Ngo Thi Nham se narodil v roce 1746 do šlechtické rodiny, která po generace skládala císařské zkoušky (rodina Ngo měla skupinu lékařů) a dostávala nejvyšší tituly a platy královského dvora. V díle Ky Tu Muc Dinh hrdě napsal: „Skládal císařské zkoušky jednu po druhé, stával se mandarínem a markýzem po druhém, jeho literární styl dosáhl Číny a jeho pověst se rozléhala po všech čtyřech koutech světa.“ (1)
Ngo Thi Nham měl kariéru, kterou mnoho lidí obdivovalo, a Phan Huy Ich ji hodnotil jako „jeho spisy byly elegantní, stručné a liberální; čím více psal, tím lepší byly. Pokrýval stovky myšlenkových škol, ovládal devět myšlenkových škol a jeho erudice a porozumění se staly tyčící se vlajkou v našem konfuciánském lese.“ (3)
Při pohledu na poezii Ngo Thi Nhama vidíme, že má hluboké znalosti a hladký styl psaní, i když možná nevidíme jedinečné a talentované rysy Nguyen Dua, Ho Xuan Huonga, Phama Thaie, Cao Ba Quata... Už v mládí obsahovala poezie Ngo Thi Nhama mnoho básní s velkou vůlí, vyjadřujících touhu zachránit zemi a svět. V období, kdy opouštěl Le Trinh, aby se vyhnul světu, se v jeho dílech objevilo mnoho básní vyjadřujících hluboké myšlenky o vesmíru a lidském životě a v nich se vynořoval duch hrdiny čekajícího na správný čas. Básně, které psal v období Le Trinh, často nedokázaly skrýt jeho úzkostné pocity z ruinované a chaotické reality.
Zjevení hrdiny z osady Tay Son naplnilo touhy a očekávání Ngo Thi Nhama. Dá se říci, že Quang Trung otevřel příležitosti k projevení Ngo Thi Nhamova talentu a Ngo Thi Nham věděl, jak se spoléhat na dobu, aby prosadil své schopnosti. Za Quang Trunga se zdálo, že Ngo Thi Nham uspokojil svou touhu po osvobození svých schopností a opět byl velmi úspěšný na cestě rozvoje. A v jeho dílech z tohoto období vidíme radost člověka, který dovedně nalezl harmonii mezi osobním osudem a osudem národa. Jeho poezie v tomto období byla odvážným hlasem, jeho ego se vždy objevovalo v jasném, majestátním prostoru.
V první řadě je to nálada, postoj a projev oddanosti v kvetoucí atmosféře doby: „ Quan cai bat phuong tang hieu lo / Mai hoa tao di khoat xuan hoan “ (Klobouky a kočáry na cestě, nebojí se vykročit vpřed v ranní rose / Několik raných švestkových květů přivolalo jaro zpět - Qua Hoanh Son ). Důvodem takového nadšení je, že Ngo Thi Nham skutečně našel spřízněnou duši. Historické básně napsané o přísahě věrnosti v broskvové zahradě a třech návštěvách travnaté chatrče byly způsobem, jakým Ngo Thi Nham vyjádřil svou hlubokou lásku a důvěru v Quang Trunga a v novou příležitost. Chválil přátelství v broskvové zahradě, chválil Liu Beie i Zhuge Lianga, ale byl to také jeho upřímný soucit s Quang Trungem a se sebou samým, protože Ngo Thi Nham v něm, králi Quang Trungovi a v dané době viděl nejvyšší jednotu. Ngo Thi Nham s hrdostí psal o své politické kariéře v krásných verších:
Chyba Nung Anha, Ngoc Tri Vien
Truong se dostal před královský dvůr
...Ne čtyři roční období šlechty a cti
Srdce září směrem ke slunci na obloze.
(Krásné květiny drží své okvětní lístky vedle nefritových schodů / Vždy se třepou v rudé barvě, stojí v pohostinnosti před trůnem / Aby se nechlubil svým vzácným zjevem ve všech čtyřech ročních obdobích / Jen chci obrátit své čisté srdce ke slunci na obloze - Palác u květin ).
V očích Ngo Thi Nhama byla éra Quang Trung velmi zářivou dobou, protože v ní žil moudrý král, moudrý král, který poslouchal vůli nebes, řídil se vůlí lidu a staral se o lid. Na cestě pokroku krále a země nestála žádná překážka. V článku „Thi ngu chu qua Ha - Trung hoi cung ky“ napsal:
Tři květy broskví, deset tisíc kusů léčivých ryb a drak
Severozápad je místem čisté a zmatené vody.
... Přijetí faktu, že obyčejný člověk je velmi spokojený
Průkopnická poezie o rozbíjení lodí
(Tisíce vln se zvedají, dračí ryby plavou a skáčou / Severozápadní moře je hluboké, voda tam teče /… Brokátová plachta následuje vítr, mnoho věcí se daří / Poetická loď pluje první, odhodlaná tlačit vlny vpřed).
Tato doba nebyla jen dobou, kdy Ngo Thi Nham předvedl svůj talent, ale také prostředím a důvodem pro jeho básnický tok. Na své cestě jako vyslanec dynastie Čching Ngo Thi Nham nezapomněl zaznamenat své pocity ze země, kterou procházel. Zde však již neexistuje pocit putujícího těla jako v chaotických dobách. Ačkoli putuje cizí zemí, nese v sobě hrdost a vzrušení vítěze, zástupce hrdinského národa. Krajiny v jeho básních jsou vždy jasné, majestátní a myšlení cestovatele je myšlením člověka, který má situaci pod kontrolou:
Vyslanec mladého muže sídlí v Thanh Son
Vstaňme brzy a společně zajistěme mír.
…Kde začíná červené kolo?
Miska otevírá mlhu a spatří horskou stěnu.
( Výhled na zelené hory )
(Vlajka vyslance se plavila dlouhou cestu a zastavila se na hoře Thanh Son / Probudil se brzy a naléhal na doprovod, aby osedlal koně / … Najednou se odněkud vznesla rudá záře / Rozptýlila kouř a mlhu a odhalila tvář hory.)
V dílech Ngo Thi Nhama z období Tay Son již nejsou žádné zříceniny chrámů a pagod, žádné další matné rybářské přístavy… Zde lidé vidí pouze krásné, magické světlo, jasné, majestátní a zářivé obrazy. Je tu svět třpytivý barvami květin a vlajek, majestátních vln nesoucích dračí loď, jasně rudých sluncí a bílých květů meruňky rozkvetlých v ranní rose… Už nejsou žádná odpoledne, žádné noci, všechny začátky jsou od úsvitu. Báseň Dai Phong je možná básní, která nejvíce odráží tohoto optimistického a šťastného ducha:
Deset tisíc draků v armádě Nefritového císaře
Prestiž čtyř moří a oceánu
Řasy se v podzimním období nehromadí
Staré střední slunce
Odejděte bez prachu a špíny
Vraťte se do starého domu a najděte kosti rodiny.
Phi Kham Doc Tu Du Du Son
Mraky na západní zdi jsou moje rodné město.
(Tisíc draků se vznášelo kolem Nefritového císaře / Když se jeho moc rozšířila přes čtyři moře /, náhle společně odletěli / Rozháněli hustý kouř a rozjasňovali podzimní barvy / Uprostřed oblohy slunce jasně zářilo jako předtím / Veškerý prach světa byl odfouknut / Vrátil se a zjistil, že dům prosperuje / Seděl sám, rozepnul si košili, aby si užil chladného vánku a recitoval putující verš / Příznivé mraky na západní obloze jsou vlastí).
Ngo Thi Nhamovu tvorbu lze v podstatě rozdělit do dvou období: období za dynastie Le – Trinh Lords a období, kdy pracoval pro Tay Son. V každém období jeho básně a próza obsahovaly jiný sentiment, jak je analyzováno výše. Kromě toho po sobě zanechal také řadu politických děl, která představují systém ediktů, památníků a dopisů psaných z jeho pozice nebo jménem krále Quang Trunga.
Při pohledu na jeho celkovou spisovatelskou kariéru však vidíme, že v mnoha ohledech: motivy, cíle, tvůrčí inspirace... všechny mají stejný výchozí bod: ambice osvobodit schopnosti, lásku k lidem a zemi. Ngo Thi Nham, muž, který ví, jak si zvolit životní cestu, zažil mnoho stavů reality, okusil hořkost i sladkost a prožil život, život plný mimořádně bohatých aktivit, které se v historii zdají být vzácné.
Tragická smrt po pomstychtivém bití Dang Tran Thuonga - jeho starého přítele - před Chrámem literatury ho zařadila mezi lidi s tragickými a podivnými osudy v dějinách postav a vietnamské literatury, a proto je to osud, který je těžké komentovat. Ngo Thi Nham však prožil život a zemřel smrtí, na kterou mohl být sám velmi hrdý, stejně jako budoucí generace mohou být hrdé na to, že národ měl spisovatele, jako je on.
Poznámka:
(1). Citováno z: Vu Khieu, „Úvod“, Vybrané básně Ngo Thi Nhama, Literature Publishing House, Hanoj 1986, s. 10
(2). Jeho otec, Ngo Thi Si, také uznával jeho talent. V dopise svému synovi Ngo Thi Si napsal: „Můj syn využívá svůj talent k řešení neobvyklých situací, používá svou mysl k řešení obtížných úkolů, používá loajalitu jako elixír k odstranění nebezpečí a zahnání zlých duchů. Generálové i vojáci v jednotce poslouchají rozkazy. Nepřátelé za hranicemi nemohou předvídat jeho plány. Tisíce potoků, tisíce mil se nepovažují za vzdálené. Armáda tisíců kuchyní je sjednocena v jednu osobu. Velký muž literatury a bojových umění jde ruku v ruce, rovinatý a drsný terén se považují za jeden celek, je to skutečně hodné.“ (Vu Khieu, op. cit., s. 11)
(3). Citováno z Vu Khieu, tamtéž, s. 8.
(4). Ngo Thi Si věnoval velkou pozornost otázce harmonizace konfuciánské, buddhistické a taoistické ideologie. Během své vlády v provincii Lang Son postavil pagodu Tam Giao, pravděpodobně za tímto účelem. Pagoda stále existuje vedle jeskyně Nhi Thanh (také objevené a využívané Ngo Thi Si) na jihu města Lang Son.
(5). V předchozí petici zaslané lordu Trinhovi Ngo Thi Nham projevil svou osamělost, když se postavil do kontrastu s většinou konfuciánských učenců a mandarínů té doby, když napsal: „Protože oni (konfuciánští učenci a mandaríni - pozn. autora) nebyli učeni o ctnosti, existovali lidé, kteří byli arogantní vůči svým nadřízeným a považovali se za dobré, a byli arogantní vůči dospělým a považovali se za dobré; neradi se zdokonalovali, ale rádi diskutovali o národních záležitostech... Používali své ostré jazyky ke zkrášlování svých tajemných srdcí. Používali své neukázněné mysli k zakrytí svých lstivých srdcí.“ (Citováno z Vu Khieu, op. cit., s. 14).
Zdroj
Komentář (0)