Učitel dětí „tří ne“ v srdci jezera Tri An

Rybářská vesnice na jezeře Tri An v obci Thanh Son ( Dong Nai ) je již dlouho útočištěm pro ty, kteří žijí u vody. Většina z nich jsou Vietnamci ze zahraničí, kteří se vrátili z Kambodže, nemají půdu ani stabilní zaměstnání a jejich životy jsou spjaty s rybolovem a lovem sítí.

V této scéně se mi stala povědomou postava učitelky Nguyen Thi Kim Lan (mateřská škola Hoa Mi 3, HCMC). Každý víkend musí ujet na motorce více než 250 km, aby dětem v této speciální charitativní třídě doručila dopisy.

Charitativní třídu na jezeře Tri An založil v roce 2018 ctihodný Thich Chon Nguyen, opat pagody Lien Son. Pan Nguyen uvedl, že nápad na otevření třídy vznikl v době, kdy toto jezero navštívil a jako dobrovolník byl svědkem toho, jak se každý den na jezeře toulají děti, které neuměly číst.

„Paní Lan se charitativnímu kurzu věnuje již mnoho let. Každý týden, bez ohledu na svátky nebo Tet, jezdí na motorce z Ho Či Minova Města do Dong Nai, aby učila, a poté se vrací do města, aby pokračovala ve své práci. Právě obětavost a tichý příspěvek kolegů, jako je ona, mi dává velkou motivaci k udržení kurzu,“ sdělil pan Nguyen.

Během období povodní stoupá hladina jezera, což učitelům i studentům ještě více ztěžuje cestu do třídy. Paní Kim Lan, žena z města, je zvyklá veslovat na lodi a brodit se vodou. Mnoho dětí již od pěti let vesluje na vlastních malých lodičkách a pohupuje se na vlnách, aby se dostaly do třídy.

Jednoho víkendového listopadového rána byl reportér Dan Tri přítomen této speciální hodiny. Společně se učilo více než 20 studentů ve věku od 6 do 30 let. Paní Lan fungovala jako „kyvadlová doprava“, střídala se ve výuce matematiky a vietnamštiny v závislosti na věku a úrovni od 1. do 5. ročníku.

Když paní Lan viděla Ngoc (v oranžové bundě) unaveně, přerušila přednášku a laskavě se zeptala na její zdraví po týdenní nemoci. Ngoc bylo pouhých 9 let a ona a její starší sestra se v chudobě vzdělávaly, zatímco jejich rodiče se plavili po jezeře a lovili ryby.

Děti v Tri An Lake často žijí život „ve třech nicotách“: žádný stabilní domov, žádné doklady totožnosti a žádná možnost chodit do školy. Paní Kim Lan se podělila o to, že příležitost chodit do školy začala dobrovolnickou cestou, kdy byla svědkem scény dětí, které tiše seděly na raftech a postrádaly všechno. „Po té cestě jsem pořád přemýšlela a dělala si starosti. Nakonec jsem se rozhodla doprovodit mnicha, abych přispěla k výchově dětí,“ svěřila se paní Lan.

Paní Nguyen Thi Loi (60 let, oranžové tričko), která se mnoho let živila v Tonle Sap (Kambodža), se nyní vrátila žít do své rodné jezerní oblasti se svou desetičlennou rodinou. V poledne využívá ona a někteří další rodiče příležitosti jít do školy a pomoci s přípravou jídla pro děti.

Když paní Loi mluvila o paní Kim Lan, mluvila s láskou, jako by mluvila o mladší sestře v rodině. Každý víkend paní Lan kromě toho, že do třídy přinesla knihy, připravila také sladkosti a občerstvení pro rodiče i děti.

„Když vidím, jak se děti učí číst a dobře jedí, mám z toho velkou radost,“ řekla paní Loi dojatá.

Každý den děti přicházejí do třídy v 8 hodin ráno. V poledne obědvají na voru, kde jim připravuje mistr Thich Chon Nguyen a další dobrodinci, a poté si odpočinou, aby mohly pokračovat v odpoledním vyučování.

Kromě učení je paní Lan také matkou dětí. Její hlas, který je volá k odpočinku, a dětské štěbetání v odpověď se staly známým a hřejivým zvukem každého víkendu.

Díky péči mecenášů se výrazně zlepšilo vybavení učeben. Děti se začaly seznamovat s počítači a internetem a učitelka si také přivydělává opravou strojů, kdykoli se vybavení porouchá. „Snažím se pro děti udělat co nejvíce. Učím se, co nevím, a s praxí si na to zvyknu,“ svěřila se paní Lan.

Když se paní Lan ohlíží za svou cestou, mnohokrát chtěla přestat kvůli zdraví a pracovnímu tlaku. Ale díky povzbuzení své rodiny, přátel a zejména šťastným očím a úsměvům dětí měla paní Lan více síly pokračovat.

Na konci víkendového odpoledne se paní Lan s dětmi rozloučila a slíbila jim, že se před setměním vrátí do Ho Či Minova Města, a že jim slíbí dárky a dorty, které si s sebou přivezou na příští školní týden.

Přestože cesta do charitativní třídy je daleká a obtížná, zejména úsek odlehlým lesem Ma Da, v posledních 7 letech tyto obtíže nedokázaly zastavit učitelku Nguyen Thi Kim Lan na její cestě zasévání zelených semínek.

Zdroj: https://dantri.com.vn/giao-duc/co-giao-cua-nhung-dua-tre-ba-khong-giua-long-ho-tri-an-20251117235231382.htm