Jasná letní rána (esej)

Hoài se probudila za melodického štěbetání straků v akátu před branou. Ležela u okna a tiše se dívala na banánové listy, jejichž zářivě zelené odstíny se třpytily v ranním slunci, a vdechovala sladkou vůni květů dračích drápů, která se linula ze zahrady. Pokaždé, když se Hoài vrátila do domu své matky, cítila hluboký pocit klidu a míru.

Hoài pomalu vyšla na verandu a posadila se na chladné červené cihlové schody. Malý pejsek ji uviděl, vzrušeně zavrtěl ocasem a běžel si lehnout vedle ní. Letní ráno na venkově bylo tak jasné a osvěžující. Jemné ranní slunce se rovnoměrně rozprostíralo po listech stále vlhkých rosou. Každý palmový větev se třpytil, jako by byl pozlacený. Třílistá réva visící z lilku v rohu dvorku právě rozkvetla několika světle růžovými květy. Podél cesty se fialové a jasně červené květy ibišku proplétaly se zlatavými odstíny popínavých rostlin svlačců, které se ovinuly na chryzantémovém živém plotě. Z bujných keřů štěbetali ptáci a vítali nový den. Vál jemný vánek, který přinášel čistou vůni rýže, lotosových listů z polí u řeky a divokých květin podél cesty. A uprostřed všech těch známých venkovských vůní ucítila také vůni zralého, zlatožlutého plodu duoi, rustikálního ovoce, které bylo součástí jejího dětství.

Když matka uviděla Hoai vzhůru, vyběhla z malé kuchyně s košíkem vařených batátů v ruce. Vřele se usmála a řekla jí: „Naše batáty rostou na břehu řeky; jsou tak měkké a sladké, drahoušku!“ Hoai vzala košík od matky, položila ho na bambusový stůl na verandě a šla ke studni, aby si umyla obličej. V její vesnici se voda z kohoutku dostala do každé domácnosti, ale její rodiče si stále udržovali čistou a chladnou studnu a myli si ji po návratu z polí po sázení a sklizni. Vedle studny se ve větru kymácel trám z voňavých jasmínových květů. Po snídani a šálku čerstvého, silně lístkového čaje ze zahrady za domem vzala Hoai košík a šla s matkou na zahradu natrhat zeleninu. U rybníka nastal ruch; šla po malé cestičce porostlé bujnou zelenou popínavou révou a potkala svého otce a několik sousedů, jak rybaří. Otec se zasmál a řekl matce: „Tady máme spoustu okounů a karasů, které můžeš připravit a pohostit svou milovanou dceru!“ Dnes odpoledne se celá rodina sejde, aby si pochutnala na dušeném okounovi se zázvorovými listy, dušeném v rýžových slupkách, dokud kosti nezměknou, a na polévce z karase s pelyňkem. Hoai najednou ucítila knedlík v krku. Když se o ni rodiče neustále starají a takhle ji chrání, kdy už vyroste?

Když se Hoài vracela do města, nesla těžkou tašku plnou místních dobrot a zároveň se v ní cítila sluneční svit, vánek a sladká vůně květin a ovoce z matčiny zahrady. Během cesty si říkala, že si upraví pracovní rozvrh tak, aby trávila více času s rodiči. Hoài věděla, že pokaždé, když odejde, bude její matka stát za branou a se slzami v očích ji bude sledovat. Toto teplo a láska jí pomáhaly zůstat silná uprostřed života stále plného nejistot a únavy.

Lam Hong