Strážce písma Champa.

TP - V uspěchaném proudu digitálního věku, kdy se starověké hodnoty snadno zapomínají pod prachem času, existuje učitelka, která tiše „tká“ zpět duši svého národa. Pro paní Han Thi Kim Anh (Akhar Thrah) to nejsou jen vířící znaky na stránce, ale dech, duše tisícileté říše Champa.

Ukolébavky od kolébky a osudu s Akhar Thrah

Uprostřed spalujícího slunce a suchého větru v jižní a střední pobřežní oblasti, kde mechem porostlé čamské věže tiše hledí do mraků, proudí tiše, vytrvale a mocně podzemní kulturní proud. Nejde o artefakt dřímající v muzeu, ale o písmo Akhar Thrah (tradiční čamská abeceda), které oživuje ruce místní učitelky. Nejenže učí abecedu, ale „tká“ samotnou duši tisícileté říše Čam Pa se srdcem hluboce oddaným její identitě.

Ve vesnici Tan Duc, v obci Phuoc Huu, v provincii Khanh Hoa , když se zeptáte na učitelku Han Thi Kim Anh (49 let), lidé vás okamžitě odkážou na základní školu Tan Duc – kde zvuk čtení nahlas v jejím mateřském jazyce stále pravidelně rezonuje každý den. Paní Kim Anh nás přivítala s jemným úsměvem, jejíž tvář zářila hrdostí pravé ženy etnika Cham.

Kim Anh vzpomíná, že její příběh začíná v jejím vzdáleném dětství: „Od chvíle, kdy jsem se narodila, v kolébce, jsem vyrůstala a poslouchala sladké ukolébavky v jazyce Čam, které zpívala moje babička a matka.“ V jejích dětských vzpomínkách nebyly nejkrásnějším obrazem hračky, ale starobylé texty jejích prarodičů a rodičů s jejich plynulou, elegantní kaligrafií. Tyto znaky nebyly jen symboly; byly to okouzlující umělecká díla, neviditelné vlákno spojující její lásku s jejím etnickým dědictvím.

V dětství si zvolila kariéru učitelky dětí, kde je učila základní předměty podle obecných osnov. Uprostřed hodin matematiky a vietnamštiny však mladou učitelku bolelo srdce, když pomyslela na čamské písmo, zdroj hrdosti, který postupně mizel. Děti ve vesnici sice čamsky uměly, ale když se podívaly na písmo Akhar Thrah, byly zmatené, jako by se dívaly na podivný starověký artefakt. Hnací silou jejího jednání se stal strach z toho, že se generace stane negramotnou ve svém mateřském jazyce.

Zlom v jejím životě nastal v roce 2007, kdy Ministerstvo školství a odborné přípravy oficiálně zavedlo program výuky čamského jazyka do škol. Pro Kim Anh to byla kulturní „renesance“. S základem znalostí nashromážděných od dětství a pulzující čamskou krví v žilách se dobrovolně přihlásila do kurzů dalšího vzdělávání.

Po návratu do školy se kompletně věnovala výuce jazyka Čam. Tehdy se v ní nejsilněji projevila „duše“ čamské kultury. Na pódiu se jí písmo Akhar Thrah, které dříve dřímalo v muzeích nebo starověkých textech, nyní živě zobrazovalo každým tahem bílé křídy. Učila nejen písmo, ale také zpívat lidové písně a skrze každý znak porozumět zvykům, tradicím a způsobu myšlení starověkých lidí. „Čamské písmo je plynulé a složité; na první pohled si lidé myslí, že je velmi obtížné, ale ve skutečnosti se ho velmi snadno naučíte, pokud do toho vložíte srdce,“ sdělila paní Kim Anh.

„Oživení“ ducha Champy na plošině giảng.

Její radost jednoduše pramení z toho, jak se rozzáří nevinné oči jejích studentů, když poprvé pečlivě a správně píší svá jména v jazyce svých předků. Je také důležitou členkou redakční rady pro kurikulum čamského jazyka na základní škole a přispívá ke standardizaci a přiblížení písma skutečnému životu.

Ale postavení této učitelky přesahuje hranice učeben základních škol. Vědoma si toho, že ochrana kultury není jen pro Čamy, ale zahrnuje také vzájemné porozumění mezi etnickými skupinami, podílí se na výuce čamského jazyka pro úředníky, vládní agentury, policii a vojáky působící v oblasti. Jedná se o jedinečný a náročný úkol. Pro policisty a vojáky není učení se čamského jazyka jen o osvojení si dalšího jazyka, ale o „naslouchání lidem mluvit a mluvení způsobem, kterému lidé rozumí“, a o podporu užších vazeb mezi armádou a civilisty v kulturně jedinečných regionech.

V kurzech pro cvičence ve vojenských uniformách byla paní Kim Anh zároveň učitelkou i kulturním mostem. Učila je správné zvyky čamského pozdravu a jak porozumět jejich psychologii a přesvědčení, aby vojáci mohli efektivně vykonávat svou civilní osvětovou práci. Postava drobné učitelky stojící mezi svými cvičenci, důstojníky a vojáky a nadšeně vysvětlující krásu kultury čam pa, se stala krásným symbolem jednoty a respektu k etnické identitě v dané lokalitě.

Kromě výuky studentů se paní Kim Anh (čtvrtá zprava) také podílí na výuce jazyka Čam pro policisty a vojenský personál.

Pozdě odpoledne, když zlatavé sluneční světlo dopadalo na základní školu Tan Duc, se tichým prostorem stále ozýval zvuk dětí recitujících učivo v jazyce Čam. Paní Kim Anh tam stále byla a pilně pracovala na svých rukopisech, svým plynulým písmem a planoucí láskou ke svým kořenům.

Ředitelka základní školy Tan Duc, paní Ba Thi Huyen, v rozhovoru s námi neskryla svou hrdost, když zmínila svou obětavou kolegyni: „Paní Kim Anh není jen vynikající učitelkou svého předmětu, ale také ‚duší‘ hnutí za zachování kultury Čamů ve škole. Výuka jazyka Čamů ve škole s sebou nese mnoho specifických obtíží, ale díky její iniciativě a kreativitě se tento předmět stal mezi studenty oblíbeným. Zejména její účast na jazykovém vzdělávání pro policii a armádu pomohla škole přispět k posílení národní jednoty,“ řekla paní Huyen.

Paní Kim Anh stojí u pódia a učí své studenty písmo čampa.

Paní Kim Anh každý den pilně učí své studenty písmo čampa.

I když čas může pokrýt mechem porostlé ruiny čamských věží prachem a cihly a kameny se mohou s léty opotřebovat, dokud budou existovat ženy jako paní Kim Anh, které pečlivě píší každou postavu pro budoucí generace, čamská kultura zůstane živá. Tyto elegantní, plynulé postavy nikdy nebudou minulostí, protože jsou stále psány s rytmem srdcí hluboce oddaných své vlasti.

Zdroj: https://tienphong.vn/nguoi-giu-mach-nguon-van-tu-cham-pa-post1834454.tpo