vietnamská hra), švihadlo a „Chi Chi Chanh Chanh“ (tradiční vietnamská hra), mé srdce se uklidnilo a plně jsem si uvědomil nevinnost, která na venkově existuje po generace.

Dětské říkanky a hravé lidové hry přitahují malé děti. Prostřednictvím těchto aktivit si děti osvojují bohatou slovní zásobu, rozvíjejí básnické cítění a zlepšují své fyzické schopnosti. Rýmy v říkankách jsou poetické, lyrické a umělecké. Lidové hry naopak trénují dětskou hbitost, vytrvalost a rychlé reflexy. Každá hra je živým cvičením, které nevyžaduje žádné moderní vybavení ani drahé výdaje.

Hluboké humanistické lekce

Zatímco hry na elektronických zařízeních jsou atraktivní díky svým vizuálním a zvukovým efektům, tradiční lidové hry lákají děti do otevřených prostor. Elektronické hry děti fascinují a nutí je sedět hodiny u klávesnice, a dokonce i vynechávat jídlo, aby se mohly věnovat hře.

Děti jsou vždy veselé a rády se zapojují do her.

V důsledku toho vzniká mnoho zdravotních problémů, jako je ztráta paměti, krátkozrakost, obezita a stres. Tradiční hry na druhou stranu umožňují dětem setkávat se a hrát si společně pod jasným sluncem a svěžím vánkem. Jejich tělo dostává komplexní cvičení a jejich mysl se uvolňuje. Pro děti je to efektivní učební prostředí pro rozvoj myšlenkových dovedností a životních dovedností prostřednictvím praktických zkušeností a přirozené radosti ze hry.

Například tradiční vietnamská desková hra „O An Quan“ vyžaduje výpočet, předvídání, budování strategie a pečlivé zvažování tahů. To jsou základní lekce logického myšlení a strategie. Hraní chytačky zdokonaluje soustředění a obratnost. Díky tomu se děti učí trpělivosti a puntičkářství.

Skupinové hry jako „drak a had“, přetahovaná, schovávaná a „či či chanh chanh“ pomáhají dětem naučit se spolupracovat a respektovat pravidla hry. Když dojde k neshodám, děti najdou způsoby, jak konflikty řešit dialogem a dohodou. Tento proces rozvíjí komunikační dovednosti, dovednosti v řešení problémů a smysl pro zodpovědnost.

Klíčovou charakteristikou lidových her je jejich kolektivní povaha. Žádná lidová hra není určena výhradně pro jednoho jednotlivce. Aby si děti mohly hrát, musí si najít kamarády, vzájemně se pozvat ke hře, běhat spolu, sdílet smích a sdílet výhry i prohry. Je to nejrovnější hrací pole v jakékoli společnosti. Protože pravidla si stanovují samotné děti a striktně se dodržují, neexistuje rozdíl mezi bohatými a chudými dětmi. Všechny hbité a zručné děti se mohou stát „hrdiny“.

Tradiční lidové hry doprovázejí dětské říkanky. Dětské říkanky mají jednoduchou, rytmickou a snadno zapamatovatelnou rýmovanou strukturu. Právě tato vlastnost umožňuje dětem přirozeně si osvojovat jazyk. Například říkanky jako: „Chi chi chành chành/Hřebík fouká oheň“; „Dung dăng dung dẻ/Vezmu děti ven si hrát/K nebeské bráně/Modlím se ke strýci a tetě/Nech dítě jít domů“; „Tahám pily, řežu dřevo/Který tesař je silný/Jde jíst královu rýži/Který tesař je slabý/Jde kojit matčin prs“… se přirozeně dostaly do podvědomí generací. Prostřednictvím dětských říkanek se děti „dobrovolně“ seznamují s rytmem vietnamského jazyka s bohatou obrazností a zvuky a jejich paměť se trénuje opakováním rýmovaných veršů.

Zejména v kontextu rostoucího rozšíření internetového slangu a přejatých slov přispívá „dobrovolné“ seznámení dětí s jednoduchým, expresivním lidovým jazykem k zachování čistoty vietnamského jazyka. Hluboko v těchto lidových písních se skrývají morální a humanistické ponaučení. Mnoho lidových písní sděluje poselství o synovské zbožnosti, přátelství, lásce k přírodě a ctnosti tvrdé práce.

Zdroj: https://baothainguyen.vn/van-hoa/202603/lon-len-cung-cau-hat-dong-dao-7eb16fa/