Řeka Ma šeptá příběhy...

Z pohoří Bon Kho v okrese Tuan Giao v provincii Dien Bien protéká řeka Ma provincií Son La do Laosu a poté zpět do Vietnamu. Protíná esovitý pás pevniny, než se dostane k moři. Provincie Thanh Hoa tento vracející se úsek řeky přijala a vytvořila deltu řeky Ma, třetí největší deltu po deltě Rudé řeky a deltě Mekongu. Cestoval jsem podél břehů řeky Ma od Muong Lat až po ústí řek Lach Hoi a Lach Truong. Všude jsem slyšel šepot historie. Celý úsek řeky Ma v Thanh Hoa je protkán kulturním dědictvím, ale pro mě jsou nejvýjimečnější pramen a konec tohoto historického toku.

1. Řeka Ma opět vtéká do Vietnamu hraniční bránou Ten Tan v okrese Muong Lat. Živě si pamatuji letní den v roce 2023, kdy jsem se připojil k spisovatelům na exkurzi na stanoviště pohraniční stráže v nejsevernější části provincie Thanh Hoa. Podplukovník Ho Ngoc Thu, zástupce vedoucího politických záležitostí pohraniční stráže Thanh Hoa, vedl celou skupinu k chrámu, kde se řeka Ma vlévá na vietnamské území. To je pochopitelné, protože příběh z 15. století vypráví o mladém muži z vesnice Dao v okrese Ba Thuoc, zběhlém v lukostřelbě a bojových uměních, kterého si král vybral za svého zetě. Když zemi napadli cizí nepřátelé, zeť Hai Dao se dobrovolně přihlásil, aby vedl vojska k odrazení útočníků a zabezpečení hranic. Byl mu udělen titul velitele pohraniční stráže a v Ten Tan zřídil posádku. Založil vesnice a z Muong Xia udělal krásnou a prosperující zemi. Z krásného Muong Xia požádal velitel Hai Dao krále o povolení založit Muong Chu San, který by propojil rozsáhlou pohraniční oblast Son La - Thanh Hoa - Nghe An. Muong Chu San zahrnoval 14 okresů jižně od řeky Ma, od Muong Chanh, který je nyní součástí Muong Lat, po Muong Chu, který je nyní součástí Quan Son.

Podplukovník Ho Ngoc Thu seznámil návštěvníky s historií chrámu. Před současnou malou, ale slavnostní rekonstrukcí byl chrám zasvěcený veliteli Hai Dao historicky dřevěným domem na kůlech thajské etnické skupiny. Chrám kdysi vyhořel a zbyly po něm pouze staré základy s několika stopami a artefakty, jako je bronzová kadidelnice a kamenná socha posvátného zvířete. Poté lidé chrám dočasně znovu postavili pro bohoslužby. I přesto zůstává chrám zasvěcený veliteli pohraniční stráže velmi posvátný. Místní lidé říkají, že podle legendy musel každý úředník, který tudy procházel, sesednout z nosítek nebo koně, aby mu vzdal úctu.

Název místa Tén Tằn zůstal od starověku nedotčen, v místě, kde řeka Mã začíná svou cestu zpět do své vlasti.

2. Vlny řeky Ma mě nesly zpět do města Thanh Hoa , kde jsem se zastavil v malé vesnici na břehu řeky, která se zapsala do historie – vesnici Dong Son.

První strážné božstvo vesnice, jehož rodné jméno bylo Lê Hữu, byl nejmladším synem Lê Ngọca, guvernéra okresu Cửu Chân. Legenda praví, že po bitvě s útočníky Tang byl sťat, ale on zvedl useknutou hlavu, držel ji v jedné ruce a meč v druhé a pokračoval v boji, což způsobilo, že nepřítel v hrůze uprchl. Poté hlavu znovu připevnil a uprchl do vesnice Đông Cương Thượng, kde zemřel. Později byl uctíván jako Tham Xung Tá Quốc. Také se říká, že starověký chrám zasvěcený jemu, který se nachází na břehu řeky Mã, byl považován za posvátný navzdory drsnému počasí a neustálému dešti. V roce Tân Hợi (1751) král Trần Thái Tông osobně vedl expedici k potlačení útočníků z říše Champa. Při překračování řeky Mã se jeho loď v tomto místě neustále točila. Král věřil, že poblíž musí být posvátný chrám, a proto vyslal na břeh vojáky, aby se na to podívali. Chrám zasvěcený Tham Xung Tá Quốcovi skutečně stál. Král vykonal obřad a požádal ho o pomoc při porážce útočníků z kmene Champa. Poté loď hladce plula po proudu a jeho modlitby byly vyslyšeny; cizí útočníci byli poraženi. Po svém návratu vydal král dekret, který vesničanům nařídil, aby si vybrali krásné místo pro přesun chrámu na klidné místo pro bohoslužby, a také udělil 30 000 quanů (vietnamské měny) na jarní a podzimní obětní obřady. Král také udělil titul „Nejvyšší požehnané božstvo“, který bude v chrámu Tham Xung Ta Quoc uctíván po generace.

Navštívili jsme obecní dům ve vesnici Dong Son. Před domem se nacházelo jezírko ve tvaru půlměsíce s lekníny zářivě červenými, zasazené mezi staré, stříbrošedé banyány. Každá lateritová kamenná deska stála jako svědectví, vyprávějící příběhy ze založení vesnice a legendy o jejím patronovi. Pan Duong Dinh Tho, správce obecního domu Dong Son, vysvětlil, že Dong Son podle interpretace předávané z generace na generaci znamená „mnoho hor“. Mnoho seskupených hor dalo vzniknout legendám vesnice. Nikdo v Dong Son nezná verš: „99 hor na východní straně / Ale hora Nit na řece se ještě nevrátila.“ Podle výkladu pana Tho znamená hora Nit „dítě“. Celá skupina dětí se shromáždila, ale jedno ztracené dítě se na druhé straně řeky pohřešuje. Tou horou Nit není nikdo jiný než hora Ngoc na druhé straně mostu Ham Rong.

Během návštěvy Dong Son jsem se procházel podél řeky Ma s panem Nguyen Van Ve, potomkem pana Nguyen Van Nama, který v roce 1924 objevil ve vesnici Dong Son první bronzový buben. Tento objev vedl archeology k zahájení hledání a výzkumu artefaktů a archeologických nalezišť, čímž postupně definovali samostatnou kulturu. O několik desetiletí později, poté, co byl veškerý výzkum dokončen, ověřen a hypotézy prokázány, se název Dong Son, původně název vesnice, stal názvem kultury, jejíž vliv se rozšířil široko daleko, od Vietnamu po Thajsko a dokonce i Čínu.

Sledoval jsem pana Vea a našel jsem na břehu řeky Ma místo, odkud bronzový buben pochází. Břeh řeky byl stále větrný a vlny se stále šlehaly jako před sto lety. Tráva byla stále zelená jako před sto lety. Zdejší krajina vždy skrývá tajemství a jedno z největších tajemství bylo odhaleno. Stále jsem se ptal, jestli kdyby řeka Ma jednoho dne nezměnila svůj tok, nenašel by pan Nguyen Van Nam náhodou bronzový buben u břehu řeky ve vesnici Dong Son? Možná to historie zařídila po svém. Že změna směru nebyla náhodná; hromy a blesky, zuřící bouře byly jistě zvraty a obraty přírody, které se připravovaly na změnu v běhu dějin.

3. Město Thanh Hoa. Od roku 1804, kdy král Gia Long vydal dekret o přesunu citadely Thanh Hoa z vesnice Duong Xa do vesnice Tho Hac, byla výstavba města a jeho přejmenování na Thanh Hoa pozoruhodným počinem, který trval přesně 220 let. A v roce 2024, kdy Stálý výbor Národního shromáždění vydal usnesení o reorganizaci administrativních jednotek provincie Thanh Hoa, se okres Dong Son oficiálně sloučil s městem Thanh Hoa, což vytvořilo nové příležitosti pro hlavní město provincie Thanh Hoa, ležící na obou březích řeky Ma.

Mé myšlenky se toulaly po vlnách řeky Ma, plynoucí od pramene k rozlehlému oceánu, od rozbouřených hor a lesů k sytě zeleným pláním a břehům, harmonizovaly s historií národa v jeho hlubinách, dotýkaly se shonu a ruchu dnešního úsilí o budování národa, s novými příležitostmi a novými výzvami. Příběhy včerejška i dneška se mihotaly a rozmazávaly. A řeka Ma tam zůstala, majestátní a zároveň hrdá, šuměla, když otáčela stránkami historie této země.

NGUYEN XUAN THUY

Zdroj: https://baothanhhoa.vn/song-ma-ri-ram-ke-chuyen-237940.htm