Tato kniha přispívá k potvrzení Hue jako jednoho ze tří center literárních a akademických aktivit v celé zemi.

Autoři v této knize jsou ti, kteří se specializují na výzkum a kritickou teorii, jako například Ha Van Luong, Tran Huyen Sam, Nguyen Van Thuan, Nguyen Van Hung; dále jsou zde autoři, kteří se kromě výzkumu a kritické teorie věnují i ​​psaní, jako například Buu Nam (básník, pseudonym Tran Hoang Pho), Ho The Ha, Nguyen Phuoc Hai Trung, Phan Tuan Anh, a také ti, kteří se proslavili psaním, občas se zastavili, účastnili se výzkumu a kritické teorie z potřeby vcítit se do tvůrčí mysli a dosáhli určitého úspěchu, jako například Mai Van Hoan, Nguyen Duy To, Pham Phu Uyen Chau.

Pokud se podíváme na literární proces, snadno zjistíme, že patří ke dvěma generacím autorů, sice rozložené, ale nepřetržité, překrývající se, doplňující se a jdoucí ruku v ruce. Jsou to autoři, kteří se objevili po znovusjednocení země, nebo jsou produktem období obnovy/diskurzního stylu pro novou éru.

Dvacet tři článků v této knize představuje proces, který přistupuje k současnému literárnímu životu z mnoha různých smyslů a perspektiv. Nejenže osvětluje estetické roviny, zkoumá estetické obsahy a pohyb jiskřivých uměleckých paprsků v rámci žánrové formy, ale také jasně ukazuje sílu a talent jazyka, aby odpověděl na otázku, kterým směrem se naše literatura ubírá na vývojové mapě světové literatury ve schopnosti integrace a rozvoje.

Z pohledu subjektu se jedná o 7 článků o kritice díla, 7 článků o kritice autora, 2 články úvodní do literární teorie a 7 výzkumných a kritických článků o literárních směrech/obdobích a žánrech. Tato sbírka má několik společných, snadno rozpoznatelných charakteristik: Jedná se o produkt, který si každý autor sám vybral, přičemž každý autor má pouze dva články, takže mnoho lidí si vybírá stejný aspekt/téma jako pokračování, aby mohli prezentovat všechny své myšlenky v rámci svých možností. Mezi mnoha autory dochází k výměně, setkávání, vzájemnému doplňování a reakci ve stylu „podobně smýšlející lidé se přitahují“ – místo setkávání podobně smýšlejících duší. To dokazuje, že všichni autoři mají společný zájem o literární život v prvních letech nového tisíciletí, v rozlehlé biosféře plochého světa, která silně přitahuje všechny a vytváří mimořádně citlivou hnací sílu, která se bude šířit do estetických vln široko daleko. Antologie ukazuje hluboký zájem o vietnamské literární dědictví od středověku až po moderní dobu. Autoři, kteří se zabývají výzkumem a výukou zahraniční literatury, aplikují postmoderní literární teorie a perspektivy, aby potvrdili výměnu a setkávání mezi světovými literaturami, včetně vietnamské literatury.

Na začátku nového tisíciletí (2001), když se profesor - akademik Phan Cu De ohlížel za teoretickým a kritickým životem celé země, řekl: „Je třeba poznamenat jednu věc, většina teoretiků a kritiků pochází původně z centrálního regionu. To není náhoda. V naší zemi se teoretické kritice profesionálně věnuje jen velmi málo lidí. Většina z nich jsou učitelé, novináři, literární badatelé, kteří přešli k teoretické kritice“ [*].

Hue se stalo centrem univerzitního vzdělávání velmi brzy (1957) a rozvíjí se dodnes. Učitelé vždy kladou důraz na „dvojí“ poslání výzkumu a výuky. Vědecký výzkum má sloužit pedagogické práci a pokud chcete dobře učit, bez vědeckého výzkumu se neobejdete. Nedaleko od toho je mezi 12 autory v této knize 10 učitelů.

Je třeba také dodat, že vzhledem k omezením rámce antologie existuje mnoho autorů, kteří se podílejí na teoretických a kritických aktivitách (Nguyen Khac Phe, Vo Que, Le Huynh Lam, Luu Ly...), nebo autorů, kteří jsou členy jiných sdružení nebo se aktivit sdružení neúčastní (Nguyen Xuan Hoa, Tran Dai Vinh, Nguyen Thanh, Hoang Thu Thuy, Nguyen The, Nguyen Thi Tinh Thy, Hoang Thi Hue, Dang Thi Ngoc Phuong, Nguyen Thi Kim Ngan, Phan Thuan Thao, Thanh Tam Nguyen, Phan Trong Hoang Linh, Nguyen Thuy Trang...), kteří jsou zároveň plodnými spisovateli v Hue i dnes, a v této antologii nejsou přítomni, což je skutečně škoda.

Ve srovnání s oběma konci země není Hue tiskovým centrem, ale teoretici a kritici v Hue jsou vždy „přítomni“ na stránkách novin v centrech. Ve skutečnosti hraje tisk důležitou roli v procesu literární modernizace. Úlohu dnes hrají Hue Newspaper (dříve Thua Thien Hue Newspaper) a specializované výzkumné časopisy, jako je Hue Research, Science and Development, a zejména od roku 1983 má Huong River Magazine, místní časopis, ale vždy se snaží oslovit a vytvořit podmínky pro umělce, včetně těch, kteří pracují v teorii a kritice, aby měli možnost vyměňovat si zkušenosti, setkávat se, přijímat, učit se a tvořit.

V širším kontextu je Hue od vzniku národní literatury, po Hanoji a Ho Či Minově Městě a spolu s nimi, jedním ze tří center literárních a akademických aktivit v zemi, zejména ve výzkumu, teorii a kritice, a to díky velkému počtu zaměstnanců, kvantitě a kvalitě děl.

[*] Phan Cu De (2001), Úvod, kniha Teorie a kritika literatury středního Vietnamu ve 20. století, nakladatelství Da Nang, s. 7

Pham Phu Phong

Zdroj: https://huengaynay.vn/van-hoa-nghe-thuat/ly-luan-phe-binh-van-hoc-xu-hue-nhung-nam-dau-the-ky-xxi-157657.html