Domorodý prostor a komunitní vyprávění v epických básních Phan Thứca

Ve vývoji současné vietnamské literatury se epická báseň stala důležitou formou básnického vyjádření, a to nejen díky svému velkému rozsahu, ale také díky své schopnosti znovu zobrazovat kulturní, historické a sociální problémy regionu. V tomto kontextu představují Phan Thứcovy epické básně (Nová píseň, Lidová píseň u řeky) pozoruhodný příspěvek k místní literatuře Thái Nguyênu a severovýchodního regionu. Phan Thứcova díla se nezaměřují na známé epické narativní struktury, ale volí intimnější přístup: zaznamenávání, znovuvytváření a interpretaci místního prostoru optikou zasvěceného člověka. Toto je základ, který pomáhá Phan Thứcovým epickým básním vybudovat si vlastní jedinečnou identitu v rámci širší literární krajiny Thái Nguyênu.

Rekreace domorodých prostor a komunitních příběhů.

Podle kulturních badatelů není domorodý prostor jen fyzickým geografickým prostorem, ale také systémem vzpomínek, kulturních hodnot, tradic a duchovního života nashromážděných po mnoho generací obyvatel každého regionu a oblasti, kde žijí. V Phan Thucově epické básni se místní názvy jako Pho Yen, Tien Phong ATK, řeka Cau atd. stávají „prostory paměti“, kde se setkávají místní dějiny s národními dějinami.

Země Pho Yen s tisíciletou historií.

Během dynastie Hung patřil Vu Dinhovi, Van Langovi.

Během dynastie Chan patřila do okresu Long Bien.

Centrum Chau Gia Nang za dynastií Sui a Liang.

Byl to An Dinh, když ho anektovala dynastie Ming.

Návrat k rané dynastii Le: okres Pho Yen

(Nová píseň)

Ly Thuong Kiet

Jeho jméno je spojováno s tímto úsekem řeky.

Obranná linie řeky Nhu Nguyet

Dai Viet, kdysi slavný

Sloužil pod třemi dynastiemi, proslulý a slavný generál.

(Lidové písně u řeky)

Kolektivní paměť pramení z individuální paměti, která je vždy uchovávána a reprodukována prostřednictvím sociální paměti (Maurice Halbwachs). Phan Thuc tento princip uplatnil tím, že do svých básní začlenil historické anekdoty, lidové pověsti, obrazy tradičních řemeslných vesnic, revoluční události a proces obnovy a industrializace venkova. Jeho epické básně se tak stávají formou poetické dokumentace paměti a přispívají k zachování místní kultury.

Nová píseň - historické a sociální vyprávění o zemi v transformaci.

Epická báseň „Nová píseň“ se skládá ze sedmi kapitol, které jsou konstruovány jako „časová mapa“ od éry Văn Lang až po 21. století. Dílo kombinuje historické a moderní vyprávění a vytváří nepřetržitý tok vzpomínek. „Nová píseň“ nejprve zobrazuje regionální a národní dějiny prostřednictvím obrazů hrdinských míst a lidí. Autor začíná historickými milníky a zavádí dlouholeté tradice Phổ Yênu. Historické postavy jako Lý Nam Đế, Đỗ Cận a Nguyễn Cấu jsou zmiňovány nejen jako slavné osobnosti, ale také jako reprezentanty místní identity. Toto je obraz krále Lý Nam Đếho:

Pagoda Hương, pokrytá mechem, zde stále stojí.

V době, kdy byl Ly Bi sirotkem, hledal útočiště v buddhismu.

Posvátná země starověkého Co Phapu

Rodiště a pěstounská půda krále

Obraz ministra Do Cana je také znázorněn v souvislosti s místními názvy jeho rodného města, oblasti Pho Yen v Thai Nguyen :

„Ao Cau“ (Chlapecký rybník), „Vuon Co“ (Dívčí zahrada), „Dam Muong“ (Rybník Mương) a nespočet dalších historických stop.

Odkaz ctnostného muže stále žije dál.

Mezi verši patří „Thai Thach...“, „Xuan Yen“, „Phan Tran“...

Setkání „Osmadvaceti hvězd“ v Tao Danu je plné aktivit.

Tolik emocí se vlilo do "Kroniky Jinlinga"

Měl mimořádný talent, ctnost a moudrost.

Dr. Nguyen Cau je zobrazen s vzdorovitým duchem a hrdinskou obětí pro svou vlast:

V 80 letech je bojiště nebezpečným místem.

Obětoval se jako hrdina.

Styl vyprávění je jednoduchý, ale zároveň plný hrdosti a vyjadřuje úctu k minulosti prostřednictvím každodenního jazyka.

V díle „Nová píseň“ věnuje Phan Thức významnou část revoluční základně Tien Phong – revoluční vzpomínce úzce spojené s odporem obyvatel Thai Nguyen proti francouzskému kolonialismu. Tento prostor je zobrazen prostřednictvím obrazů, jako jsou: hořící kovárny, vesnické cesty ukrývající kádry, lidé chránící armádu, tajné bunkry atd. Lidé jsou zde subjektem historie i základem revoluce.

ATK je jako planoucí oheň.

Zažehněte víru a vlastenectví lidu.

Sdružení vzájemné pomoci, sdružení pro orbu, sdružení pro sázení

Vzájemně si pomáhat a vzájemně se osvěcovat.

Obraz prezidenta Ho Či Mina byl jako pochodeň osvětlující cestu do válečné zóny ATK a povzbuzující lidi k boji proti americkým útočníkům a budování nového života:

Bojovat a zároveň soutěžit ve výrobě.

Každou vesnicí a vesnicí prostupovala vroucí atmosféra.

Každé srdce bylo naplněno nadšením.

Vroucí duch „Tří odpovědností“ a „Tří připraveností“

Jedinečnost díla „Nová píseň“ spočívá v zapojení vysoce současné obraznosti industrializace a urbanizace, včetně průmyslového parku Yen Binh, továrny Samsung, problémů s vyklízením pozemků, dvoustupňového systému vlády a administrativních reforem, což vše odráží nové a moderní změny. Tyto prvky demonstrují nový pohled na epickou poezii: poezie se nejen ohlíží do minulosti, ale také popisuje a vysvětluje vyvíjející se realitu dané lokality. Básník vyjádřil hlubokou touhu:

Společně otáčíme novou stránku v historii země.

Přestavba země, pokračování cesty.

Tisíciletá tradice pokračuje v našich šlépějích.

Kéž Pho Yen povstane spolu s národem.

Lidové písně u řeky - písně o lidové kultuře v prostředí venkova.

Román od autora Phan Thuc

Zatímco „Nová píseň“ se kloní k historicko- politickému rozměru, „ Zpívání u řeky“ se kloní ke kulturně-folklórnímu rozměru a vytváří tak nezbytný doplněk mezi oběma díly. Zaprvé se obraz řeky Cau vynořuje jako kulturní téma. Autor konstruuje obraz řeky Cau jakožto životodárné krve celého regionu, kde řeka vyživuje pole, řeka podporuje chov bource morušového, řeka vyživuje dětství a řeka samotná je rodištěm sladkých a podmanivých lidových písní. Verše popisující krajinu řeky jsou bohaté na popisy a zároveň naznačují životní cyklus:

Řeka vyživuje písně.

Když je sklizeň v plném proudu

Chlapci a dívky se navzájem zvou, aby si zazpívali písně na druhý břeh řeky.

Řeka se třpytila ​​v měsíčním světle.

Noční mlha hravě padá.

Vítr přináší manželství.

Nejvýraznějším aspektem epické básně je Phan Thứcovo obnovení a znovuvytvoření kontextu, ve kterém lidový zpěv vznikl (práce, volný čas), forem zpěvu (námluvy, volání a odpověď) a role zpěvu v emocionálním a společenském životě vesničanů. V jeho epické básni je lidový zpěv odkazem společné paměti. Autor opakovaně cituje starověké lidové písně a vytváří tak dojem intertextuálního folklóru:

Nově vytvořená placenta se rozpouští v zemi.

Lidé, kteří vyrůstají díky zemi

Život plný radostí i smutků propojených se zemí.

Život člověka je protkán vesnicemi a osadami.

Zpěv:

"Dnes večer je vítr chladný a měsíc jasně svítí."

"Jak krásný je mírumilovný život v naší vlasti."

Jsou to jednoduché, nezdobené písně. Tato jednoduchost je samotnou duší lidové hudby.

Texty nejsou složité ani plné významu.

Jednoduché jako brambor nebo zrnko rýže z mého rodného města…

Phan Thức nejen znovuvytváří lidový zpěv, ale také propaguje ochranářské myšlení prostřednictvím dokumentace, sběratelství, restaurování a začleňování do vzdělávání a propagace místní kultury. Tato epická báseň tak má nejen literární, ale i sociokulturní funkci.

Každý text, sen, touha.

Posílají si navzájem naději a víru.

Texty písní jsou uchovány v paměti.

V každém srdci, v každé duši

Phan Thứcova poezie se netíhne k symbolice, ale spíše k narativnímu stylu blízkému historickým zprávám: dlouhé věty, stálý rytmus a bohaté informace. To umožňuje, aby se epos stal kulturním dokumentem. Silný lidový a místní charakter je vyjádřen systémem obrazů: lidové písně, chov bource morušového, morušová pole, kovářské výhně, venkovské trhy, festivaly, místní hrdinové atd., čímž vzniká bohatý „kulturní archiv“.

Rodiče zpívají, děti zpívají.

Rozšíření lidové písně řeky Cau

Aby rýžová pole a plantáže moruší podél břehů řek zůstaly zelené.

Aby lidská srdce toužila jeden po druhém

Na závěr

Ačkoli je struktura jednoduchá, tíhne k lineárnímu vyprávění, filozofický aspekt ještě není výrazný a použití jazyka postrádá osobní nádech, dvě epické básně „Nová píseň“ a „Zpěv u řeky “ od autora Phan Thuca významně přispěly k literatuře Thai Nguyen. Tyto eposy demonstrují pozitivní hodnoty v kultuře, historii, společnosti a umění. „Nová píseň“ a „Zpěv u řeky“ představují mnoho událostí, postav a kulturních zvyků regionu Pho Yen. Prostřednictvím nich čtenáři získají jasnější představu o místním historickém vývoji od starověku do současnosti. Jsou to cenné zdroje pro regionální výzkum. Prostřednictvím těchto eposů čtenáři zažívají inspiraci o lásce k vlasti a odpovědnosti za komunitu, čímž pokládají základy pro místní kulturní vzdělávání a přispívají k zachování a obnově lidové zpěvní kultury regionu řeky Cau v Thai Nguyen. Těmito dvěma epickými básněmi Phan Thức rozšířil záběr epické poezie tak, aby zahrnovala moderní život, a zároveň posílil její dokumentární aspekt a zachoval její lyrickou kvalitu. To přispělo k potvrzení místní identity v současné literatuře.

Dvě epické básně Phan Thứca jsou významným přínosem pro literaturu Thái Nguyêna a vietnamskou místní literaturu. Díky své schopnosti kombinovat historické vyprávění, lidovou lyriku a estetiku moderní poezie díla znovuvytvářejí mnohovrstevnatý domorodý prostor, zachovávají paměť komunity a vyjadřují diskurz reprezentující hlas domorodých kulturních tradic. Dvě epické básně, „Nová píseň“ a „Zpěv u řeky“, nejsou jen produktem emocí, ale také výsledkem seriózního pozorování, zaznamenávání a reflexe o zemi, lidech a kultuře a přispívají k zachování místní kultury, komunitní literatury a regionální paměti v kontextu modernizace současného společenského života.

PHAN THUC

Datum narození: 10. prosince 1947

Členové Provinční asociace literatury a umění Thai Nguyen

Rodné město: Huu Bang – Thach That – Hanoj

Místo narození: Co Thanh – Chi Linh – Hai Duong

Současná adresa: Skupina 3, okres Pho Yen, provincie Thai Nguyen.

HLAVNÍ PRÁCE

1. Staré přístaviště (Sbírka básní, 2004, Provinční asociace literatury a umění Thai Nguyen)

2. Dimenze času (Sbírka básní, 2006, nakladatelství Vietnamské asociace spisovatelů)

3. Nedokončený příběh (Sbírka povídek, 2007, Literature Publishing House)

4. Zelený čas (Sbírka básní, 2008, nakladatelství Univerzity Thai Nguyen)

5. Pozdní dny (sbírka povídek, 2009, Literature Publishing House)

6. Zelené slunce (Sbírka básní, 2010, nakladatelství Vietnamské asociace spisovatelů)

7. Pozdní lítost (sbírka povídek, 2011, Literature Publishing House)

8. Žíznivá země (Sbírka básní, 2014, nakladatelství Vietnamské asociace spisovatelů)

9. Věci, které nejsou mírumilovné (sbírka povídek, 2015, nakladatelství Hong Duc)

10. Slova trávy (Sbírka básní, 2016, nakladatelství Univerzity Thai Nguyen)

11. Ministr Do Can (historický román, 2019, nakladatelství Univerzity Thai Nguyen)

12. Píseň mého života (Sbírka básní vydaná společně, 2022, nakladatelství Univerzity Thai Nguyen)

13. Vysoké modré nebe (sbírka povídek, 2022, nakladatelství Labor)

14. Posvátný oheň (historický román, 2023, nakladatelství Labor)

15. Dva větry (román, 2024, nakladatelství Labor)

16. Nová píseň (Epická báseň, 2025, nakladatelství Vietnamské asociace spisovatelů)

17. Lidové písně u řeky (Epická báseň, 2025, nakladatelství Vietnamské asociace spisovatelů).

Zdroj: https://baothainguyen.vn/van-nghe-thai-nguyen/nghien-cuu---trao-doi/202604/khong-gian-ban-dia-va-tu-su-cong-dong-trong-truong-ca-cua-phan-thuc-96a5a67/